(foto: krajane.net)
Před několika týdny opět projednával případ bratrů Mašínových. Již dvakrát byl pokus o jejich rehabilitaci a vyznamenání odmítnut, naposledy prezidentem republiky, Václavem Klausem, který tento návrh vetoval. Stále zůstává otázkou, zda-li bratři Ctirad a Josef Mašínové jsou hrdiny, kteří se postavili na odpor komunistickému režimu se zbraní v ruce, nebo naopak lidé, kteří zvolili nevhodnou formu nesouhlasu s komunistickým režimem a zanechali za sebou několik mrtvých, a kteří by za své činy měli být souzeni...
Děti generála Mašína
příběh bratrů Mašínových se sice začal odvíjet před mnoha lety, ale dodnes není jasné, jestli celá slavná cesta bratrů Mašínových a Milana Paumera na „Západ“ byla hrdinským počinem hodným uznání nebo zoufalým pokusem o vznesením odporu vůči komunismu u nás. Bratři Ctirad a Josef Mašínovi jsou synové generála Josefa Mašína, významného protifašistického bojovníka, který byl členem mnohých odbojových skupin za první i druhé světové války a který se proslavil jako člen skupiny tzv. Tří králů, kteří nacistickému režimu zasadili mnoho citelných ran. Podplukovník Mašín, který bojoval proti fašismu do poslední chvíle, byl nakonec fašisty dopaden a popraven v Kobylisích. Po smrti byl jmenován generálem in memoriam. Jeho synové, bratři Mašínovi se rozhodli jít cestou svého otce, jenž před svou smrtí napsal dopis na rozloučenou, ve kterém oba své syny a celou rodinu vyzval k tomu, aby se nikdy nevzdali a tvrdě bojovali proti nepřátelům svobody Československa. Po „Únoru“ 1948 se z rodiny Mašínových stali nepřátelé režimu, válečné zásluhy gen. Mašína byly zapomenuty. Sourozencům Mašínovým bylo zakázáno studium na středních a vysokých školách.
Boj Mašínových proti komunistickému režimu
Oba bratři si začali uvědomovat svého nového nepřítele, kterého viděli v komunistickém režimu. Rozhodli se, že nebudou jen tak nečinně přihlížet, jak se svoboda propadá do nové diktatury. Nejprve s několika kamarády působili hospodářské škody ve formě sabotáží. Později, když režim začal stupňovat represe proti svým nepřátelům, dohodli se, že se mu postaví se zbraní v ruce. Zbraně získali tak, že přepadali služebny Veřejné bezpečnosti. Tomuto způsobu „získání“ zbraní padl život příslušníka VB. Když se situace začala zhoršovat, zvolili cestu úniku přes hranice. Tento plán byl však vyzrazen a celá skupina spolupracovníků byla zatčena. Byli odsouzeni k vězení a Ctirad Mašín pak jako politicky nevyhovující byl poslán do uranových dolů v Jáchymově, Josef Mašín byl poslán k PTP. Na základě amnestie byli propuštěni.
Mašínovi a jejich spolupracovníci věděli, že budou nuceni uprchnout z republiky, pokud se prokáže vina za přepady a sabotáže. Mezitím však byla na území republiky vybudována sít’ pohraničních hlídek, které odchod z republiky trestaly smrtí.
Cesta do Západního Berlína
Čas plynul rychle a skupina kolem Mašínů byla nucena k rychlému opuštění republiky. Bylo jich pět, bratři Mašínové, Milan Paumer, Zbyněk Janata a Václav Švéda. Přejít hranice se chystali u Chomutova u Hory sv. Kateřiny. Později cestovali převážně pěšky hustými lesy a nebo ukradenými auty. Na vlakové stanici v Elsterwerdě, došlo k přestřelce s místní policií, kde byli zastřeleni 4 muži. Skupina uprchlíků však přišla o Zbyňka Janatu, který byl při útěku zatčen. Policie tak získala popis 4 mužů a poslala po jejich stopě desítky policistů. Po několika dnech útěku a skrývání v lese, se strhla další přestřelka a Václav Švéda byl zraněn. Okolí obklíčila policie a při pokusu o útěk přišla skupina o raněného Švédu. Ve Waldowě se podařilo trojici uprchlíků naskočit do nákladního vlaku. V Zelblitzu opustili vlak a uprchli přes po zuby ozbrojené nádraží plné lidové policie, která je hledala. Do Berlína zbývalo 35 km. V Zossenu se pokusili nastoupit do vlaku, ale strhla se střelba a Paumer byl zraněn. Nakonec však na vlak nastoupili a utekli desítkám ruských a německých vojáků, kteří prohledávali nádraží a stříleli po nich. Tady se však skupina roztrhla. Ctirad Mašín zůstal sám a snažil se dojít do Berlína pěšky. Když se dostal do západní zóny, měl vyhráno. Na stanici Military Police v americkém sektoru Berlína se setkal s bratrem a M. Paumerem, zde se také setkali s reportérem Svobodné Evropy. Protože východoněmecká vláda žádala jejich vydání, odjeli do USA, kde žijí dodnes.
Cesta Mašínů a Paumera do Západního Berlína trvala šest týdnů a v komunistických kruzích 50. let zaznamenala velký poprask. V té době způsobila rozruch v téměř neotřesitelné pozici komunistického režimu. Přesto stojí za zvážení, jestli skupina bratrů Mašínových byla přínosem pro protikomunistický odboj. Je sice obdivuhodné, že se dokázali probít obrovskou přesilou, ale na druhé straně stojí fakt, jestli tento druh ozbrojeného boje proti komunismu přinesl nějaký užitek kromě několika mrtvých policistů a zničeného majetku. Zbývá se zamyslet nad tím, jestli bratři Mašínové jsou skutečnými hrdiny a bojovníky proti komunismu a jestli by měli být vyznamenáni za své činy proti totalitnímu režimu, kterým komunismus beze sporu je, byl a bude.
