Pan Jen Čeng-süe, slavný malíř a ředitel výstavního domu muzea umělců v Jüan-mingu v Pekingu, sdílel své důvody k veřejnému vystoupení z Komunistických mladých pionýrů (KMP).
"Do KMP jsem vstoupil když mi bylo 9 let. Tehdy jsem byl plný nadšení a naděje. Později mi mé zkušenosti umožnily pochopit, že ČKS je úplně jiná, než jsem si myslel. Kdybych tehdy věděl pravdu o ČKS, nikdy bych nebyl vstoupil. Tímto způsobem veřejně vystupuji z KMP; přerušuji veškerá pouta z ČKS.
Když jsem byl dítě, mého otce označili za kontra-revolucionáře. V letech, která následovala jsem cítil stále silnější chlad, který se šířil čínskou společností jako ledová pokrývka. Lidé se na mně dívali skrz prsty, protože jsem měl otce kontrarevolucionáře, otce ve vězení. Byl jsem náctiletý, když se v roce 1957 konalo anti-pravicové hnutí, ale živě si pamatuji pronásledování, kterým lidé trpěli. Má učitelka na střední škole byla k smrti umučena za zločiny smýšlení a ideologie, domnělé chyby, které odmítla připustit. Pamatuji si, že jsem ji chtěl nějak zachránit a věděl jsem, že nemohu. Když jsem se dověděl, že raději zemřela, než by šla proti svým zásadám, byl jsem její vírou hluboce dojat. V roce 1962 jsem byl přijat na Uměleckou vysokou školu v Če-ťiangu. V době kdy jsem tam studoval, jedna z mých učitelek byla společenským tlakem, jež na ni vyvíjela ČKS, dohnána k sebevraždě. Tento incident na mně mě měl hluboký vliv.
Jak jsem dospíval, studoval jsem psaná komunistická díla, knihy jako "Výklad komunismu", velmi detailně. Čím více jsem studoval, tím více jsem zjišťoval, že nesouhlasím s teorií z těchto knih. Začínal jsem chápat všepronikající zlou povahu komunismu a byl jsem naplněn naléhavou touhou utéci od temného přízraku komunismu před tím, než by mohl mou duši otrávit.
V roce 1965 jsem se rozhodl opustit školu a cestovat po celé zemi jako potulný umělec. Cesty mně dovedly do autonomní oblasti Sin-ťien v provincii Čching-chaj a také do autonomní oblasti Kan-su. Měl jsem za cíl, být svědkem života lidí - zvláště strádání, kterým trpěli pod vládou ČKS.
V roce 1978 jsem napsal biografickou úvahu z mých cest nazvanou Dlouhá cesta, která byla publikována v roce 1989. Mou nadějí při psaní knihy bylo, že pomůže lidem uvědomit si ohromné strádání, které se pod vládou ČKS stalo denním životem tak mnoha Číňanů.
Po přečtení "9 komentářů k ČKS" vydaných The Epoch Times, jsem zjistil, že kniha potvrzovala mnohé z mých závěrů o vnitřní nesprávnosti ČKS. Jako malíř mám odborný zájem na čínské tradiční kultuře, protože mám vztah k umění, a viděl jsem jak se ČKS systematicky snažila zničit tisíciletí starou uměleckou tradici.
Například, Tung Si-wen namaloval obraz "Obřad založení Čínské lidové republiky". Byl na něm vyobrazen bývalý čínský prezident Liou Šao-čchi. Když Liou Šao-čchi sestoupil, malba byla upravena. Takové změny se stávaly znovu a znovu. Jak může být umělecké dílo změněno? ČKS vidí umělce jako běžné pracovníky a nástroje. Malíři namalují cokoli, co je jim řečeno. Jsou využíváni k šíření ideologie ČKS. To je velmi daleko od tradiční Čínské umělecké kultury, ve které se umělci pro lidstvo pokoušeli znázorňovat božství. V tradičním čínském umění byla snaha umělců považována za posvátnou, sloužila lidské společnosti a přesahovala účely lidské společnosti. ČKS úplně ponižuje naši čínskou uměleckou tradici, tím, že převrací umělce a jejich díla na světské nástroje používané pro politické cíle.
Vystoupení z ČKS je nezbytný a čestný počin. ČKS od svého nástupu k moci neudělala nic, jen ničila Čínu, její lidi a její kulturu. Není schopna přivést Čínu vpřed k demokracii a svobodě - tyto dvě myšlenky jsou ze své podstaty protichůdné. ČKS je úplně zkažená a jediné správné je, se od ní zcela distancovat. Všichni rozumní lidé by se měli veřejně zříci ČKS.
