Pole vlčích máků. (京浜にけ at ja.wikipedia / CC BY-SA 3.0)
Ke Dni válečných veteránů
Nevonící bylina se značně chlupatými stonky a listy světle zelené barvy, s nečekaně ohnivou barvou květu, ve kterém tonou čmeláci, po jehož odkvětu zůstává temně fialová makovice, byla kromě léčiva v minulosti užívána i jako náhražka opia. Mák vlčí byl známý jako symbol spánku. Vyšlechtěný býval také ozdobou zahrady.
Vlčí máky od Evy Pilarové
Historie válčení vypráví, že právě na bojištích a na hrobech padlých jako symbol krve vždy vyraší rudé vlčí máky. Příroda to sama tak zařizuje, že vlčí máky kvetou v době, kdy ostatní rostliny v okolí již ne. Jejich semínka dlouho odpočívají v půdě, a právě půda na bojištích zbrázděných výbuchy, s přítomností vápence ze zdevastovaných budov, působí jako katalyzátor pro vyrašení rudých květů.
Červený až rumělkový květ s tmavou skvrnou se v historii stal symbolem nového života, vyrůstal na hrobech vojáků, kteří padli zejména v tragických bojích 1. světové války. Byliny máku spatřil vyrůstat z hrobů a zákopů také kanadský chirurg, podplukovník John McCrae, vojenský lékař. Protože ošetřoval mnoho zraněných a někteří svým zraněním podlehli, mezi nimi i jeho nejbližší kamarádi, zažíval velmi bolestivou situaci. Tehdy se nacházel v Evropě, na západní frontě ve Flandrech (v dnešní Belgii).
Aby ulevil svým mukám, napsal rukou na kus papíru báseň, kterou odhodil na zem. Papír s verši se se neztratil. Zvedl jej kolemjdoucí důstojník a později byla báseň zveřejněna v časopise Punch v Anglii jako výpověď válečné tragédie. Publikována byla 8. prosince 1915 a – proslavila se.
Dvě minuty zástavy života
Vždy 11. 11., o jedenácté hodině, se ve Velké Británii na dvě minuty zastaví život. Obyčej ticha byl zaveden roku 1919 jako symbol uctění památky padlých. Protože právě 11. 11. 1918 dopoledne, když Německo kapitulovalo, podepsali zástupci Německa dohodu o příměří dle požadavku Spojenců v salonním železničním voze maršála Ferdinanda Foche u Compiégně.
O tři roky později, kdy byla založena Britská legie, jež pomáhá všem bývalým vojákům, k tradici dvouminutového ticha přibyl symbol rudého vlčího máku. Jeho květ se do dnešní doby uchoval jako symbol oslav Dne válečných veteránů.
John McCrae (*1872 – 28. ledna 1918), kanadský chirurg z Ontaria sloužící v průběhu 1. světové války na západní frontě ve Flandrech. Zde byl chirurgem kanadské armády v rámci armád Britského společenství národů. Byl otřesen a citově zasažen utrpením, které měl denně na očích, a proto r. 1915 napsal báseň s původním názvem „My nebudeme spát“. Jeho současníci ho popisovali jako osobu s okem střelce, rukou chirurga a s duší básníka. Tradice nošení vlčího máku se John McCrae nedožil, před koncem války zemřel na zápal plic.
Světská sláva – polní tráva
V písni Podivný spáč Pavel Novák nám opět připomíná, že: „Světská sláva – polní tráva“:
McCraeho slavná báseň – In Flanders fields (V polích flanderských), v níž vyjadřuje žal nad zabitými spolubojovníky, oslovuje dodnes lidi po celém světě.
Na polích ve Flandrech
Překlad básně Johna McCrae – Věra Černá
Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,
je možná slyšet zpívat skřivánky,
zde dole kanóny jen svojí píseň řvou.
My už však nevstanem a je to možná zdání,
že včera ještě žili jsme a byli milováni.
Teď jenom tiše ležíme
na polích flanderských.
Náš boj však zase jiní převezmou.
Do vašich rukou dáme my teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,
že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou
na polích flanderských.
Vlčí máky v České republice
Vzhledem k mnohaletému komunistickému režimu tradice nošení vlčích máků nezapustila kořeny v České republice. Až r. 2001 byl 11. listopad také v České republice ustanoven Dnem válečných veteránů, od té doby jsou vlčí máky jako symboly padlých ve všech válkách světa používány i v naší zemi. V Anglii je symbol vlčího máku hodně rozšířený a je nepsané pravdilo, že umělý kvítek má na klopě obleku, kabátu, šatů každý veřejný činitel, všichni v televizi a miliony běžných lidí. Prodávají je často veteráni po celé zemi na exponovaných místech - supermarketech, nádražích, náměstích - za symbolickou částku (každý dá, kolik chce), a tyto peníze jdou do fondu pro veterány.
