Alternativní proudy vzdělávání: ScioŠkoly – „Změna je trvalý stav“

Po revoluci stál u zrodu gymnázia PORG, v roce 1995 založil vzdělávací společnost Scio, jejíž testy používá při přijímacích zkouškách většina škol. Ondřej Šteffl, vizionář českého školství, od roku 2015 zakládá ScioŠkoly, protože ty tradiční podle něj neplní základní funkci – nepřipravují děti na život.

Vzdělávací systémy napříč kontinenty procházejí krizí, která se prohlubuje. V čem spatřujete její příčinu?

Školy jsou nastavené na průmyslovou revoluci a ta už byla. Teď žijeme v úplně jiném světě, než byla průmyslová revoluce, a současné školy nejsou schopny se dostatečně rychle přizpůsobovat.

Musíme děti začít učit to, že si budou muset najít něco, co jim bude dávat smysl.

V čem je krize posledních let odlišná od těch předchozích?

Do jisté míry, z hlediska společnosti, bylo vzdělávání vždycky přípravou pracovní síly. Proto Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku. Dneska se ale poptávka pracovního trhu úplně změnila. K tomu, aby vykonal daný příkaz, nepotřebujete člověka, ke stroji postavíte robota, který je desetkrát levnější, nastaven na 24hodinové směny, navíc za zády nemá odbory.

A druhá věc je, že pro spoustu lidí nebude práce. To už dnes víme, přesto je i nadále ve školách připravujeme hlavně na to, že do té práce chodit budou. Měli bychom mnohem víc učit děti třeba psát básně, zahradničit, hrát na hudební nástroj, zvelebovat své okolí, ale hlavně je učit něco takového si najít samy. Musíme je začít učit, jak vyplnit svůj volný čas, jak si samy mají najít něco, co jim bude dávat smysl, co naplní jejich život. Dnes je to pro řadu lidí práce, ale ta nebude.

Myslíte, že příčinu můžeme také najít ve specifickém pohledu na lidskou mysl – chytré versus hloupé dítě – tak, jak o tom mluví třeba Ken Robinson? Na základě tohoto konceptu si pak rodič vytvoří mentální obraz svého dítěte, v hlavě nosí hodnotící myšlenkový stereotyp a dítěti tak predikuje budoucnost?

Zásadní je, že rodiče chtějí přesně kopírovat model školy, který důvěrně znají. V duchu – když jsem to zvládl já, ty to zvládneš také. Nedovedou si představit, že by to mohlo fungovat jinak. A když vidí, že je to jinak, než to bylo za nich, tak z toho usuzují, že ty děti se nenaučí to, co se naučili oni, takže to odmítnou. Samozřejmě, že za tou představou stojí myšlenková konstrukce o dítěti jako prázdné nádobě, do níž učitel nalije potřebné penzum informací, protože on všechno ví. Ale většina společnosti tak sofistikovaně neuvažuje.

Jsou ScioŠkoly, které od roku 2015 zakládáte, pokusem nahradit nefunkční vzdělávací paradigma?

Zatím je to tak, že uspokojujeme poptávku rodičů po tom jiném paradigmatu. To je náš cíl. V tuto chvíli ale velmi vzdálený, protože jejich poptávka se pohybuje něco kolem 3–5 % všech dětí. A té zatím nejsme schopni vyhovět. Samozřejmě se tím paradigma posouvá, protože lidé vidí, že to může fungovat jinak, rozhodně však neaspirujeme na to, aby všechny školy byly Scio.

V jednom rozhovoru jste řekl, že rodičům rozmlouváte, aby k vám do školy dali svoje děti. Činíte tak na základě pohovoru, který s rodiči vedete?

Děti přijímáme všechny, ale děláme pohovor s rodiči, během něhož se snažíme zjistit, jestli ta jejich představa je shodná s tou naší, což často není. Spousta rodičů má tu představu, že hlavním smyslem školy je do dětí „narvat“ toho co nejvíc. Když to hodně zjednoduším, my tomu říkáme „výkonoví rodiče“. To my nejsme. My spíš čekáme, co si ty děti samy vezmou, i když to třeba nemusí být to, co si my dospělí myslíme, že by v hlavě měly mít.

Je nějaký model školy, který je pro vás inspirativní?

Zdá se, že nejbližší nám jsou svobodné školy typu Sudbury Valley a Summerhill. Jen s tím rozdílem, že si jednoznačně uvědomujeme, že žijeme v tomto světě, tady a teď. Ve svobodných školách se děti učí číst samy, ale některé se naučí až v deseti letech, což se nám zdá pozdě. Když neumíte číst, zavíráte si tím prostor pro ostatní věci. Ale v přístupu, že hodně důvěřujeme přirozeným instinktům dětí, že se chtějí, dokonce musejí učit (rád používám příměr – děti jsou „stroje na učení“) a že i vědí jak, v tom se s nimi shodujeme.

Máte zvláštní kritéria při výběru průvodců?

Ze všeho nejdůležitější je, aby průvodce měl sebedůvěru. To je hlavní kritérium pro člověka, který chce pracovat s dětmi. Chceme, aby byl integrovanou osobností: aby byl schopný a ochotný přiznat chybu, neměl problém věcně kritizovat ostatní a neměl problém kritiku od ostatních také přijmout. Důležitý je postoj ke světu: že se můžu zlepšovat a že jsem rád, když mi druzí poskytují zpětnou vazbu.

Děkujeme za rozhovor.

Důležitý je postoj ke světu: že se můžu zlepšovat a že jsem rád, když mi druzí poskytují zpětnou vazbu.