Všude kolem leží čerstvý nános sněhu a chladné počasí je vlastně pro mé zmrazení výhodnější, jak mi předtím vysvětlil psycholog Andrew Urbiš, iniciátor tohoto druhu léčby u nás a zároveň člověk, který vytvořil roku 2006 světový rekord v pobytu v kryokomoře o teplotě -129 °C. Čím nižší je propast mezi teplotami venku a v mrazáku, jak kryokomoře Urbiš výstižně říká, tím lépe pro klienta, protože organismus nemusí překonávat tak velký teplotní rozdíl.
Chladem proti bolesti
Moderní dějiny celotělové chladové léčby neboli kryoterapie se datují od 70. let, kdy s ní začal experimentovat japonský profesor Tošima Jamauči. V 80. letech se metoda rozšířila do Evropy a o pár desítek let později i k nám, kdy v Čeladné otevřeli roku 2004 první zařízení svého druhu a dali mu název Polarium.
„Léčba chladem ovlivňuje celý endokrinní systém a nervovou soustavu. Vytvořením zátěžové situace, a to nemusí být jenom mrazák, nabudíte jeho obranyschopnost. A to je podstata celé chladové terapie,“ vysvětluje doktor Urbiš. Velmi dobrou zkušenost mají v Čeladné s tlumením bolesti nebo s kožními onemocněními.
Podle dotazníků, které si v Beskydském rehabilitačním centru zpracovali, přichází většina zájemců s bolestmi páteře, kloubů a měkkých tkání. Přes 87 procent dotazovaných navíc uvádí, že jim chladová terapie přinesla „pocit uvolnění, ústup anebo vymizení bolestí“.
Aktivní periferní překrvení těla, k němuž po pobytu v „mrazáku“ dochází, trvá několik hodin a dosahuje čtyřnásobně vyšších hodnot než před terapií. Zlepšuje se metabolismus tkání a zrychluje se vyplavování škodlivých produktů metabolismu (laktát, histamin), zvláště v myoskeletárním systému, dochází k odstranění pozůstatků zánětu a posiluje se výkonnost imunitního systému, abychom vyjmenovali alespoň některé z kladů kryoterapie.
Pro vstup do kryokomor dostanete lehký úbor v podobě teplých ponožek, palčáků, čelenky, trenýrek (u žen i nátělníku) a roušky na ústa. (se svolením BRC)
Jak poukazuje Urbiš, ve studiích u pacientů se zlomeninou kotníku se prokázalo, že včasné nasazení chladové terapie urychluje hojení. Nasazení chladové terapie v den úrazu nebo první den po úrazu umožňuje včasnou mobilizaci pacientů cca po 15 dnech, zatímco u pacientů, kterým byla chladová terapie aplikována až druhý den po zlomenině, byla plná aktivita a mobilizace možná průměrně až za cca 30 dní.
S berlami i bez nich
Polarium v Čeladné má podle Urbiše tu výhodu, že je prostornější než kryosauny používané v jiných centrech, které většinou pojmou pouze jednoho člověka. Sem se do komory vejdou snadno i čtyři lidé. Větší prostor a absence schodů umožňuje vstup i vozíčkářům a lidem méně mobilním.
Koneckonců i v naší miniskupině tří lidí je jeden mladík, který má problémy s chůzi a musí používat berle. V šatně je ovšem odloží a dál pokračuje bez nich. Je tu už po několikáté, kdežto pro mě je tu všechno nové. Než mě do mrazáku pustili, musel jsem si od sestřiček nechat změřit tlak a projít pohovorem s lékařkou. Na příjmu jsem vyfasoval sporý úbor určený do kryokomory, zaplatil poplatek a šlo se na věc.
Do Polaria jezdí také lidé na vozíčku. (se svolením BRC)
Polarium má vlastně komory dvě. V té první je mínus 60 stupňů a strávíte tam 30 vteřin. Pak vás vpustí do druhé komory, kde je mráz dvojnásobný a pro ledové výpary toho moc nevidíte. Všichni tři jsme pomalu přešlapovali v kruhu a občas změnili směr. Zda to měla být snaha o odvedení pozornosti před mrazem, nevím, každopádně to moc nezabíralo. Pocit zimy začal být po asi minutě opravdu intenzivní. S láskou jsem si vzpomněl na svou oblíbenou saunu. Třasu těla jsem zamezil tím, že jsem zatnul svaly a pozoroval husí kůži na těle mých spolubojovníků. Po dvou minutách jsem byl coby novic vypuštěn ven, zatímco ostatní dva, zkušení otužilci, si dopřáli další minutu.
Stejně to však není nic proti doktoru Urbišovi, který zde v roce 2006 strávil 8 minut a deset vteřin. Tomu musela být, panečku, teprve zima.
Po počáteční úlevě se cítím spokojeně a vedle v tělocvičně, kde se zahřívám na rotopedu, pociťuji příval síly a energie, a tak přihodím ještě pár kliků a přítahů na žebřinách. I bolest nataženého svalu někde mezi lopatkami není tak intenzivní jako předtím. Má to něco do sebe, pomyslím si a zároveň trochu posmutním, protože vím, že do Beskyd se tak brzy nedostanu, abych si proceduru zopakoval.
