MFDF Ji.hlava: Česká radost bez výherce, renomovaný lékař popírající masakr ve Srebrenici, syrský host z Madridu

Třetím hostem Inspiračního fóra festivalu se stal syrský uprchlík a fotbalový trenér Osama Abdul Mohsen, kterého svět zná díky incidentu při přechodu maďarsko-srbské hranice u městečka Röszke. Video, kde Mohsenovi utíkajícímu s malým synem v náručí podrazila maďarská televizní reportérka nohy, vzbudilo obrovskou vlnu zájmu i silných emocí.

Osama Abdul Mohsen nyní pracuje ve Španělsku, kde mu jako trenérovi nabídla zázemí fotbalová škola v Getafe. Do Jihlavy přijel diskutovat o svých zkušenostech se situací, která už několik měsíců plní titulní stránky novin a podněcuje vášnivé polemiky na sociálních sítích. Válku v Sýrii sleduje zpovzdálí přes média a je rozhodnut se do vlasti vrátit, jakmile válečný konflikt skončí, sdělil na tiskové konferenci ve čtvrtek 29. 10. Dokud v Sýrii zuří válka, příliv uprchlíků se nezastaví, konstatuje Mohsen, který dočasně se svými syny žije ve Španělsku.

V soutěži o nejlepší světový film vyhrál snímek Kupředu smrtelně pomalu, v sekci Mezi moři zvítězil snímek V paprscích slunce a nejlepším experimentálním snímkem je Kvantum.

Porota, ve které usedly výrazné osobnosti kulturní scény – Miloš Doležal, Martin Dušek, Iva Honsová, Milan Knížák a Jiří Voráč – se však rozhodla neudělit Cenu za nejlepší český dokumentární film.

„Žádný z 16 filmů letošní soutěže nezaujal porotu natolik, aby udělila hlavní cenu. Většina filmů je dramaturgicky neujasněná, trpí neúměrně dlouhou stopáží, mnohé filmy zůstávají na úrovni televizní publicistiky a autorská výpověď často není soudržná a přesvědčivá,“ uvedli porotci.

„Rozumím zdůvodnění poroty. Český dokumentární film je dlouhodobě podfinancovaný a důvody, které porota uvádí, jsou důsledkem této situace. Rozdíl mezi rozpočty hraného a dokumentárního filmu je v českém prostředí deseti až dvacetinásobek, přitom jde v obou případech o celovečerní film. Jistě by se mohl objevit jeden nebo dva snímky, které by si porotu získaly, případní jiní porotci by velmi pravděpodobně rozhodli jinak – ale obecná finanční situace je neadekvátní významu českých dokumentů,“ řekl ředitel festivalu Marek Hovorka.

Porota se však rozhodla udělit dvě čestná uznání. První filmu Tomáše Potočného Ocelové slzy aneb Cesta Vladimíra Stehlíka za Lubomírem Krystlíkem.

Porota také udělila Zvláštní cenu filmu Kristýny Bartošové Nebezpečný svět Rajka Dolečka. „Pro každého filmaře je velkou výzvou dokázat usměrnit konfrontačního protagonistu. Pro debutující režisérku, která navíc zkoumá jedno z nejtemnějších zákoutí současné evropské historie, je to úkol takřka nadlidský. Porota se rozhodla udělit Zvláštní cenu režisérce, která prokázala nebývalou trpělivost, empatii a inteligenci – vlastnosti, které jsou předzvěstí slibné kariéry. Zvláštní cena patří Kristýně Bartošové za její režijní počin Nebezpečný svět Rajka Dolečka,“ znělo zdůvodnění.

Šestý den festivalu jsme se zeptali návštěvníků v ulicích:

 

„Jsem tu prvýkrát a je tu krásně. Prišiel som predposledný deň, stihol som málo, ale velmi ma zaujal film o německé mládeži zo 60.–70. rokov. O povstaniu, o teroristických skupinách. Vobec som nevedel, že se toto dialo,“ sděluje mladý slovenský návštěvník festivalu.

„Jihlava se mi líbí každý rok, jezdím sem už po čtvrté. Zajímavé prostředí, letos poněkud depresivní filmy, ale k podzimu se to hodí. Dokument už takový prostě je. Občas jsem se ztrácel v jakési chaotičtější organizaci, jinak to byl veskrze zajímavý zážitek. Určitě přijedu zase. Letos mne výběr filmů až tak nezaujal, ale líbil se mi například snímek Návštěva o hypotetickém setkání lidí s mimozemšťany.

Pozitivní je, že se o negativních věcech točí filmy, a tím se snaží přispět ke zlepšení,“ kvituje mladý divák z Olomouce.

Jeho kamarád Ondřej Nosek, koordinátor překladů pro AFO (Academia film Olomouc) sdělil, že ho zaujal film z jižní Koreje o tom, jak mizí čínské nářečí v Singapuru. Režisérka točila film o tom, jak ji babička nechce naučit původní nářečí, protože se tam odehrála národně-politická snaha potlačit čínštinu a vyučovat anglickou čínštinu, aby místní lidé měli větší šanci se dohovořit a dostat se do světa a tak dále. Režisérku to původní hanonské nářečí babička nenaučila, učila ji jen vařit hanonské kuře s rýží ,“ usmívá se překladatel, kterému film možná ladil s jeho profesí.

„Z českých filmů mne zaujal film o Rajku Dolečkovi, protože ten film má mezinárodní přesah. Ve filmu se mísí zajímavá věc, individuální přístup pána, který žije u nás v ČR a popírá to, co se stalo ve Srebrenici. Současně je to vitální pán, dejme tomu i vtipný, vzdělaný lékař. Co si o tom pánovi myslet, když na jednu stranu je úspěšný, vzdělaný a vtipný, ale přitom vlastně popírá holokaust. A to je vcelku nebezpečná záležitost. Respektovaný člověk, populista, který z nějakého osobního, snad přátelského důvodu, popírá zločiny v Jugoslávii. Film má dost velký náboj a kromě toho, že je konkurenceschopný na zahraničním trhu, tak má hodně co říci v české společnosti,“ recenzuje Jiří Slavík z Olomouce.

„Jsem asistentka produkce doprovodného programu, což obnáší hlavně domácí festival. Obvolávala jsem byty, u kterých se konala domácí projekce. Bylo to asi 7-8 bytů v Jihlavě. V programu probíhala projekce filmů a různá autorská čtení,“ řekla Petra Kasnarová, mladá slečna, která na festivalu působila jako stážistka domácí projekce.

Domácí projekce je každoročně specialitou festivalu, filmové snímky je možno sledovat i v domáckém prostředí jihlavských rodin.


Čtěte také:

MFDF Ji.hlava – den třetí: Festival virtuálně navštívil Julian Assange i ministr financí

MFDF Ji.hlava – den druhý: S H. Třeštíkovou i norskou expedicí