Včelař je v bezprostředním kontaktu se svými včelami. Nemá ochranné rukavice, včely pouze zklidnil pomocí dýmáku. (Z. Danková)
Včely však byly hodné, nikoho nepíchly, uklidněny kouřem ze včelařského dýmáku. Podívali jsme se na včelíny a poslechli si zasvěcený výklad zkušeného včelaře.
Včely a jejich společenstvo jsou ohromujícím a záhadným organismem. Pomáhají opylovat hospodářské rostliny, ovocné stromy, byliny. Jsou nezbytnou součástí lidského potravního řetězce.
Včelaři mají úsloví: „Úl medu nepotí“. Úl je domovem včel, ale výnosnost medu nezávisí na tom dřevěném příbytku, ale na silném a zdravém včelstvu. Rozměr a typ úlu není nejdůležitější, ale kvalitu včelstva určuje především jeho genetický základ. A cílem chovu je kvalita matek, včelích královen.
Na spodku úlu se někdy objeví přirozené útvary, které pilné včely budují i bez rámečků, včelaři je nazývají trubčina. Uvnitř je tzv. plod, z něj se rodí larvy a z larev trubci. Někteří včelaři útvary hned likvidují, jiní ponechají trochu, aby rozzlobené včely nebyly příliš bodavé. Nadbytek trubců totiž není v úlu žádoucí. (Z. Danková)
Vegani odmítají pojídat med a tvrdí, že „med je produkt včel, který jim člověk ukradne“. Včely však jsou velmi pilní tvorové a tvoří medu nadbytek. Takže je možno jim část vzít a část ponechat. Moudří včelaři nekrmí v zimě svoje včely cukrem, ale ponechávají jim také jejich vlastní med. Ale někdo jiný vytěží vše a prodá...
Domácí med
Co je vlastně domácí med? Nejlepší je ten přímo „ze dvora“, z rukou včelaře – chovatele včel.
Je o něj zájem, protože lidé již nechtějí v supermarketech kupovat dovozový med z Číny. Existují však snahy překupníků, již chtějí medy od včelařů vykoupit a potom prodávat zákazníkům, což už nemusí zaručit původní kvalitu medu, prozradil nám jeden včelař. (Mohou tam nalít cokoliv). Zákazníci by tedy měli ve vlastním zájmu podporovat prodej domácího medu přímo z rukou včelaře.
Pravidelné šestiboké buňky včely vytvářejí, aniž by k tomu potřebovaly rámek. Pravidelné útvary mají v sobě tak zakódované, že je umějí vytvořit i bez rámečku. Toto je nezralý med, jak říkají včelaři. Obsahuje větší procento vody, a proto je dost řídký. Není zatím vhodný ke stáčení. (Z. Danková)
Včelaři většinou do úlu vkládají rámečky 39x24 cm s přednastavenými buňkami, do kterých pak včely sbírají svoje produkty. Jakmile „zavíčkují“ buňku, je naplněná medem. Když pak je v rámečku většina buněk zavíčkovaná, nastane čas „medování“. Včelař rámečky vyndá z úlu, oškrábe vosková víčka z buněk a vloží do medometu. Přístroj pak již odstředí med, který vytéká do připravené nádoby. Vosk se může použít na kosmetické účely (výroba mastí, krémů), nebo pokud jsou v něm zbytky medu, je vrácen včelám a včely si jej „vyzobou“.
Vletový otvor úlu se nazývá česno. Tudy včeličky vyletují a vracejí se z denní sháňky. Dospělé dělnice, které mají na starosti snůšku, se dožívají asi dvou týdnů.
Vedle klobouku, kukly a síťky je dýmák nezbytnou součástí včelařského vybavení. V jeho tělese dochází ke spalování troudu a vzniklý dým je za pomoci měchu vyháněn komínkem přes lapač jisker a slouží k uklidnění včel. Docela pěkně nám voněl. „Když včely ucítí dým, letí spíše domů ochraňovat zásoby, než aby na nás útočily,“ vysvětluje včelař.
Pilné včely stále vytvářejí nad-produkty. Svoje buňky si stavějí i mezi rámky.
Včelař je v bezprostředním kontaktu se svými včelami. Nemá ochranné rukavice, včely pouze zklidnil pomocí dýmáku.
Obratný včelař umí včelku chytit za křidélka. Ukazuje nám, kde na bříšku má včela zařízení, kterým produkuje vosk.
Úlomek trubčiny – včely se hned seskupí a snaží se své plodiště uchránit.
Moravský úl umožňuje vidět život včelstva za sklem.
Čtěte také: Úl medu nepotí: Zajímavosti ze života včel, 2. díl
Včelaři většinou do úlu vkládají rámečky 39x24 cm s přednastavenými buňkami, do kterých pak včely sbírají svoje produkty. Jakmile „zavíčkují“ buňku, je naplněná medem. Když pak je v rámečku většina buněk zavíčkovaná, nastane čas „medování“. Včelař rámečky vyndá z úlu, oškrábe vosková víčka z buněk a vloží do medometu. Přístroj pak již odstředí med, který vytéká do připravené nádoby. Vosk se může použít na kosmetické účely (výroba mastí, krémů), nebo pokud jsou v něm zbytky medu, je vrácen včelám a včely si jej „vyzobou“.
Vletový otvor úlu se nazývá česno. Tudy včeličky vyletují a vracejí se z denní sháňky. Dospělé dělnice, které mají na starosti snůšku, se dožívají asi dvou týdnů.
Vedle klobouku, kukly a síťky je dýmák nezbytnou součástí včelařského vybavení. V jeho tělese dochází ke spalování troudu a vzniklý dým je za pomoci měchu vyháněn komínkem přes lapač jisker a slouží k uklidnění včel. Docela pěkně nám voněl. „Když včely ucítí dým, letí spíše domů ochraňovat zásoby, než aby na nás útočily,“ vysvětluje včelař.
Pilné včely stále vytvářejí nad-produkty. Svoje buňky si stavějí i mezi rámky.
Včelař je v bezprostředním kontaktu se svými včelami. Nemá ochranné rukavice, včely pouze zklidnil pomocí dýmáku.
Obratný včelař umí včelku chytit za křidélka. Ukazuje nám, kde na bříšku má včela zařízení, kterým produkuje vosk.
Úlomek trubčiny – včely se hned seskupí a snaží se své plodiště uchránit.
Moravský úl umožňuje vidět život včelstva za sklem.
Čtěte také: Úl medu nepotí: Zajímavosti ze života včel, 2. díl
