Úl medu nepotí: Zajímavosti ze života včel, 2. díl

Včelstvo, jeho život a produkty, 2. díl

Den před návštěvou včelína nám pan včelař doporučil, abychom ten den nepoužili žádný parfém nebo deodorant. Dokonce jsme se den předtím ani neumývali mýdlem, ale pouze čistou vodou.

Když jsme přicházeli, dostali jsme ještě jedno varování: „Pokud vás píchne jedna včela, musíte odtud úplně odejít, protože ty ostatní se na vás vrhnou taky, cítí to žihadlo.“

Včely a jejich společenství jsou ohromujícím a záhadným organismem. Pomáhají opylovat hospodářské rostliny, ovocné stromy, byliny.

Zajímavosti ze života včelího organismu

Včelařské jaro začíná rozkvétáním třešně ptačí. Včely v jejích květech nacházejí první nektar i pyl. Pylová snůška včel přináší výživu plodu - včelí královna zjara klade až tři tisíce vajíček za den. Jedno včelstvo = jeden úl. Početně může obnášet 50 až tisíc včel v jednom úlu.

Včelařský svaz vždy určí, jakou barvou tento rok má být označená matka. A tak včelí královny nosí na zádech vždy barevnou značku.

S náhlými změnami počasí, jaká doprovázejí poslední roky, se dokážou vyrovnat jen silná a zdravá včelstva. Záleží také na tom, jak včelař svoje včely přikrmuje nebo živí, nemohou zůstávat hladové přes zimu.

Dokonale zastřižené trávníky, jaké jsou dnes pro většinu zahrádkářů žádané, bez jediné sedmikrásky, pampelišky nebo bylinky, znamenají pro včelu bezútěšnou poušť. Včely vyhledávají „jedlé trávníky“, motýlí louky a přírodní zahrady jsou pro ně utěšenou oblastí. Není vhodné posekat vždy celou louku, ale již naši moudří předkové ponechávali kousek louky neposečený, aby na něm včely a motýli nalezli potravu.

Včely rovněž trpí důsledky monokultur, jako je velkoplošné pěstování řepky olejky.

Albert Einstein kdysi řekl: „Pokud by vymřely včely, lidstvu budou zbývat jen čtyři roky života. Do dvou let nebude mít lidstvo co sít!“

Podle mnohých vědců měl pravdu. Z toho vyplývá, že nedostatek včel může způsobit i nedostatek potravin, a s tím spojené nepokoje.

Zkušený včelař má překvapivě jiný názor: „K Einsteinovu citátu - někde již chovají čmeláky, aby jim pomohli s opylováním, a vítr také prokazuje svou službu.

Chovají v domečkách čmeláky a už zkoušejí, jestli čmeláci opylí i stromy. Zkouší to u Mělníka, kde mají sady. Vidíte, zde mám jabloně, meruňku. Když třeba kvete broskev, v jeden den je obalená včelami. Ale jakmile kvete řepka, jetel, - na stromy nejdou. Seberou se a odletí tam. A stromy je nezajímají. Až řepka skončí, tak jdou na pole. Na stromy nepůjdou. Protože to pole dává víc, pro ty včely!“

---

Čtěte také: Lekce z Číny: Farmáři musí po vymření včel opylovat stromy ručně

---

Jiný zkušený včelař pochopil Einsteinův výrok tak, že se může vztahovat zcela ke všem opylujícím hmyzům - ke čmelákům, vosám vosičkám a druhům divokých včel apod. Bere to vážně. „Skutečně, do tří, do čtyř let by nebylo co sít, zemědělství by skončilo.“

Když zemědělci stříkají pole, mají povinnost včelaře upozornit. To má na starosti zemědělský odbor u nás.

„Také mne upozornili ´budeme stříkat řepku´. Vždy mi zavolali: zavři si je. Jsou však i jiné ztráty. Jednou, když se zalétávaly, tak dva dny byly silné větry. Tolik včel se mi ztratilo na polích. Ony se pomalu zalítávají, mám je tam celou sezonu, když jsou jetele nebo když kvetou zase jiné plodiny.

Spolek včelařů dostává i upozornění ohledně včelích nemocí, aby včely nepřenesly nákazu. Když něco najdou, dají nám vědít. Přijde lékař a musím mu ukázat to voskové zavíčkování plástu. Na něm je poznat, jestli u včel není mor. Mor se pozná podle dírek ve voskových víčkách. Jakoby zkysle je ta nemoc cítit. Mor připomíná plíseň a napadá plod. Pokud je v úlu parazit, včely ho zavíčkují do buňky, kde se rodí a škodí. Během léčby se do úlu na dno vloží podložka, spad se potom spálí.“

Četla jsem, že desetině včelstev v Evropě hrozí vymření z důvodu moru. A tak to musí takto veterinář vždy prohlédnout?

„U nás v Česku se o to staráme! V Rakousku je to špatné. Oni se také starají, neříkám, že ne. U nás se to také stane, neříkám, že ne. Když se u včelstev vyskytne mor, jako třeba u Slavonic, tak včelař to musel spálit. Když otevřu úl, to se hned pozná, jak to smrdí. Když mají včely varroázu, tak jak to na ní sedí, na podzim ta včela vylítne a už se nikdy nevrátí. Včely létají pryč, pryč, pryč z úlu. Najednou máte prázdný úl a včely žádné.“ Varroa se však vůči léčbě stává odolnější.

V ČR se nalézá 500 tisíc včelstev. Co včelstvo, to jeden úl, jedna královna matka. Počet včel ve včelstvu – 50 jednotlivců až 90 tisíc. Počet se mění podle ročního období.

Pokud chcete chovat včely, musíte je přihlásit stejně, jako byste chovali hospodářská zvířata. Včela je také hospodářské zvíře. U nás v ČR se chová většinou včela kraňská, jde o druh včely mezi více ostatními druhy včel.

Měl – včelařský název pro to, co opadává včelám z jejich budování a stavění, okus, který spadne na dno úlu. V lednu se smetá a podává na vyšetření. Podle mělu se pozná, zda je včelstvo zdravé.

Tmavý med

Oblíbený tmavý med nepovažuje včelař za nejlepší. Lidé jej vždy kupovali s vírou, že je to dobrý lesní med. Mají ho raději, jeho barva působí přitažlivě. Avšak ve skutečnosti tmavý med obsahuje medovici.

Co je to medovice?

„Medovice dává med méně cenný, neboť obsahuje mnoho dextrinu, čímž se liší podstatně od nektaru." ( Fr. Vohnout, Včelařova čítanka, 1925)

Medovice je hustá lepkavá substance bohatá na cukry vylučovaná stejnokřídlým hmyzem na povrch listů a jehličí, kde se usazuje v podobě povlaku. Hmyz vytváří medovici ze sladkých šťáv proudících v rostlinách a vylučuje jí řitním otvorem v podobě kapek, či ji v pravidelných intervalech vystřikuje.


Včelař definuje tvorbu medovice: „Zelené žere, sladké kadí.“ Tak hovoří včelař o tom, jak vzniká tmavý med. Co zeleného mšice nebo červci pozřou, z toho vyjde sladké, a včely to sbírají. Před zimou však včelař odstraní z úlu tmavý med, nejhorší bývá z modřínu. Důvodem je, že v zimě tento produkt včelám nesvědčí. Pokud se jím v zimě živí, mají „průjem“ a pak uhynou.

Medovice je sbírána některými druhy ptáků, vosami nebo včelami, pro které je po nektaru nejdůležitější složkou potravy. Včely medovici zpracují na tzv. medovicový med (zvaný též lesní med).

Pastovaný med

Krystalizace medu je přirozený proces. Opravdu pravý med postupně zkrystalizuje. Potom jej lze mírně zahřívat do teploty asi 40 °C, pokud chceme, aby nabral znovu svoji tekutou podobu.

Od včelaře lze pořídit také tzv. pastovaný med. Pastováním (plynulým mícháním) dochází k řízené krystalizaci medu, zůstává vláčný. Med je pak stále roztíratelný, takže se dá vždy namazat na chleba. Někdy se mu na vršku udělá lákavá pěna. Většinou se pastuje med řepkový.

Včelí matky a co o nich vědí – nevědí včelaři

„Není snadné porozumět procesu jejich zrození, života a smrti,“ říká o královnách – matkách včelař.

„Jednou jsem nabyl dojmu, že musím včelám opatřit novou matku. Koupil jsem ji v krabičce s mateří kašičkou a medem, pak ji vložil do úlu. A co se nestalo? Včely mi ji zakously a našel jsem ji vyhozenou před úlem! Tohle mi vzkázaly. Asi tam ještě zůstávala původní matka, o které jsem nevěděl, takže novou nepřijaly.“

Matečník – plodová buňka s matkou, bývá podlouhlá a svisle visí dolů. Včelky si ji prý „vytáhnou“. Matka bývá značena každý rok jinou barvou, používány jsou tři barvy. Z větších zárodků vzejdou trubci, z menších jsou dělnice.

Oddělky – klícka s matkou a krmičkami. Někteří včelaři se věnují chovu matek a na objednání je zasílají poštou. Do klícky se dá matka, cukerný roztok – kašička, a krmičky. Matka se totiž sama nenají, musí ji krmit.

Když se vloží do nového úlu, místní včely si ji očuchají a pak adoptují. Matka do 3 dnů po oplodnění klade vajíčka. Královna žije asi 5–6 let. Ke stáru klade méně, obsahuje již málo feromonu. Trubci nejen oplodňují matku, ale pomáhají také v úlu vytvářet teplo a zahřívat plod. Před zimou jsou trubci vyhnáni z úlu, během zimu už není v úlu jediný trubec.

Mladuška – vylíhlá včela, asi tak 2 dny. Prokouše se víčkem, krmičky ji nakrmí, potom krmí ona sama druhé. Nějaký čas je „uklízečkou“ v úle. Pak už je jako „zalétaná“. Asi za 21 dnů vyletí z úlu a stane se létavkou. Jakmile vyletí, má záměr najít snůšku. Bere si s sebou zásobu potravy na cestu. Snáší pak pyl i nektar. Nektar z květin je tekutý, ale není vůbec sladký! Nektar včely dají do buňky.

V zimě včely tvoří v úlu společné „hroudy“, a tak se zahřívají až na 35 °C. Úl udržují v čistotě, v únoru vylétnou a tzv. se „vypráší“, pak se vrátí nazpět.

Tichá výměna matek – tu včelař ani nepozná. Když se v úlu vylíhne nová matka, včely tu starší zabijí. Od Vánoc pak obvykle začne nová matka klást vajíčka.


Včelí mezera – odborný včelařský výraz, označuje prostor, kudy proleze včela – asi 8 mm. Včely rády staví plástve, kdekoliv se vejdou. Pokud chtějí ucpat nějaké škvírky, zalepí je propolisem.

Když včely „nadávají“ (více bzučí)

Vonící lípa zpívá. Je plná včel. Posloucháme ji jako hudbu, cítíme vůni linoucí se z květů.

Včelař má jiný názor: „Včely bzučí, protože jsou rozzlobené. Nenašly nektar, který hledají. Květy voní, ale neobsahují nektar, a když včely najdou prázdné květy, jsou nespokojené a dávají to najevo. Některé lípy nektar mají, některé ne, nebo ne každý rok. Podrážděné a bodavé bývají také, když kvete mák.“

Dělnice žije asi dva týdny, tvrdí jeden včelař. Potom umírá, je ulétaná. Jiný oponuje: „Během snůšky žije včela jen 24 hodin. Když je upracovaná, zmizí jí pruhy z těla a je tmavá. To už má svoje dny sečteny.“ Někdy možná na takovou tmavou včelku narazíte.

Medomet

Přístroj oslavil v září 2015 výročí své existence. Jakýsi Moravan Franz Hruška představil toto zařízení poprvé v Brně před 150 lety. Včelaři chovající včely na předepsaných rámečcích, tento přístroj využívají jako odstředivku na med.

Na rozdíl od používání medometu se vrací medvědí metoda, že plástev se vyřezává z úlu a dá se jíst celá. Koušete med i s voskem. Řezání plástů – plástev se vloží mezi dva válečky, do sudu pak spadne med i vosk, za 24 hodin vosk vyplave na povrch.

Pokud je med řídký, obsahuje vodu a nemá se stáčet, jinak zkvasí. Zralý med včely zavíčkují.

Pravý med, který není pančovaný, po 2 měsících zpravidla ztuhne. Pokud ne, není to pravý med. Med je vlastně přesycený roztok cukru. Rotace urychluje krystalizaci medu. Pokud med krystalizuje, je to důkaz poctivosti. Věčně tekutý med zřejmě obsahuje přidané látky, jako sirupy. Sirupy obsahují glukózu i fruktózu. Čínský med je prodáván jako med na pečení. Je cítit řepou. Ve velkoobchodě ho nakupují za 3,- Kč litr, prodávají za 90,-.

Domácí med, vosk a pyl, od hlavy k patě

„Od r. 1985 sladím doma pouze medem,“ pochvaluje si včelař.

Včelí produkty medem nekončí, chované včely produkují také vosk, propolis, pylové buňky. Pyl se včelám zachytává chloupky na nohách, rychle jej nahází do rousek, košíčků. Pyl je smočen už v rouskách na nohách. V úle pyl vyndají – nevíme, jak – a dávají do buněk, kde prochází procesem, mění se na jídlo, léčivo. V buňce obsah včely promíchávají, přidávají svoje sliny apod. V buňce pyl zkvasí. Má léčivé účinky.

„Vidíte, že nemám vrásky?“ ukazuje další včelař a dodává: „Vosk, který zbude, míchám s olivovým olejem na pastu – a s tou si natřu obličej, ruce. Pak si s ní namažu i boty, jsou potom moc pěkné, udržované. A nakonec – nakonec namažu i svoje auto!“




Čtěte také: Úl medu nepotí: Zajímavosti ze života včel, 1. díl