Za několik desetiletí vlády rozvíjel komunistický režim řadu nástrojů pro udržování absolutní moci. Jedním z nejúčinnějších na ovlivňování veřejného mínění je propaganda[1] doprovázená masivní cenzurou informací. Samozřejmě propaganda a cenzura nejsou pouze doménou komunistických režimů, ale chci se zde dotknout zejména postupů komunistického režimu v Číně, respektive Čínské komunistické strany, která pro svoje přežití přijala řadu reforem a prvky kapitalismu, ovšem ponechala si všechny represivní a manipulátorské prvky a nástroje, které jí po desetiletí pomáhaly udržovat obyvatelstvo pod kontrolou a území Číny pod absolutní nadvládou.
Je obecně známo, že čínský režim má vlastní oficiální Oddělení propagandy, které čerpá velké částky ze státního rozpočtu a které spadá pod vedení nejvyšších členů politbyra. Oddělení se stará o cenzuru informací a propagandu, jejíž vliv není omezen pouze na území Číny, ale sahá daleko za její hranice a dorazil i do České republiky.
V Číně vždy vládli císaři, kteří používali násilné represe?
Byl jsem osobně několikrát svědkem toho, jak dnes lidé v ČR při rozhovoru běžně opakují názory „Abys mohl ovládat masu lidí, jaká je v Číně, musíš použít tvrdý a represivní přístup, jaký čínský režim používá, jinak by se to rozpadlo“ nebo „Je dobře, že tam vládne tento režim, protože jinak by celý svět zaplavili Číňané“ nebo „V Číně vždycky vládli krutovládci, kteří udržovali moc pomocí násilí“ a podobně.
Pokud se podíváte na tyto tři u nás velmi rozšířené názory, všechny podporují postupy čínského režimu a jeho setrvávání u moci. Když se však nad těmito názory hlouběji zamyslím, není složité zjistit, že jsou klamné a nezakládají se na pravdě. Podle vlastní zkušenosti, kterou bych rád popsal níže, je jejich vytvoření v mysli veřejnosti přímým důsledkem propagandy čínského režimu. Čínský režim během několika desítek let svojí vlády důmyslně vystavěl propagandu, která legitimizuje jeho vládu a setrvávání u moci.
Tak například prohlášení, že „v Číně vždycky vládli krutovládci, kteří udržovali moc pomocí násilí“ se při pohledu na historii dvaceti čínských dynastií, které vládly po dobu pěti tisíc let před komunistickou stranou, očividně nezakládá na skutečnosti. Čínský režim hojně a rád propaguje zejména krutovládce Čchin Š-chuang-tiho, s nímž je spojeno sjednocení Číny a známá terakotová armáda. Je tomu tak proto, že krutý a násilný přístup je ve shodě s přístupem čínského režimu a legitimizuje jeho přístup a vládu. Ve skutečnosti se v Číně každá dynastie klonila buďto k buddhismu nebo k taoismu, uznávala vládu Nebes nad zemí, pěstování ctností, rozvíjela kulturu a uznávala život v harmonii s přírodou a pohyby vesmíru.
Čínský režim nikdy nepropaguje ideály a myšlenky buddhismu nebo taoismu, je striktně ateistický a jeho postupy při udržování absolutní moci jsou v příkrém rozporu s tradiční čínskou kulturou a náboženstvími. Slyšel někdy někdo z úst čínského režimu o Moudrém a dobrotivém císaři Kchang-sim, o myšlenkách mudrce Lao C' (Lao Tze) nebo Bódhidarmy a dalších velkých postav čínské historie? Propaguje čínský režim myšlenky taoismu, jehož nejvyšším principem je „pravda“ či „pravdivost“ nebo myšlenky buddhistického „soucitu se všemi vnímajícími bytostmi“? Je zřejmé, že tyto principy jsou v příkrém rozporu s cenzurou a násilnými represemi. Během vlády 20 dynastií se na trůně vystřídaly desítky císařů, kteří vládli desítkám králů čínských provincií, krutovládců mezi nimi nebylo mnoho. Čínský režim propaguje alespoň tu hrstku. Zbytek historie oddělení propagandy do zahraničí nevyváží.
Když se zamyslíme nad výrokem, že „Je dobře, že v Číně vládne tento režim, protože jinak by celý svět zaplavili Číňané“, napovídá to, že zde je úspěšně využíván strach, zejména strach z toho, že k nám přijde množství Číňanů a my nebudeme vědět, co máme dělat. Představte si, že se do naší republiky nahrne třeba sto tisíc Číňanů, že? Ale řekněte mi, když jim u nás nikdo nedá práci, z čeho budou žít? Pokud se zavede vízová politika, jak se dostanou do země? Je skutečně snem každého Číňana odjet z Číny od rodiny a přátel do zahraničí, kde to neznají nebo ani neumějí jazyk? Není už dnes v ČR řada Číňanů pracujících v restauracích a obchodech?
Další otázkou je, zda je to skutečně tak, že „Abys mohl ovládat masu lidí, jaká je v Číně, musíš použít tvrdý a represivní přístup, jaký čínský režim používá, jinak by se to rozpadlo“. Neexistovaly snad v historii Číny, dlouhé pět tisíc let, desítky císařů, kteří to dokázali i jiným způsobem? Samozřejmě existovaly. A nejenom v Číně. Příkladů vládnutí bez násilí je po celém světě dlouhá řada. Samozřejmě je velmi pravděpodobné, že území, jako je Tibet nebo Sin-ťiang, by se po pádu čínského režimu odtrhnout mohly nebo že dojde k rozpadu Číny na menší státy, ale to jen proto, že by si od odtržení slibovali svobodu a lidská práva, kterých se jim od čínského režimu nedostává.
Oddělení propagandy vyrábí promyšlené konstrukce, které podporují vytváření určitých názorů, jenž ospravedlňují postupy čínského režimu a podporují jeho vládu, a které jsou následně veřejností přijímány jako obecně platné skutečnosti.
Zrušení pracovních táborů?
Mnohé myšlenkové konstrukce skutečně legitimizují vládu a přístup čínského režimu, vzpomeňme například zrušení pracovních táborů, které uzákonil čínský režim a jež ve skutečnosti v řadě případů proběhlo přepsáním jména „pracovní tábor“ na „vězení“, či převozem vězňů do jiných zařízení. Nebylo toto „zrušení pracovních táborů“ v praxi záměrně neúspěšné, nepokračuje nucená práce dál, zatím co svět tleská reformám čínského režimu?
Konfuciovy instituty
Další věcí jsou takzvané Konfuciovy instituty, jehož čínským režimem bohatě dotovaná odnož se usídlila i v ČR na Univerzitě Palackého v Olomouci. Název Konfuciův institut zdánlivě propaguje čínského mudrce, kterého čínský režim donedávna označoval za nepřítele číslo jedna. Nyní posloužil oddělení propagandy k vytváření lepšího obrazu čínského režimu v zahraničí a rozšíření vlivu čínského režimu na zahraniční vysoké školy. Je ovšem známo, že ne každý Číňan může v rámci projektu Konfuciův institut vyučovat, čínský režim zakazuje „nepohodlným“ skupinám lidí do projektu vstoupit. Na základě diskriminací čínského režimu uzavřela Konfuciův institut například kanadská McMasterova univerzita.
Čínský režim v ČR
Dnes vstupuje čínský režim také do České republiky, je tedy na místě jej dobře poznat a pochopit, jaké přístupy na veřejnost v Číně a v zahraničí používá a s čím je možné z jeho strany počítat. Čínští turisté budou do ČR proudit v ještě větších zástupech a stejně tak i podnikatelé, kteří všichni mohou šířit (ať už vědomě nebo nevědomě) propagandu čínského režimu.
Vzpomeňme na to, co nyní šíří někteří zástupci českého ministerstva zahraniční. Pokud chcete s režimem obchodovat, bude vás nutit přijmout jeho způsoby a legitimizovat jeho vládu. V podstatě již někteří zástupci České republiky šířili propagandu čínského režimu. Současnou politikou a mantrou čínského režimu je „být bohatý je skvělé“. Rozumějme, všichni věnujte pozornost vydělávání peněz, a nikoliv porušování lidských práv.
Propagandy se pravděpodobně dočkáme i v plánovaném spojení české pohádkové postavičky „Krtečka“ a čínské Pandy. Podobně tomu bylo i v kulturní spolupráci USA a Číny na filmu Karate Kid, kde si zahrál herec a člen komunistické strany Jackie Chan, a kde se několikrát objevovala podobizna Mao Ce-tunga a propaganda čínského režimu. Obchodní spolupráce ČR s Čínou se již rozběhla, nezbývá tedy než se připravit na to, co ji bude doprovázet, přemýšlet a nenechat se manipulovat.
Čtětet také: Čínská vláda má v ČR 6 zpravodajů, česká média v Číně jen 2
Čína a čínský režim nejsou totéž
Na závěr bych velmi rád rozebral konstrukci propagandy, která má za úkol neodlučitelně spojit pojem „Čína“ a „čínský režim“ do jednoho celku. Toto spojení je účelové v tom smyslu, že se čínský režim rád schovává za globální pojem, jakým je Čína, a zároveň tím deklaruje, že režim znamená Čínu, její současnost i budoucnost. Ve skutečnosti jsou to dva různé pojmy. Čína je území a jeho historie, kulturní dědictví staré pět tisíc let. Zatímco čínský režim znamená - Čínská komunistická strana, její vláda za posledních několik desetiletí.
Jeden z aktivistů na protestní akci před čínským velvyslanectvím v Praze, před olympiádou v Pekingu v roce 2008 prohlásil: „Lidé nám stále říkají – co máte proti Číně? Proti Číně nemáme nic. My hovoříme o zločinech čínského režimu, Čínské komunistické strany.“ A stejně o tom je tento článek. Osobně nemám proti Číně nic, v konečném důsledku ani proti obchodování s Čínou jako takovém nemám výhrady. Jde především o konkrétní případy zločinů čínského režimu, zneužívání čínského obyvatelstva jako levné či dokonce otrocké pracovní síly, hrubé porušování lidských práv a pošlapávání lidské důstojnosti. Co z toho by chtěl svět přijmout mezi své „poklady“ a výdobytky lidské civilizace?
Čína a její kulturní dědictví nejsou výdobytkem a produktem vlády Čínské komunistické strany, která se naopak systematicky zaměřovala na ničení čínské kultury (viz. Kulturní revoluce – ničení chrámů, kaligrafií, písem, odmítání principů a myšlenek). Dokonce tomu není ani tak, že by byla Čínská komunistická strana zvolena do čela vedení země. K moci se dostala po bojích s Čankajškem a jeho Kuomintangem, který se následně se svojí armádou a úřednictvem stáhl na Tchaj-wan (odtud pramení nezávislost Tchaj-wanu na pevninské Číně a nevraživost čínského režimu vůči němu).
Šéfredaktor Epoch Times ČR
[1] „Propaganda je pojem označující rozšiřování názorů a informací za účelem vyvolání nebo zesílení určitých postojů nebo jednání. Je to systematické vytváření žádoucího společenského vědomí pomocí prezentování systematicky uspořádaných idejí, teorií, názorů, doktrín nebo ideologií. Součástí propagandy je tendenční vysvětlování a modifikace postojů podle aktuální situace a přesvědčování o správnosti propagované myšlenky.“ Zdroj: Wikipedie.
Čtěte také:
Zeman v Číně pokazil Česku pověst, stěžují si politici z TOP 09
Praha: Zhang Gaoli, šéf delegace čínských podnikatelů na China Investment Forum, je důvodně podezřelý z účasti na genocidě
Vysočina: Podepsána tři memoranda v rámci Česko-čínského obchodního fóra
