Seriál o významných událostech čerpá ze světové historie a se záměrem udržovat obecné povědomí a paměť poukazuje na historická ponaučení a připomíná významné osobnosti.
S puškou vypůjčenou od otce stojí farmářův syn a míří. Nakonec trefil dobře, neminul cíl. 24. března 1900 čtrnáctiletý syn farmáře z Ohia zastřelil posledního volně žijícího holuba stěhovavého.
Holub stěhovavý (Ectopistes migratorius) z čeledi holubovitých býval pravděpodobně nejhojnějším ptákem na Zemi. Jeho početná hejna obývala původní listnaté lesy Severní Ameriky východně od Skalnatých hor, kde nacházeli dost potravy. Živili se nevinně - pouze žaludy a bukvicemi… V zimě táhli do zimovišť v jižní části Severní Ameriky. Odhaduje se, že jejich počty dosahovaly dvou až pěti miliard jedinců a že tito holubi tvořili 40 % všech severoamerických ptáků.
Když Ameriku osídlili bílí přistěhovalci, byli holubi loveni kvůli masu i pro zábavu, takže jejich počty rychle poklesly. Poslední divoce žijící holub stěhovavý byl zastřelen v roce 1900. Poslední jedinec uhynul v roce 1914.
Holub stěhovavý byl štíhlý, ale poměrně velký pták s nápadně dlouhým ocasem. Peří měl šedomodré, samci byli zbarveni nápadněji. Oko, zobák i nohy měli červené. Byli to rychlí a obratní letci, velmi sociálně založený druh, společensky žijící v obrovských hejnech.
V 19. století podle dobových zpráv bylo například v jednom hejnu tolik ptáků, že zastínili slunce. Pod jejich váhou se olamovaly stromy. V době, kdy jejich populace již značně poklesla, byla stále ještě pozorována hejna široká kolem 1 600 metrů a dlouhá až 512 kilometrů. Kromě jestřábů a orlů neměli žádné přirozené nepřátele. Kromě člověka – vášnivého lovce.
Původní obyvatelé Ameriky lovili také holuby pro chutné maso, avšak jejich způsob lovu holubí populaci nijak neohrožoval. Bílým přistěhovalcům také sloužili jako zpestření jídelníčku, zejména mláďata. Roku 1830 začali být holubi stěhovaví používání jako živý terč při střelbě na pohyblivý cíl, ale ani to celkovou populaci holubů neohrožovalo. Ortel jejich smrti však podepsala železnice.
Vystavění sítě železnic na nově osídlovaném kontinentě umožnila lovcům dostat se rychle ke všem koloniím holubů. Lov holubů se stal dokonce výnosným obchodem. Mrtví ptáci mohli být po miliónech odesíláni vlakem do velkých měst na východním pobřeží, aby byla uspokojena poptávka po holubím mase.
Pokud je některý druh tak velmi početný, nikoho nenapadne jej chránit. Stále se zdálo, že jeho populace je nevyčerpatelná. Lov a vyrušování při hnízdění způsobilo, že ptáci svá hnízda předčasně opouštěli, populace se tak přestala obnovovat.
Roku 1896 bylo lovci napadeno poslední velké hejno. Zabito bylo kolem 240 000 jedinců, sto tisíc holoubat bylo odsouzeno k smrti. Mrtvá těla byla naložena do vlaku, který však vykolejil. Dvě stě tisíc mrtvých holubů stěhovavých bylo vyklopeno do rokle u tratě, kde shnili.
Uniklo posledních 5 000 ptáků. Ti už se ale nikdy nerozmnožovali, druh už se nedal zachránit. Poslední divoce žijící holub stěhovavý byl zastřelen v Ohiu, 24. března roku 1900.
Poslední holub stěhovavý žijící v zajetí - samice Martha – uhynula v zoologické zahradě v Cincinnati. V Cincinnatské zoo stojí pomník, který tomuto kdysi nejhojnějšímu ptákovi Ameriky lidé postavili. Je to asi to jediné, co tento živočich od lidí dostal.
