Skandální a kontroverzní román opětovně na divadelních prknech
Slavný román Klause Manna Mefisto a s ním i příběh o chorobné ctižádosti ožil premiérově v měsíci únoru na prknech Městského divadla Brno.
Režisér Pavel Kracik se nechal inspirovat románovou předlohou Mannova Mefista, díla, které ve své době bylo považováno za poněkud skandální, a to především kvůli četné řadě sexuálních prvků, značné míře autobiografických postav, ale hlavně díky ostré kritice pozvolna nastupujícího fašistického režimu, který Mann formou satirického zpracování kritizoval.
Mefisto s Oscarem
Mefisto se dočkal řady divadelních zpracování, ale asi největšího věhlasu se mu dostalo díky filmu Istvána Szabó z roku 1981, který získal cennou oscarovou sošku za nejlepší cizojazyčný film. Hlavní roli zde ztvárnil Klaus Maria Brandauer. U nás se nejvíce do srdcí diváků zapsala adaptace Mefista v Divadle pod Palmovkou, kde v hlavní roli zazářil Jíří Langmajer.
Chorobná ctižádost
Hlavní postavou inscenace Mefisto je talentovaný herec a režisér Hendrik Höfgen, který se za každou cenu snaží prosadit v divadelním a později i filmovém světě, a kromě veškerých velkých rolí se snaží získat především vysněnou roli Goethova Mefista. To se mu také nakonec podaří. Ve své chorobné honbě za slávou se však Hendrik Höfgen nebojí zaprodat se ani nově nastupující nacistické moci. Pro naplnění svých snů postupně Höfgen ztrácí rodinu, přátele, svůj charakter a nakonec i vše, čímž kdysi žil.
Höfgen jako Gründgens
Klaus Mann si jako prototyp hlavní postavy Hendrika Höfgena vybral svého švagra Gustafa Gründgense, který autora románu inspiroval svojí touhou po kariérním vzestupu a jenž se kvůli svým ambicím neváhal spojit s fašistickým režimem. V inscenaci Mefisto může pozorný divák odhalit i několik historických postav (Thomas Mann, jeho děti, manželé Göringovi,...).
Havelka jako Mefisto?
Martin Havelka patří mezi uznávané herce spíše v komediálních polohách, přesto se s dramatičností Höfgena pere poměrně odvážně. I když pro ty z nás, kteří mají Havelku spojeného převážně s komickými rolemi, se tato představa může poněkud tlouci s realitou, a zřejmě tomu je na vině právě i netradičně vážný Martin Hevelka. Ostatní herci jinak dobře navozují období nastupujícího fašismu, ale i bohémskou společnost tehdejších umělců. Zaujme Michal Isteník jako komunista Otto Ulrichs nebo dámy Evelína Kachlířová a Lenka Janíková jako přítelkyně a dcera slavného spisovatele.
Nadčasový motiv především...
Herci v kostýmech z dílny Andrey Kučerové se dobře vyjímají na poměrně jednoduché scéně dvorního scénografa MdB Jaroslava Milfajta. Atmosféra pohnuté doby se místy dá až krájet, navíc děj umocňuje hra světla a stínů, která zde sehrává důležitou roli. Přesto však první polovině inscenace chybí potřebný spád, postavy nemají jasné kontury, což se podaří částečně vykompenzovat v části druhé. Možná také přemíra erotických scén tlačí na úkor samotného příběhu.
Přesto však režisér Kracik odvádí dobrou práci v tom hlavním – v psychologickém příběhu o patologické touze člověka pro slávu obětovat všechno včetně toho nejcennějšího – sebe samotného, a v tom je Mefisto nadčasový i po desetiletích. Svým poselstvím nezklame ani Mefisto v podání Městského divadla Brno.
Čtěte také:
Městské divadlo Brno: Jezinky a bezinky aneb bezové víno raději nepijte, bolí po něm bránice...
Brněnské Divadlo Husa na provázku hraje Višňový sad jako syrově tragickou komedii o současnosti
