Žánr: Sociálně kritická komedie s prvky tragédie
Režie: Jan Mikulášek
Autor: Anton Pavlovič Čechov
Překlad: Leoš Suchařípa
Scéna, kostýmy, výprava: Marek Cpin
Hrají: Petra Bučková, Jan Kolařík, Robert Mikluš, Eliška Fuksová, Milan Holenda, Vladimír Houser, Ivana Hloužková, Ondřej Jiráček, Martin Donutil, a jiní.
Višňový sad - slavnou hru ruského dramatika A. P. Čechova připravilo na měsíc listopad v premiéře brněnské divadlo Husa na provázku.
Režie populárního divadelního kusu se ujal jedna z nejvýraznějších současných mladých režisérských osobností Jan Mikulášek. Kdo očekává klasiku, bude zklamán – nonkonformní režisér Mikulášek inscenaci pojal po svém – jeho Višňový sad se syrově zakusuje až do morku kostí.
Zápletka. Višňový sad na prodej...
Ljubov Andrejevna Raněvská je majitelkou krásného višňového sadu a chátrajícího panství, které je na pokraji krachu. Po traumatických zážitcích z Paříže se vrací z dcerou Aňou domů, do Ruska, na rodné sídlo, aby unikla vzpomínkám, prázdnotě a také tíživé finanční situaci. Doma na Raněvskou začnou doléhat sentimentální vzpomínky, ale i současná finanční krize, která nutí majitelku panství k nepříjemným záležitostem souvisejícím s prodejem sadu.
Lopachin - nápadník Raněvské nevlastní dcery Varji, která se o sad a dům stará, ji přemlouvá k prodeji sadu v blížící se dražbě a pronájmu sadu chatařům. O tom však členové rodiny nechtějí ani slyšet – sad je vzpomínkou na bezstarostné dětství, mládí a nostalgii s tím související. Lopachin však má jiné plány a jako člen nově vznikající podnikatelské vrstvy usiluje urvat pro sebe co nejvíce, a tím je budoucnost sídla i višňového sadu (potažmo i lidí tam žijících) ohrožena...
Krize osobní i ekonomická na scéně
Inscenace Višňový sad v podání divadla Na provázku je drsnou sondou do vyprahlých životů jedné zadlužené ruské rodiny na pokraji finančního a osobního bankrotu. I když národnost tu nehraje žádnou roli a ruská jsou zde pouze jména aktérů, jedná se o téma nadčasové, ostatně jako většina Čechovovy tvorby.
Režisér Mikulášek nechal ožít více než sto let starou hru, kterou jen šikovně převlékl do dnešní aktuální problematiky související s krizí v rovině ekonomické a také morální krizí jednotlivců. Každá z postav rozehrává své dialogové monology v dramatických linkách, ve kterých se charaktery zúčastněných aktérů odhalují až na kost...
Přecitlivělá Raněvská utápějící svůj žal a citovou prázdnotu v lécích, obětavá Varja, rozmařilá a panovačná Duňaša, ziskuchtivý Lopachin, opomíjený, starý a na vozík upoutaný sluha Firs, povýšenecký komorník Jaša, zoufalý Gajev, věčný student Péťa Trofimov nebo nešťastník Jepichodov a všichni ostatní vytvářejí jakousi pestrou mozaiku vztahů a charakterů, které stavějí děj až do roviny totálního rozpadu dosud odlišně vnímaných morálních hodnot. A to je odpovědí na nevyřčenou otázku - čeho může být člověk schopen se vzdát pro svůj prospěch...
"Režisér Mikulášek nechal ožít více než sto let starou hru, kterou jen šikovně převlékl do dnešní aktuální problematiky související s krizí v rovině ekonomické a také morální krizí jednotlivců."
Mikulášek Čechovovu hru v mnohém pozměnil a upravil, takže hořkosladká příchuť tragické komedie graduje přesně tam, kde má. Hře prospělo i zkrácení délky, díky čemuž je mnohem čerstvější a stravitelnější.
Vydařená je scéna, které dominuje polorozpadlý pokoj se zdevastovaným nábytkem s fotografií višňového sadu. Už jen samotné vybavení vypovídá o zmaru a destrukci hodnot a životů. Ostrý kontrast k střízlivé chudobě postav tvoří v závěru hry nové luxusní kožichy s neodstřiženými visačkami, které působí doslova jako „pěst na oko.“ Výbornou práci odvádí i hudba, která dobře rezonuje s rozpoložením postav a pracuje s emocemi.
Herecké výkony především
Višňový sad stojí hlavně na hereckých výkonech. Nutno podotknout, že provázkovské herecké výkony dvanáctky herců ve Višňovém sadě jsou přirozené, v jistých momentech emočně vypjaté, přesně jak to spád hry v dané situaci vyžaduje.
Petra Bučková ztvárnila Raněvskou velmi dobře, je přesvědčivá a působivá ve svém žalu i beznaději. Dobře ji doplňuje Jan Kolařík jako její bratr Gajev zvláště v první půli hry.
Zaujme Vladimír Hauser v roli Simeona Piščika nebo živelná Duňaša v podání Gabriely Štefanové. Martin Donutil v roli floutkovského komorníka v této poloze nabízí slušný výkon.
Varja ve ztvárnění Anežky Kubátové by si mohla odpustit svléknutí před diváky – jako odkrytí nitra a odevzdání se Lopachinovi působí toto gesto zbytečně a je podle mého názoru přehnané. Robert Mikluš jako ziskuchtivý Lopachin rovněž nezklame.
Zajímavosti
Čechov napsal Višňový sad jako svou poslední hru. Při psaní této hry trpěl velmi vážným stádiem tuberkulózy, psal ji tedy s velkým vypětím, jen po čtyřech řádcích denně. Višňový sad měl premiéru v roce 1904, na Čechovovy 44. narozeniny, půl roku před autorovou smrtí.
Čechov pocházel z Taganrogu, kde objevil krásu višňových sadů, a když se přestěhoval do Melichova, jeden višňový sad osobně vysadil. Mezi zajímavosti patří i to, že když Čechov později statek prodával, nový majitel nechal sad vykácet.
Višňový sad podle divadla Husa na provázku nabízí starou a osvědčenou látku v novém, moderním kabátě. Novátorský styl Višňovému sadu sedí, režisérovi Mikuláškovi se podařilo nabídnout až punkově syrové provedení osvědčené klasiky, a tak si na své přijdou milovníci silných hořkých komedií s tragickou koncovkou, která je poplatná v dnešní době snad ještě více. Klasici budou opět zklamáni. A nezapomeňte si koupit program k představení – ten je vskutku netradiční. Nabízí zajímavé informace k tématu, jen o hře se divák moc nedozví. Třeba pak budeme více přemýšlet o samotném poselství hry...
Čtěte také:
Městské divadlo Brno: Jakub a jeho pán – pocta Diderotovi ve třech dějstvích
Janáček Brno 2012 představí tvorbu slavného skladatele
Divadlo Komedie slibuje říjen nabitý premiérami
