| Žánr: Fantasy Výroba: USA/ Nový Zéland/ 2012 |
| Produkce: Carolynne Cunningham, Zane Weiner, Fran Walsh, Peter Jackson |
| Režie: Peter Jackson Scénář: Fran Walsh, Philippa Boyens, Peter Jackson, Guillermo Del Toro |
| Kamera: Andrew Lesnie Hudba: Howard Shore |
| Hrají: Ian McKellen, Martin Freeman, Richard Armitage, James Nesbitt, Ken Stott a další |
Hobit: Neočekávaná cesta je možná nejočekávanější filmová premiéra letošního roku. Pojďme se tedy podívat, co si pro nás režisér Peter Jackson v prvním díle trilogie připravil...
Trilogie Pán prstenů získala celkem 17 Oskarů. Je to jedna z nejprodávanějších knižních sérií vůbec a na stříbrném plátně donutila Hollywood, aby začal brát žánr fantasy vážně.
Proč tomu tak je? Je to jeden z nejsilnějších příběhů o duchovním osvícení, jaký kdy byl napsán. Prsten moci jako symbol pokušení, kterého je třeba se vzdát, putování družiny a... momentík, to už bychom odbíhali.
Hobit se odehrává před Pánem prstenů a v dobách minulých tomu bývalo, že právě Hobita si lidé přečetli nejdříve a až poté se dostali k temnějšímu Pánovi prstenů. Režisér Peter Jackson je teď možná zodpovědný za to, že Hobit už bude na věky jen jakýmsi zákuskem po hlavním chodu. Máme však za sebou jen první díl, takže soudy o tom, zdali celá trilogie nakonec vydá jen na dezert, si zatím odpustíme.
Pro vás, kdo jste Hobita nečetli: za časů dávno minulých se na vládce trpaslíků v jejich síních z kamene snesl velký zlý drak Šmak, na hlavu je porazil, rozdrtil a převálcoval, všechny jejich zlaté poklady si shrabal na hromadu a na tu si pak sedl. Na trpasličí vkus si na ní ale hoví už příliš dlouho.
Tohle je totiž pro trpaslíky naprosto hrozná situace, jelikož jsou na své poklady velmi, velmi upnutí. Setkáváme se s nimi zrovna v okamžiku, kdy se chystají vrátit zpět a alespoň kousek toho zlata Šmakovi vyfouknout. K tomu potřebují profesionálního zloděje.
A tak si najmou druhořadého čaroděje Gandalfa Šedého, aby jim zloděje sehnal. Čaroděj vybere Bilba Pytlíka, bohatého, spokojeného, úzkostlivého hobita z vyšší společnosti, který se pochopitelně na takový úkol vůbec nehodí. Gandalf by se ale vsadil, že v sobě má Bilbo schovanou nějakou tu vůli a kuráž.
Třináct trpaslíků, hobit a čaroděj vyrazí na cestu za trpasličím zlatem. Potkají troly, pár elfů, obry, spoustu skřetů, vrrky a Gluma.
Filmy Pána prstenů se staly takovými ikonami a jejich produkce tak dokonalou, že se u Hobita nevyhneme jakémusi pocitu nenaplnění, když ony velké postavy (Gandalf, Elrond, Galadriel, Saruman) najednou říkají nové fráze v novém prostředí.
Je to takový drobný komplex známý z „kolekcí nejlepších hitů“. Jako by vám za zády seděla parta fanoušků čekajících už už vydechnout: „Frodo je zpět! A Galadriel tam dali taky! A podívejte Glum!“
Když už zmiňujeme Gluma, jeho minirolička skoro až ovládne celý film.
Hlavní výzvou je tedy právě srovnávání s Pánem prstenů – který, jakožto nositel poměrně hlubokého poselství, si nese určitou posvátnou vážnost. Hobit je na druhé straně knížka pro děti. Jeho tón je mnohem více odlehčený, humorný a rozmarný. Jak je jenom stylově propojit, aby vážnost předchozího byla zachována, ale podstata nového nezměněna? Mám-li mít právě tohle na paměti, musím říct, že Jackson odvedl vynikající práci.
Oba filmy jsou magické. A přece u Pána prstenů nebylo mnoho, co by náročný divák nedovedl překousnout. Dokonce i někdo tak fantastický, jako Stromovous (prakticky chodící a mluvící strom), nevyčnívá jako postava přehnaně nemožná. Avšak zajíci tažené sáně čaroděje Radagasta, které vidíme v Hobitovi řezat zatáčky jako formule 1, již poněkud tlačí na krajní meze. Možná je to tím, že ve filmu Radagast působí jako kašpar – v knize byl decentnější.
V podobném duchu možná znalcům Hobita budou chybět kousky magie, které se do filmu nevešly: „Kam se ztratila trolí portmonka, která Bilba prozradila, když se ji pokoušel vykrást?“
Co se týče velkolepé scény, i zde se nevyhneme srovnání. Zatímco Pán prstenů je psán v tak dokonalých detailech, že veškeré obrazy jako by přišly do filmových dílen už hotové a bylo je třeba jen co nejlépe obkreslit, žoviálnější Hobit nechává větší prostor pro interpretaci. Některé vedlejší scény se tak možná úplně nestrefí do našich představ. Typicky „hobitovské“ scény jsou ale, jedna za druhou, strefené přesně do černého a trpaslíci-válečníci vyšli perfektně.
Jak ale Jackson zmínil, nakonec se to všechno sbíhá k tomu, že Hobit je prostě „fantastický příběh“. Nové 3D možná během dramatičtější práce s kamerou potrápí žaludky citlivějších diváků. Efekt nově použité technologie 48 snímků za vteřinu je zanedbatelný. Už jen ale samotnou schopností pobavit je Hobit podařeným snímkem, a ve stejném smyslu je také do jisté míry naplněním záměru J.R.R. Tolkiena.
Hodnocení: 
Čtěte také:
Filmové novinky: Očekávaná premiéra filmu Hobit se blíží
Hobit: Neočekávaná cesta. (COURTESY OF WARNER BROS. PICTURES/ (C) 2012 WARNER BROS. ENTERTAINMENT INC. AND METRO-GOLDWYN-MAYER PICTURES INC.)
