„Odvaha znamená po zralé úvaze s láskou a klidem přistoupit k činu“ - Roald Amundsen
Z polárníkovy tváře na snímku z jeho mládí na nás dýchá idealismus i odhodlání. Z fotografie pořízené ve starším věku lze vyčíst, že život vštípil cestovateli rozvahu a moudrost. Právě onu životní moudrost se snažíme hledat ve střípcích výroků slavných lidí.
Roald Amundsen (16. červenec 1872 Borge, Østfold, Norsko – červen 1928) byl mezi prvními, kdo neváhali vyrazit za záchranou posádky Nobileho vzducholodi Italia.
Hydroplán s Amundsenem a dalšími pěti jeho druhy na palubě vzlétl 18. června 1928 z Norska na další pátrací akci, při které plánovali přistát na Špicberkách. Nikdy tam však nedorazili. Zanedlouho po jejich vzletu moře na pobřeží u Tromsø vyplavilo Amundsenův stan a plovák hydroplánu, kterým odvážně odcestovali.
S největší pravděpodobností se Amundsenův letoun zřítil za mlhy jižně od Medvědího ostrova do Barentsova moře. Sám odvážný polárník zahynul zřejmě buď během havárie nebo následně po ní. Amundsenovo tělo nebylo nikdy nalezeno.
Roald Amundsen byl známým norským polárním badatelem, který jako první dosáhl jižního pólu. Stal se také průkopníkem polárního výzkumu za použití vzducholodí a letadel.
Když se jako čtvrtý syn narodil v rodině norských loďařů a kapitánů v Borge poblíž Fredrikstadu, měl dobré předpoklady k tomu, aby se stal námořníkem nebo cestovatelem. Jeho matka se však rozhodla jej držet mimo námořní průmysl a nutila ho, aby se stal lékařem. U lékařské praxe vydržel pouze do svých jednadvaceti let, kdy jeho matka zemřela. Právě tehdy opustil kariéru lékaře a jako vyškolený námořník odcestoval za prací v Arktidě na obchodní lodi, aby se posléze stal prvním důstojníkem na lodi Belgica, se kterou zároveň v zimě 1897-1899 jako první v Antarktidě přezimoval.
Jako zkušený námořník si Amundsen troufl vydat se na cestu Severozápadní cestou, kterou se po tři sta let neodvážil vydat žádný jiný mořeplavec. Dosud žádná loď nedokázala touto severní cestou, spojující Evropu s Asií severně od severoamerického kontinentu, proplout. Amundsen si pro svoji cestu vybral mohutnou 45tunovou loď Gjøa, jež byla vybavena plachtami a motorem o výkonu 13 koňských sil. Během letního období roku 1903 vyplul s posádkou z fjordu Oslo, aby prorazil vodami Severozápadní cesty mezi plujícími ledovými krami. Jeho výpravná expedice uspěla - nejenom že nashromáždili množství vědeckých údajů o magnetismu Země, ale shromáždili také etnografický materiál o populaci Eskymáků žijících podél severní cesty.
Po překonání Severozápadní cesty zaměřil svou pozornost na severní pól. Pól však dobyli Američané Robert Peary a Frederick Cook, kteří jej dosáhli v roce 1909. Proto se pokusil dosáhnout jižního pólu v pomyslném závodu s Robertem Falconem Scottem, který již byl na cestě do Antarktidy v čele početné expedice.
Noha člověka na jižním pólu stanula poprvé v historii 14. prosince 1911 a jako první zde zavlála norská vlajka, kterou vztyčila pětičlenná výprava, a Amundsen tak vyhrál nevyhlášený závod s britským polárníkem Robertem Falconem Scottem. Scottova výprava však skončila tragédií. Britové dorazili na jižní pól o pět týdnů později. Na místě nalezli vlajku a stan, který tam Norové zanechali. Dramatický závod o čas a kilometry, který zde proběhl, dodnes nepřestává inspirovat literární a filmové tvůrce a uchvacovat čtenáře a diváky po celém světě.
Na jižním pólu také Amundsen objevil neznámé pohoří, místy vysoké až 4 500 m., které nazval pohoří královny Maud a po němž později pojmenoval svůj škuner.
Svůj život zasvětil Amundsen polárnímu výzkumu, což se mu stalo nakonec osudným. Na pátrací výpravě po Nobileho vzducholodi odvážného polárníka a jeho společníky navždy pohltilo Barentsovo moře.
Čtěte také:
Citát minulého týdne – Albert Einstein
