Žánr: Drama, mysteriózní, sci-fi
Německo, USA, Hongkong, Singapur, 2012,
Režie: Tom Tykwer, Lana Wachovski, Andy Wachovski
Hrají: Tom Hanks, Hugo Weaving, Jim Sturgess, High Grant, Halle Berry, Susan Sarandonová a další.
Pokud bychom od tohoto nového snímku očekávali onen tajemný a zároveň akční nádech Matrixu, pravděpodobně nenaplní naše očekávání, přesto se však diváci nebudou ani na chvíli nudit.
Bratři Wachovští (Matrix, Speed Racer) přicházejí s novým očekávaným snímkem Atlas Mraků, do něhož obsadili řadu známých hollywoodských hvězd.
Hodnocení
Pokud bychom od tohoto nového snímku očekávali onen tajemný a zároveň akční nádech, jako byl v Matrixu, pravděpodobně nenaplní naše očekávání, přesto se však během 172 minut diváci nebudou ani na chvíli nudit.
Příběhová linie se několikrát přerušuje a opět navazuje. Divákovi Wachovští zamotají hlavu jakýmsi hereckým kolotočem hlavních postav. Herci se stále střídají a ve všech filmových epizodách hrají různé postavy. Zajímavé zpracování je poněkud matoucí a někdy jsou proměny skutečně zábavné. Zasmát se můžete třeba ve chvíli, kdy se Hugo Wieving, známý jako agent Smith ze série Matrix, v jedné epizodě promění v tlustou blondýnu.
Příběhy, které Wachovští vyprávějí, umocňují různými časy, ve kterých se odehrávají. Filmové části jsou často ukončeny přerušením děje, aby se na plátně vzápětí začal odehrávat příběh jiný, zatímco původní dialogy ještě stále běží.
Náznaky a mnohá podobenství umocňují kontinuitu mezi jednotlivými povídkami, jako například voda se valí do tunelu, a zároveň je novinářka Luisa zaplavena vodou, když se po autonehodě topí ve svém autě v hlubině řeky.
Dalším spojovacím symbolem je mateřské znaménko v podobě komety, které nosí někteří hrdinové jako znamení nositelů odvahy a positivních vlastností.
Wachovští opakovaně předkládají otázku reinkarnace, pokračování duše v dalších životech a její různé přeměny, ovšem jen formou nesmělého náznaku bez odpovědi. Díky tomu si každý může vyvozovat vlastní závěry.
Wachovští ve snímku probírají běžný fenomén, kdy lidé často dělají něco, o čem jsou přesvědčeni, že je správné, přitom to však ve skutečnosti správné být nemusí.
„Proč opakujeme stále stejné chyby?“ ptá se novinářka Luisa (Halle Berryová) během čtení starých dopisů. Odvážná novinářka se zjevuje i v dalších příbězích - jako žena budoucnosti, která hledá v zapomenutém údolí dávnou observatoř pro komunikaci s mimozemským životem nebo jako Frobisherova milenka.
Děj ukazuje neustálé opakování chyb lidstva, různé formy zla, jakým je zejména lidská chamtivost. Významným prvkem snímku jsou náznaky tvůrců, že myslet a žít konvenčně není dobré. Pokud někdy postava přetrhne nit a začne myslet a jednat neočekávaně odvážně, změní tím chod událostí.
Wachovští také ve snímku probírají běžný fenomén, kdy lidé často dělají něco, o čem jsou přesvědčeni, že je správné, přitom to však ve skutečnosti správné být nemusí.
Maskéři měli plné ruce práce, aby dali postavám náležité rysy a herce často změnili k nepoznání, muže v ženu, jak už bylo zmíněno, přidali nějaká léta navíc a podobně.
Než se vydáte do kina, doporučuji nejprve si přečíst předlohu Davida Mitchella, knihu Atlas mraků, která je mimochodem přeložena do češtiny již od roku 2006. Nudit se v kině nebudete, ale přestože se z počátku tváří složitě, se spletitou propojeností příběhů, jde o značně průhledný, jednoduchý snímek, který ovšem pojmul hluboké morální poselství. Už ve snímku Speed Racer bylo cítit, že Wachovští nalezli něco mírumilovného, co se přirozeně zrcadlí do jejich tvorby.
Hodnocení: 
Proč opakujeme stále stejné chyby? Všechno je spojené. Duše žije dál. Změnit se musíme teď.
Šest příběhů
Snímek obsahuje šest příběhů podle knihy Davida Mitchella. Nejstarší příběh o plavbě na lodi se odehrává roku 1849 podle předlohy Tichomořského deníku Adama Ewinga, druhý je z roku 1931 náleží ději povídky Dopisy ze Zedelghemu o mladém hudebním skladateli Frobisherovi, jenž vytvoří sextet „Atlas mraků“ - skvělé symfonické dílo.
Děj třetí povídky diváky zavede do 70. let minulého století, kde investigativní novinářka Luisa odhalí hrozbu jaderného reaktoru.
Čtvrtý příběh se přenáší do současnosti a nese se na vlnách černého humoru coby komediální příběh neposlušného seniora, který neměl svůj život ve svých rukou, dokud se neodvážil vzepřít a jít za svým snem.
Pátý příběh Orion Sonmi-451 diváky mrazí ukázkou dystopické budoucnosti, prožívané ve 22. století na asijském kontinentě, kde lidem slouží a pracují pro ně uměle vytvořené lidské bytosti. Nezaměňujme však jejich nevědomost za spokojenost. Nevědomost do té doby, než přijdou na to, že se mohou vzepřít stereotypnímu koloběhu. Pak začíná sci-fi drama vzpoury, útěku a smutného poznání.
V šestém příběhu Jak to bylo u Slooshova brodu, a co se pak seběhlo, nahlédneme do vize postapokalyptického světa v údolí, kde žijí pozůstatky civilizace formou pasteveckého života, než je navštíví jedna bytost z Jasnozřivých.
„Nemějte strach, na konci to všechno bude dávat smysl... Ač s otevřenou náručí, minuly jsme se. Je to krásné, výpravné a hudebně příjemné, ale (veskrze poutavé, někdy i zábavné) epizody do sebe až moc silně nezapadají a emocionální oblak je tak snadné podejít, než aby nějak zasáhl... Dílo, jež možná dozraje, ale radši než další projekce bych doporučil rovnou knihu,“ uvedl v reakci na snímek komentátor Renton.
Článek upravil Milan Kajínek
Atlas mraků. (cloudatlas.warnerbros.com)
