BERLIN – V neděli 18. března odpoledne využilo ještě mnoho Berlíňanů šanci, aby zhlédli představení souboru Shen Yun Performing Arts v obchodním centru ICC Berlin.
Mezi nimi byla i spisovatelka a režisérka Jacqueline Roussety, která se s námi podělila o své bohaté dojmy.
Paní Roussety, jak se Vám představení líbilo?
Mně se to líbilo hodně, hodně moc, protože jsem poznala, jak bohatá čínská kultura byla a vlastně pořád je. Kromě toho jsem měla vždycky slabost pro filosofii, která se pohybuje mezi magií, pozemským, nebeským a spiritualitou. Ono za tím totiž vězí moc věcí, což se dnes i ukázalo. Z mého pohledu to dodává hodně síly. Jsem absolutně toho názoru, že kultura je něco, co drží národ pospolu, a zároveň je to styl vyjadřování, jakým se národ projevuje navenek. Je-li kultura zničena, zboří se most komunikace a to je jednoduše velká škoda.
Shen Yun dává šanci, aby byl tento most opět postaven. Mohu jen doufat, že toto představení navštívilo hodně rodáků a rodaček z Číny a pozorně se dívali, protože jen tito lidé jsou schopni z vnějšku, tedy z Evropy, pomoci tuto kulturu oživit. Vycházím skálopevně z toho, že tak velká země, jakou Čína je, nemůže být věčně utiskována diktátorským režimem. Jednou ti lidé povstanou. Mladá generace má dnes jiné možnosti a může se v době internetu hodně dozvědět. Mohu tedy jen doufat, že tím mediálním mostem se stane právě Shen Yun a že lidé dostanou šanci, aby na něho klikli.
Myslím, že pro nás Němce je také hodně důležité vidět, že bohatá kultura existuje docela všude, a my bychom to měli jednoduše přijmout a akceptovat to.
Shen Yun dává sílu. Barevnost je nadmíru bohatá a právě barvy představují neuvěřitelnou sílu přírody. Pociťuji to totiž i na sobě. Jsem ekologicky hodně uvědomělá, takže vím, že když někdo ničí přírodu, zničí zákonitě jednou i lidstvo. Symbolické bylo pro mne to, že právě tato síla barev, tato síla přírody, byla Číně režimem uloupena. A není to vůbec bezdůvodné, že dnešní Čínu si všichni vykreslujeme jako zemi mrakodrapů a smogu s množstvím aut. Pokud by se tedy vrátila přírodě zase její síla, vrátila by se tím Číně i její pestrobarevnost.“ Jsem spisovatelka a režisérka. Napsala jsem knihu, která se jmenuje: „Sama mezi okurkami“. Kniha pojednává také o ekologii, je to příběh o tom, jak se dá jednoduše zase žít v souladu s přírodou. Vidím zde spojitost s čínskou kulturou či s čínskou filosofií. Jde v podstatě o to považovat se za součást jednoho systému, součást přírody, součást nebeského, a to je přece zase ekologie. Jenom když toto uchráníme a udržíme, budeme životaschopní.“
Ukázalo se dnes, že člověk je součástí něčeho nebeského?
Absolutně, ne nadarmo tam byly obrazy, jak někdo sestupuje s nebe k nám dolů. To bylo hodně silné.
Líbilo se Vám to?
Líbilo se mi to proto, že jednoduše respektuji lidi, kteří říkají - tady leží síla - a také v ni věří. Má to něco do sebe – řekla bych, že náboženství je pro to výraz spíš nesprávný. Spíše to má co dělat se spiritualitou. A ti, co v nic nevěří, jsou politováníhodní, a to považuji za otřesné.
Která scéna na Vás obzvlášť zapůsobila?
Přirozeně, že nejvýraznější scény jsou ty, které ukazují dnešní Čínu, kdy jsou mladí lidé biti policisty. Za velmi zajímavé považuji skutečnost, že je bijou jejich vrstevníci. To je přece svým způsobem fatální. Ti policisté jsou mladí lidé, kteří tlučou mladé studenty, mladé lidi, to je na tom to hrozné, že se jedna generace navzájem vyhlazuje. To na mě hodně zapůsobilo a je to hodně k zamyšlení.
Krásné věci představuje přirozeně lotosový tanec, ale i příběh o opičím králi či příběh kolem Buddhy. To mám osobně ráda, protože jsou to věci, které člověk může svým dětem vyprávět už v raném věku a dává jim tím, či vlastně celé generaci, možnost, aby se z toho poučily.
Kromě toho mnou pohnulo i dalo látku k zamyšlení to, s jakou brutalitou v Číně zacházejí s lidmi.
Existuje naděje?
Nadějí je, že se mladí umělci z celého světa setkali v New Yorku a pracují na tom. To už je ta příští generace, která vnáší do světa světlo a pestrobarevnost a to právě díky Shen Yun.
Jak se Vám líbili tanečníci?
Kvalita tanečníků, to je přirozeně něco neobyčejného – tak perfektní, tak profesionální. Umím si ale představit, že to může u některých lidí vyvolat i kritiku, že tato masa perfekcionismu může působit až znepokojivě. Mnozí mají strach, když pomyslí na asijské národy, a při této mase perfekcionalismu je někdy těžké v ní objevit individualitu. To je pro nás velmi neobvyklé, a proto jsem byla moc šťastná a vděčná, že se potom objevily i individuální postavy. V choreografii, kde by byla „jenom-masa“, bych měla rozpaky, že jde jenom o to, představit touto masou komunismus, kde nic jiného než rovnostářství není. To bych neviděla moc ráda.
Doporučíte toto představení dál?
Ano přirozeně, okamžitě.
Přijdete příští rok zase, pokud přijede Shen Yun do Berlina?
Ale ovšem!
Děkujeme za rozhovor
Velkolepé představení - Shen Yun Performing Arts 2012
Čtěte také:
Shen Yun Performing Arts zahájí v březnu evropské turné
Dokonalé, říká o Shen Yun královna bel canta
Předsedkyně filharmonické asociace: Mnozí diváci při Shen Yun plakali
Všechny mužské tance souboru Shen Yun znázorňují mužský ideál
