7. listopadu 2011 uplynulo již 200 let od narození významného českého literáta a básníka, kterého nelze zapomenout vzhledem k tomu, jak velmi jeho sbírky ovlivnily kulturu českého národa.
„Vrrr - zlou to předeš nit! Chtěla jsi krále ošidit..." Kdo se to odvážil ošidit panovníka a kdo to na něj prozradil? Jaký temný příběh se zde odvíjí?
Verše jsou chronicky známé a jejich melodie lehce zapamatovatelná. Děti se je ve škole učí nazpaměť a jde jim to snadno. Kdo dokázal dělat věci tak prosté, a zároveň tak dokonalé?
Básník, sběratel folklórních textů, starých literárních památek a archivních dokumentů, badatel i překladatel, Karel Jaromír Erben, se narodil v rodině chudého ševce v Miletíně 7. listopadu 1811. Ačkoliv pocházel z devíti dětí, dospělosti se dožil pouze on a jeho sestra Josefa.
Často postonával a trpěl vadou výslovnosti, která mu později zabránila stát se učitelem, jak si původně jeho rodiče přáli. Na základní škole v Miletíně ho vyučovali jeho příbuzní, kteří postupně rozvíjeli všechna jeho nadání, včetně hudebního. Později studoval na hradeckém gymnáziu, přičemž tou dobou si přivydělával hraním na klavír.
Město Hradec Králové na něj působilo nevlídným dojmem, v ulicích bylo slyšet němčinu a pohybovalo se zde spousta vojska. Proto se student rád vracel domů, o prázdninách v rodném Miletíně se pak projevovaly jeho historické a přírodovědné zájmy.
Roku 1831 nastoupil na Filosofickou fakultu v Praze, kde se věnoval studiu práv. Právní nauky jej sice odváděly od literatury a písemnictví, ale při této příležitosti se seznámil s Františkem Palackým, který mu posléze umožnil dostat se k takovým zaměstnáním, která byla jeho zájmům bližší. Nejprve pracoval jako sekretář Českého muzea, od r. 1851 byl jako archivář pomocníkem Palackého.
„Hoj, ty Štědrý večere, ty tajemný svátku, cože komu dobrého neseš na památku?"
Jako chlapec si z dětství uchoval silné vzpomínky na zimní večery, kdy se společně předlo a vyprávělo. Jeho citlivou mysl lidová vyprávění silně ovlivnila a některá jeho duši silně vzrušovala. Později byl zrale uvažující Erben přesvědčen, že národní literatura by měla vycházet z etnického základu, který je obsažen v lidových písních, pověstech, zkazkách a vyprávěních.
Nejen v letech svých studií, ale také v dalších letech cestoval Erben po celých Čechách a sbíral lidové písně, říkadla, pořekadla, dětské hry, hádanky, počitadla, pověsti a pohádky. Je možné, že polovina písní by se pro národ nedochovala, nebýt jeho obětavosti a vytrvalého úsilí.
Když K. J. Erben sesbíral lidové pohádky, pokusil se o vydání jakési slovanské čítanky "Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních" - vyšla poprvé roku 1865.
Do přípravy souboru pohádek českých, které jako celek vyšly až roku 1905, vložil mnoho práce. Podařilo se mu dát pohádkám pevný tvar, takže už nešlo o improvizované lidové vyprávění s nahodile poskládanými motivy. Byla to například známá Pohádka o Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém nebo Tři zlaté vlasy Děda-Vševěda. Díky Erbenovi je známe z knížek tak, jak nám je četli naši rodiče a - jak jsme je potom četli sami svým dětem.
Jako archivář pomáhal Palackému dát do pořádku stavovský archiv a osvědčil se nejen v této náročné práci, ale věnoval se také práci vědecké, když se stal spolutvůrcem Riegrova slovníku naučného. Vedle historických dokumentů se zasloužil o vydání děl staré české literatury, jako např. "Sebrané spisy české" od Jana Husa a také překlady starých děl literatury ruské. Byl to "Nestorův letopis ruský" anebo "Slovo o pluku Igorově".
Kytice
Snad nejvíce Erbena proslavila jeho jediná básnická sbírka Kytice z pověstí národních - zkráceně Kytice, která vyšla poprvé roku 1853. V baladicky laděných básních vycházel z lidových pověstí a bájí. Tehdejší vrstvy čtenářů pociťovaly Erbenovu Kytici jako silný odkaz na lidské a národní hodnoty, tehdy ohrožené Bachovým absolutismem. Sbírka Kytice byla od těch dob vydána vícekrát a také s různými ilustracemi.
Motiv viny a odplaty se vine celou sbírkou básní, které celkem dost zvláštně spojují jak křesťanské myšlenky, tak i pohanské, potažmo keltské zvyky.
Karel Jaromír Erben zemřel 21. 11. 1870. Jeho život byl spojen se dvěma ženami, Barborou Mečířovou, se kterou se vzali po desetileté známosti. Po smrti této první ženy se oženil s Žofií Mastnou z Lomnice nad Popelkou. Jeho život byl poznamenán nemocemi a starostmi o hmotné zabezpečení své rodiny a také se musel se vyrovnat se smrtí několika svých dětí.
