Životní dráhy členů kapely The Doors
Jim Morrison
V centru pozornosti diváků skupiny "The Doors" se pohyboval hlavně zpěvák-básník Jim Morrison. Morrison studoval na univerzitě UCLA film, a v roce 1965 se na pláži Venice Beach seznámil s klávesistou Rayem Manzarekem. Když Manzarek slyšel Morrisonovu poezii, hned mu navrhl, aby založili kapelu. Skupinu pojmenoval Morrison podle nechvalně známých psychedelických vzpomínek Aldouse Huxleyho "Dveře vnímání."
Morrisonovy texty, které se zabývaly základními otázkami z okruhu sexu, násilí, svobody a alkoholu, neustále narážely na cenzuru a kolektivní moudrost. Urážel postavy veřejného života, čelil zastrašování a zatýkání. A na cestu k paláci moudrosti se vydal cestou nestřídmosti (jak se o něm slavně vyjádřil jeden z jeho múz, básník William Blake).
V průběhu vydání šesti desek a celé řady živých vystoupení bořily The Doors hranice a neúprosně změnili směr rockové hudby. Morrison zemřel v roce 1971 ve věku 27 let.
Zbývající členové kapely - Manzarek, kytarista Robby Krieger a bubeník John Densmore se dali v roce 1978 znovu dohromady a nahráli doprovodnou hudbu k předčítání Morrisonovy poezie s titulem An American Prayer.
John Densmore
Bubeník John Densmore nebyl ve skupině The Doors pouhým motorem rytmu. Byl velmi ovlivněn spřízněným jazzem, například Elvinem Jonesem a svižnými rytmy brazilských vln. Do svého bubnování vnesl smysl pro dynamiku, strukturu a muzikálnost.
Densmore, který se narodil v Los Angeles, byl do hudby vtažen již od svého dětství, svůj cit pro dynamiku hraní si zdokonaloval ve školní kapele, která hrála u příležitosti přehlídkových pochodů. V polovině 60. let hrál spolu s kytaristou Robby Kriegerem v kapele, která se jmenovala Psychedelic Rangers a brzy nato se dali dohromady s klávesistou Rayem Manzarekem a Morrisonem. Ve vývoji rokenrolu se tehdy začala odvíjet nabitá kapitola. Následovaly nahrávky i živá vystoupení.
Morrisonova smrt v roce 1971 ukončila jedno období. V dalších projektech tento všestranný muzikant prozkoumával reggae a jazz, psal knihy a články a začlenil se do dobrodružné divadelní komunity v L.A. Dostal ocenění týdeníku L. A. Weekly Theatre za hudbu, kterou složil k divadelní hře režírované Timem Robbinsem, nazvané Methusalem. Dále byl koproducentem hry Rounds, která získala v roce 1987 cenu NAACP.
Autobiografie Densmorea Riders on the Storm: My Life With Jim Morrison and The Doors vyšla v roce 1991 a stala se bestsellerem novin New York Times. Densmore psal články a eseje pro časopis Rolling Stone, London Guardian, The Nation a mnoho dalších novin.
Ray Manzarek
Ray Manzarek byl ve skupině The Doors architektem klávesového zvuku a jeho evokující styl byl naprosto nový v tom, jak kombinoval rock, jazz, blues, bossa nova a řadu dalších stylů.
Morrisonova poezie se perfektně hodila pro hudební nápady klasicky vyškoleného klávesisty. Ačkoliv prošlo konkurzem kapely několik basistů, nikdo se nevyrovnal basovým linkám, které hrál Manzarek levou rukou, a tak místo pro baskytaru obstaral sám. Skupina The Doors vydala ve společnosti Elektra Records šest studiových alb, jedno živé album a jednu kompilaci.
Manzarek, Krieger a Densmore vydali dvě alba pod názvem The Doors, kde vokály obstarali Manzarek a Krieger. Manzarek pak vytvořil skupinu Nite City, která se mohla srovnávat s kapelami Mott the Hoople a Aerosmith; tato pětice vydala své jediné album v roce 1977.
Manzarek produkoval a vystupoval na pěti albech kapely the L. A. band X, včetně Los Angeles, která patří mezi nejlepší kapely v punkovém hnutí. Klávesista Manzarek napsal několik knih a nahrál řadu sólových alb. V současnosti žije v Kalifornii v Napa Valley.
Robby Krieger
Kytarista Robby Krieger vnesl do zvuku skupiny The Doors bodavou spletitou intenzitu, kterou vytvářel s oblibou prostopášným klouzáním bottlenecku, zkoumavými sóly a poklesle jazzovými grooves. Ale pro kapelu byl také klíčovým autorem písniček, napsal některé největší hity, jako je "Light My Fire."
Než vzal v 17 letech do ruky kytaru, studoval hru na trubku a věnoval se hře na klavír. K tomu, že přesedlal na kytaru, ho neinspiroval rockenrol, ale hudba španělského flamenca. Jeho prvním kytarovým hrdinou byla ovšem jazzová legenda Wes Montgomery.
Krieger zůstal na výsluní jako jazzový kytarista, se skupinou The Robby Krieger Band nahrál v 70. a 80. letech 20. století pár desek. Versions (1983) a No Habla (1986) svědčí bohatě o jeho všestrannosti. "Myslím, že hraní na kytaru je jediná věc, která se věkem zlepšuje," říká Robby Krieger.
Robby Krieger je uveden na seznamu časopisu Rolling Stone jako jeden ze "100 největších kytaristů všech dob".
Články, texty, akordy a písně skupiny Doors naleznete na supermusic.sk
