Kryptografie je vědní obor, zabývající se rozvojem prostředků pro ochranu informací.
Vážení nadšenci skrytých tajemství, nesnadno rozluštitelných kódů a hádanek. Pojďme se společně vydat na cestu sérií článků o šifrovacích klíčích naší historie, v nichž uvedeme ty nejproslulejší šifrovací systémy, podrobně je vysvětlíme a odhalíme jejich postup.
Kniha jako kódovací tabulka
Při válečných konfliktech se museli tajní agenti často vydávat do nepřátelských linií a měst. Nebo místní obyvatelé, kteří měli jisté vazby v zahraničí nebo nesouhlasili s postupem své vlády, pracovali pro takzvanou „druhou stranu“.
Přítomnost šifrovacích pomůcek pro takového agenta mohla znamenat smrtelné riziko. Proto se při šifrování často používaly alternativní pomůcky. Jednou takovou jednoduchou pomůckou mohlo být například tištěné vydání nějaké konkrétní knihy.
Předpokladem pro šifrování a dešifrování je, aby šifrant i ten, kdo zprávu přijímá, měli stejné vydání konkrétní knihy.
Postup šifrování
Šifrant si napřed v mysli nebo na papíře (což ovšem zvyšuje riziko odhalení) připraví text zprávy, kterou chce zašifrovat. Například „Vůdce přikázal útok na Stalingrad“.
Poté si musí jednotlivá slova textu zprávy vyhledat v knize a každé slovo přepíše pomocí šifry, která udává souřadnice jednotlivých slov v knize.
Šifrant postupuje následujícím způsobem: ke každému slovu napíše sedmimístnou souřadnici. První trojčíslí udává číslo stránky, na které se slovo nachází. Další dvojčíslí udává číslo řádku a poslední dvojčíslí pozici slova na řádku.
Takto můžeme získat například následně vypadající zápis šifrovaného textu:
Takto zašifrovaný text můžeme ještě dále vhodně šifrovat dalšími způsoby. Například substitucí, kdy použijeme pro každou číslici od 0 do 9 určité písmeno abecedy.
Poslední otázkou zůstává bezpečné doručení zprávy. Jako nosič může posloužit například dopis nebo pohled, na němž může být šifra ukryta pod poštovní známkou nebo pokud to technické možnosti dovolují - formou mikrotečky v zapsaném textu. Použít se může také „moták“ – proužek papíru s šifrou, smotaný do malé kapsle, která může být ukryta například v šatech, podšívce nebo za límečkem a podobně.
Dešifrování
Samotné dešifrování textu je obráceným postupem k postupu šifrování. Je lépe volit slova v knize, která jsou pokud možno na jedné stejné stránce nebo na několika sousedních stránkách, aby nebylo vyhledávání a šifrování příliš zdlouhavé.
Kniha musí samozřejmě být na straně šifranta i příjemce zprávy ve stejném jazyce a stejném vydání, aby byly pozice slov a samotná slova totožné. Kniha je tomto případě v podstatě bezpečnou pomůckou, která agentovi nahrazuje šifrovací tabulku.
Zdroj: Odhalená tajemství šifrovacích klíčů minulosti (Jiří Janeček)
