Ari Folman se narodil v roce 1962 v Haifě. Prožil tři arabsko-izraelské války, které se staly pramenem jeho budoucí filmové tvorby.
Strávil mnoho času jako scénárista krátkých šotů pro izraelskou armádu, které dokumentovaly například jak se chránit v případě nukleárního útoku. Po nějaké době pocítil potřebu se nadechnout, a tak požádal o uvolnění ze služby.
Po skončení vojenské služby v polovině 80. let po se Ari Folman vydal na svou vysněnou cestu kolem světa jen s baťohem na zádech. Pouhé dva týdny a dvě země po odjezdu si Ari uvědomil, že cestování není nic pro něj, a tak se usadil v malém hotýlku v jihovýchodní Asii a psal kamarádům dopisy, ve kterých si svou dokonalou cestu kolem světa od začátku do konce vymyslel. Zůstal na jednom místě téměř celý rok a sepisoval výplody své nespoutané fantazie, až dospěl k přesvědčení, že by se měl vrátit domů a začít studovat film.
Válka v Perském zálivu
Ve svém absolventském filmu Comfortably Numb (Příjemně otupělí, 1991) dokumentuje, jak během první války v Perském zálivu jeho kamarádi, kteří jsou téměř na pokraji nervového zhroucení, hledají v Tel Avivu úkryt před iráckými raketami dopadajícími na celé město. Výsledek je komický i absurdní zároveň. Film vyhrál cenu Izraelské filmové akademie za nejlepší dokument.
Svatá Klára na motivy románu Pavla Kohouta
Mezi lety 1991 a 1996 natočil řadu televizních dokumentů o okupovaných teritoriích. V roce 1996 napsal a zrežíroval celovečerní film Svatá Klára (Saint Clara), který se inspiroval románem Pavla Kohouta. Svatá Klára získala sedm cen Izraelské filmové akademie, včetně ceny za nejlepší režii a ceny za nejlepší film. Zahajovala také sekci Panorama na Berlinale, kde vyhrála diváckou cenu. Svatá Klára se promítala v Americe i v Evropě a všude si získala nadšený ohlas kritiky. Ari nepřestal točit úspěšné televizní dokumenty, ale přesto si v roce 2001 našel čas na tvorbu druhého celovečerního filmu. Made in Israel je futuristická fantazie, která pojednává o pronásledování posledního žijícího nacisty.
Ari pracoval jako scénárista na několika úspěšných izraelských televizních seriálech, včetně In Treatment (Be Tipul), který získal několik ocenění a stal se podkladem pro nový stejnojmenný seriál HBO.
Možnosti animace
Počáteční pokusy s animací Ari podnikl při tvorbě seriálu The Material That Love Is Made Of – každá epizoda začíná pětiminutovou sekvencí dokumentární animace, ve které vědci popisují své teorie o vývoji lásky. Tento úspěšný experiment s metodou animace Ariho přiměl k tomu, aby jej rozvinul a obohatil ve zcela unikátním snímku Valčík s Bašírem, který je založen na pravdivých událostech. Film je cestou do hlubin režisérovy paměti, ve které hledá ztracené vzpomínky, týkající se jeho působení v první libanonské válce v polovině osmdesátých let. Jak tvrdí sám Ari, nejpřirozenějším médiem této cesty je animace se svými nezkrotnými možnostmi fantazie a imaginace.
Folman vnímá animaci jako plnohodnotný umělecký prostředek, jehož výpovědní hodnota a možnosti dalece přesahují hranice kreslených pohádkových příběhů pro děti.
Rozhovor s Ari Folmanem o filmu Valčík s Bašírem
Věděl jste hned od začátku, že chcete natočit animovaný dokument?
Ano, samozřejmě. Od začátku jsem chtěl, aby byl Valčík s Bašírem animovaný dokument. Několik let jsem základní námět filmu nosil v hlavě, ale nikdy jsem ho nechtěl natočit s živými herci. Jak by to vypadalo? Před černým pozadím by seděl muž ve středních letech a vyprávěl by historky, které se udály před čtvrt stoletím a které by nebyly ilustrované žádnými archivními záběry. To by přeci byla strašná nuda! Pak mi došlo, že jediný způsob, jak film natočit, je pomocí animace. Válka je tak surreálný zážitek a paměť je tak nepředvídatelná a nespolehlivá, že jsem si řekl: Vydám se na cestu pamětí za doprovodu skvělých kreslířů a ilustrátorů.
Co jste chtěl dřív – natočit dokument nebo animovaný film?
Vždycky jsem chtěl natočit animovaný dokument. Před Bašírem jsem natočil řadu dokumentů, takže jsem se konečně těšil na ten animovaný. Když jsem natáčel televizní dokumentární seriál The Material That Love Is Made Of (Z čeho je vytvořena láska), dovolil jsem si trochu experimentovat a každou epizodu jsem zahájil tříminutovou animovanou scénkou, ve které vědci hovořili o „vědě lásky“. Byla to jednoduchá flashová animace, ale výsledek byl tak dobrý, že jsem věděl, že tímto způsobem bude možné natočit i celovečerní dokument.
Mohl byste nám něco říct o procesu animace ve filmu?
Valčík s Bašírem jsme nejdříve natočili v reálu na video. Vycházeli jsme při tom z devadesátistránkového scénáře. Pak jsme ho nahrávali ve zvukovém studiu a pak sestříhali do devadesátiminutové verze. Následně jsme podle toho vytvořili storyboard, k němuž jsme připojili 2300 ilustrací, které byly základem animace. Formát animace vynalezl šéf animace našeho studia „Bridgit Folman Film Gang“, který se jmenuje Yoni Goodman. Je to kombinace flashové, klasické a 3D animace. Chci zdůraznit, že film nebyl natočen technikou rotoskopu, to znamená, že jsme nepřekreslili to původní reálné video, neměli jsme ho jako podklad. Všechno jsme kreslili znovu, od začátku, což jsme si mohli dovolit jen díky úžasnému talentu našeho uměleckého ředitele Davida Polonského a jeho tří asistentů.
Je film inspirován vašimi osobními zkušenostmi a zážitky?
Valčík s Bašírem ztvárňuje mou velice osobní zkušenost – od chvíle, kdy jsem si uvědomil, že si vůbec nepamatuji na několik zásadních událostí svého života. Během těch čtyř let, kdy jsem na Valčíku s Bašírem pracoval, jsem si prošel zásadním psychologickým vývojem. Objevil jsem kruté a nepříjemné části své minulosti a zároveň jsme se ženou na tento svět přivedli tři děti. Tak si říkám, jestli to celé nedělám kvůli svým synům – až vyrostou, třeba jim můj film pomůže učinit ta správná rozhodnutí. Myslím tím odmítnutí účasti ve válce – v jakékoliv válce.
Mělo pro vás natáčení Valčíku s Bašírem terapeutický význam?
Vyjasnit si traumatické vzpomínky z minulosti zákonitě předpokládá ochotu podrobit se dlouhodobé terapii. Moje terapie trvala přesně tak dlouho, jako natáčení Valčíku s Bašírem – čtyři roky. Hluboké, temné deprese, které pramenily z toho, co jsem objevil ve své minulosti, se pak ale proměnily v euforii nad tím, že je film konečně ve fázi produkce, že celý tým pracuje na komplikované animaci a že jim to jde rychleji, než jsme původně čekali. Kdybych byl nadšenec do psychoterapie, člověk, který jí bezmezně věří, přísahal bych, že moje osobnost díky filmu prošla množstvím zázračných změn. Ale vzhledem ke svým dřívějším zkušenostem vám řeknu, že natáčení bylo skvělé, ale jeho terapeutický aspekt nestál za nic.
Jsou hlavní postavy skutečné? Hrají sami sebe?
Sedm z devíti postav jsou opravdoví lidé. Rozhovory s nimi jsme natáčeli ve zvukovém studiu. Z osobních důvodů se můj přítel Boaz, kterému se zdají ty sny o psech, a Carmi, můj přítel, který žije v Holandsku, nechtěli natáčet na kameru, tak je zastoupili herci. Ale jejich svědectví je skutečné.
Víte i o dalších lidech, kteří mají podobnou zkušenost jako vy?
Samozřejmě. Pochopitelně v tom nejsem sám. Existují tisíce bývalých izraelských vojáků, kteří potlačili své vzpomínky z války hluboko do nevědomí. Je možné, že s tím budou žít celý život a nikdy se jim nic nestane. Ale je také možné, že jednoho dne tyto vzpomínky vybuchnou a že to bude mít děsivé následky. Přesně taková je totiž PTSD – posttraumatická stresová porucha.
Co si o masakru v Sabře a Šatíle myslíte dnes?
To samé, co jsem si o něm myslel vždycky: nic horšího si lidé udělat nemohou. Je jisté, že hlavní odpovědnost za masakr nesou libanonští falangisté. Izraelští vojáci s tím neměli nic společného. A co se izraelské vlády týče, jen ta ví, jak velkou nese za ten masakr zodpovědnost a jestli byla či nebyla o blížící se násilné odvetě dostatečně informovaná.
Co si tedy o této válce myslíte?
Natočil jsem Valčík s Bašírem z pohledu obyčejného vojáka a dospěl jsem proto k jednomu zásadnímu přesvědčení: Válka je neuvěřitelně zbytečná věc. Vůbec není taková, jak to znáte z amerických filmů. Žádná sláva, žádné hrdinství. Ve skutečnosti probíhá tak, že nějaký mladíček ani neví, kam jde, střílí, ani neví, na koho, je zastřelen nebo postřelen, ani neví, kým, a pak se vrací domů a snaží se na všechno zapomenout. Někdy se jim to podaří, ale většinou ne.
Filmografie
2008 Valčík s Bašírem (celovečerní animovaný dokument); scénárista, režisér, producent
2006 In Treatment (televizní seriál); scénárista. Ocenění Izraelské filmové akademie – nejlepší scénář seriálu
2005 Chapter of the Week (televizní seriál); scénárista
2004 The Material That Love Is Made Of (televizní dokumentární seriál); scénárista, režisér, producent
Ocenění Izraelské filmové akademie – nejlepší dokumentární seriál
2001 The Third Eye (televizní dokumentární seriál); scénárista, režisér
2001 Made In Israel (celovečerní film); scénárista, režisér
Ocenění Izraelské filmové akademie – nejlepší kamera, nejlepší hudba
2000-2004 Sat urdays & Holidays (televizní seriál); scénárista
Ocenění Izraelské filmové akademie – nejlepší seriál roku 2003
1996 Svatá Clara (celovečerní film); scénárista, spolurežisér
Ocenění Izraelské filmové akademie – celkově sedm ocenění včetně nejlepší film a nejlepší režie
1991 Comfortably Numb (celovečerní dokument); scénárista, spolurežisér
Ocenění Izraelské filmové akademie – nejlepší dokumentární film
Přečtěte si:
Vzpomínka na masakr v uprchlických táborech Sabra a Šatíla
Valčík s Bašírem - tanec uprostřed rozbombardovaného Bejrútu
Zdroj: Aerofilms.cz
