Ve starobylé Číně lidé věřili, že vše, co existuje, je vzájemně propojené, a že všechny události jsou vedeny pevnými pravidly.
Pradávní Číňané objevili zákon, který určuje vzájemné vztahy a neviditelný řád věcí světa. Tento zákon je znám jako teorie pěti prvků - elementů. Těmito pěti prvky jsou ocel, dřevo, voda, oheň a země. Číňané věřili, že z nich je vystavěno všechno hmotné.
Teorie pěti prvků jde ale ještě dále. Pradávní Číňané byli schopni s jejím použitím vysvětlit vzájemné vztahy mezi nebem, zemí a člověkem. Pět prvků se podle nich projevovalo ve světových směrech, v ročních obdobích (představujících aspekty nebes) i v pěti lidských vnitřních a smyslových orgánech. Základní elementy mají svůj protějšek v lidských emocích, barvách, chutích a tónech hudby.
Podstatou teorie pěti prvků je tvrzení, že všechno existuje ve vzájemném vztahu vytváření a potlačování. Díky tomu lze porozumět příčinám v pozadí událostí jako je růst, zánik a koloběh čtyř ročních období. Teorie považuje člověka za nedílnou součást přírody, proto tedy nedává smysl zkoumat samotného člověka bez současného sledování jeho přirozeného prostředí (a naopak). Podle teorie pěti prvků následují všechna stvoření v nebi i na zemi určitý řád. Starobylí Číňané říkali, že soulad nebe, země a lidstva a přirozený zákon vzájemného vytváření a potlačování nelze nijak přesáhnout ani překonat.
Číňané si vážili zákonů nebe a země. Když navrhovali budovy, zvláště pokud šlo o rozsáhlé architektonické komplexy jako byl císařský palác, vycházeli při jejich projektování a stavbě z teorie pěti prvků. Zakázané město – císařský palác dynastie Ming a Qing – je ryzím příkladem architektonické aplikace teorie pěti prvků.
Pět elementů
Pět prvků má svůj ekvivalent v ročních obdobích, barvách a směrech.
Prvek dřeva koresponduje s východem, jarem a zelenou barvou. Souvisí také s vytvářením a potlačováním; podporuje růst, nebo vzestup, jeho alegorií je východ slunce.
Prvek ohně souvisí s jihem, létem a červenou barvou. Je spojen se stoupajícími plameny ohně a s blahobytem, podobně, jako když slunce v poledne stojí uprostřed oblohy.
Prvek kovu souvisí se západem, podzimem, a bílou barvou. Je spojen s chladem a zánikem, podobně, jako když slunce zapadá na západě.
Prvek vody souvisí se severem, zimou a s černou barvou. Je spojen s mrazem, chladným počasím, se zmrzlou zemí a dlouhou severní nocí.
Prvek země souvisí se středem, podzimem a žlutou barvou. Je spojen s úrodností a střední úrovní zralosti. Pro císařské paláce používali staří Číňané pouze zelenou, žlutou a červenou barvu, a to kvůli jejich spojení s růstem, prosperitou a úrodností – přesně podle teorie pěti prvků.
Pět barev
Zelená barva je spojována s vitalitou a růstem. Proto za vlády dynastie Ming střechy na východních palácích Zakázaného města pokrývaly zelené, glazované tašky. Ty na střechách setrvaly až do období Jiajinga (1522 - 1566 n.l.), za dynastie Ming, kdy zelenou krytinu nahradila žlutá, rovněž glazovaná. Nová dynastie si přála ukazovat úctyhodný status císařské vlády do všech světových směrů a vyjádřit tak své svrchované postavení a svou moc.
Zelená barevně odpovídá období růstu, tedy věku, kdy rostou děti (náctiletí), je spojována s prvkem dřeva a také s jarem. Proto byl palác korunního prince označován jako „Východní palác“ a měl střechu pokrytou zelenými taškami.
Červená barva je spojována s prosperitou a nese s sebou také vedlejší významy spravedlnosti a přímosti. Z toho důvodu byly zdi kolem Zakázaného města a sloupy v palácích pokryty červenou barvou, která též souvisí s ohněm a blahobytem.
Na druhé straně Císařská knihovna Wenyuana Ge, s jejími cennými soubory knih, měla na střeše tašky černé barvy a namísto červených zdí černé.
Černá barva souvisí s vodou, se zimou, obdobím uchovávání a skladování. Brána Tianyimen, vedoucí do Císařské zahrady, je umístěná na severním konci centrální osy Zakázaného města, a její poloha je tedy spojena s prvkem vody. Proto jsou její zdi malovány černou barvou a jsou v harmonii s přirozeným směrem a barevným systémem teorie pěti prvků. Dalším důvodem k nabarvení zdejších zdí načerno by mohlo být vzájemné potlačování vody a ohně, tedy červené a černé barvy.
Žlutá barva souvisí se zemí a středem. Střed symbolizuje nejvyšší moc jednoho, který z centrální pozice může vidět naráz do všech směrů. Proto byla žlutá barva rezervována výlučně pro císaře. Žluté glazované tašky pokrývaly střechy císařského paláce, který byl většinou rovněž malován žlutou barvou a zdoben doplňky z pravého zlata.
