Prohlášení náměstka ředitele veřejné bezpečnosti v Xinjiangu o vystoupení z Čínské komunistické strany, jak jej zveřejnil na stránkách Epoch Times:
Byl jsem silně motivován a oddán ideálům komunismu – budovat zemi, sloužit lidem a být loajální straně.
Od té doby, kdy jsem se 1. července 1974 stal členem strany, uplynulo přes 30 let. Celou tu dobu jsem tvrdě pracoval a dělal vše, co bylo v mých silách. Byl jsem věrný straně i lidu. Byl jsem ale také potlačován a očerňován. Přestože jsem z potíží pokaždé se štěstím vyvázl, vzpomínky mě tlačí jako noční můra.
Je špatné myslet na lidi? Je špatné myslet na budoucnost země? Je špatné bojovat proti zkorumpovaným funkcionářům? Je špatné uvažovat dopředu a přemýšlet nad celkovými zájmy strany?
Mýlil jsem se, už od začátku. Byl jsem podveden. Spletl jsem si skutečný účel a funkci komunistické strany se svými vlastními naivními představami a nerozpoznal jsem chamtivou, bezostyšnou, podlou a násilnou povahu komunistické strany.
Mylně jsem věřil, že komunismus pomůže uskutečnit ideální společenské zřízení, že masakr na náměstí Tiananmen sloužil k poražení proti-stranické třídy, že zabíjení Ujgurů slouží k obraně zájmů většiny, že potlačování Falun Gongu je vítězstvím proletariátu nad feudální pověrou a kultem protivládních, protistátních a protispolečenských živlů.
Už nemohu dál být lhostejný nebo pokračovat ve svém omylu. Nemohu dělat další chyby.
To nejlepší, co mohu učinit, je napravit svou chybu. Toto rozhodnutí činím s velkou odvahou. Nesu si z minulosti příliš velkou zátěž. Když jsem svou ženu a děti posílal do exilu do Anglie, znal jsem předem důsledky tohoto kroku. Věděl jsem, že moji podřízení ukážou svou pravou tvář a budou bojovat o moji pozici, že moji takzvaní „přátelé“ se mi začnou vyhýbat, že cizí lidé se mi budou smát a ti, kdo mi záviděli, budou oslavovat a myslet si, že jsem konečně dostal odplatu.
Toho všeho jsem si vědom a činím toto rozhodnutí, protože jsem je všechny úplně odhalil. Jsem smutný, ale necítím se zle, vždyť jsem jediný, kdo se probudil!
