Jak řekl Viktor Hugo, na zemi není nic vzácnějšího než laskavost. V tradiční čínské kultuře je na laskavost kladen velký důraz. Říká se, že zákon je jedinou silou všech, a že laskavost je jedinou silou jednotlivce.
Jednou jsem četla dva krátké příběhy, které zahrály na strunu v mém srdci. Jeden z nich vyprávěl o milionech ryb, které byly během bouře vrženy na břeh. Malý chlapec je vytrvale jednu po druhé odnášel zpět do moře.
Starý muž, který náhodou procházel kolem, mu řekl: „Vzdej to! Nikdy se ti nepodaří zachránit všechny ryby na pláži.“
Chlapec, který odnášel další rybu, jen odvětil: „Alespoň jsou zachráněny ty, které odnesu.“ Starý muž nevěděl, co říct.
Další příběh pochází z Brazílie. Leopard, který byl postřelen lovcem, zápasil půl hodiny než se dostal ke svým dvěma mláďatům, aby je nakrmil předtím, než naposledy vydechl. Když lovec pozoroval tuto scénu, zalily se mu oči slzami a zlomil svoji pušku.
Je-li soucit chlapce v prvním příběhu svatý a čistý, potom jsou výčitky svědomí sklíčeného lovce v druhém příběhu stejně tak uznáníhodné.
Mark Twain, americký spisovatel, řekl, že laskavost je jazykem sdíleným po celém světě. Umožňuje slepému aby „viděl“ a hluchému, aby „slyšel“.
Laskaví lidé jsou dobří společníci. Otevřou tvoji mysl a srdce a očistí tvoji duši. Svou vřelou srdečností odeženou všechen chlad a chmury.
Nejdůležitější je, že se jich nemusíš obávat.
