Vybraným zahraničním reportérům bylo 26. března dovoleno vstoupit do Tibetu, poprvé od ozbrojeného zásahu Číny proti tibetským demonstrantům. Jejich dvoudenní návštěva ale proběhla pod dohledem funkcionářů Čínské komunistické strany.

Když čínská armáda a policie násilně potlačily protesty Tibeťanů (14. března 2008), všem zahraničním médiím bylo zabaveno filmařské a nahrávací zařízení a jejich zástupci museli opustit Tibet. O dva týdny později pozvaly čínské úřady vybranou skupinu novinářů na návštěvu Lhasy. Reportéři tady měli provést rozhovory s tzv. "oběťmi zločinných skutků“, které se odehrály během protestů. Interview měla být provedena podle plánu a pod dohledem čínských úřadů.

Podle Hlasu Ameriky (Voice of America), jednoho z mála západních médií vysílajících v čínštině, dorazilo 26. března do Lhasy sedmnáct novinářů z mediálních organizací, vybraných Informační kanceláří Čínské státní rady. Novináři pocházeli ze Spojených států, Británie, Ruska, Japonska, Hongkongu a Taiwanu. Ve skupině byli přítomni také reportér televize Al-Džazíra z Kataru a dva reportéři oficiálních čínských médií. Na místě však nebyl jediný reportér Hlasu Ameriky, BBC nebo jiného média, které vysílá denní program v čínštině. Nebyli pozváni ani reportéři CNN nebo Reuters.

Japonský reportér: Žádná objektivita

Někteří zahraniční reportéři upozornili, že takto organizované rozhovory nemohou být důkladné ani objektivní. Reportér japonské Tokyo Broadcasting Corporation sdělil Hlasu Ameriky, že jeho společnost po reportérech požaduje, aby prováděli exkluzivní rozhovory, spíš, než aby se účastnili "sponzorovaného podnikového výletu", při kterém není zaručena žádná objektivita, protože místní úřady všechno "připraví".

Qin Gang, mluvčí čínského ministerstva zahraničí, uvedl na tiskové konferenci v Pekingu, že přísná omezení Číny ohledně návštěvy Tibetu platí z důvodu bezpečnosti zahraničních novinářů. Řekl také, že omezení jsou nutná, aby místní správa mohla v oblasti udržovat zákon a pořádek.

Přitom čínský režim již dříve vyhlásil, že situace v Tibetu je stabilní. "Nechápu to,“ uvedl japonský reportér.

Qin Gang také prohlásil, že Čína se pokusí vytvořit "více příležitostí k rozhovorům" a vyjádřil naději, že reportéři budou rozhovory s lidmi provádět "v souladu se zákonem“.

Liu Meiyuan: Očekávání mezinárodního společenství zdaleka nesplněna

Liu Meiyuan, ředitel pekingské redakce periodika U.S. Newsweek, uvedl v rozhovoru pro agenturu France Presse: "Žádali jsme neomezované rozhovory v Tibetu. Je jasné, že tato návštěva je lepší než žádná, přesto zdaleka nesplnila naše požadavky.“

Liu uvedl, že uložení takovýchto omezení na média porušuje stanovy pro zahraniční novináře, které čínská vláda loni přislíbila dodržet. Je přesvědčen, že čínská vláda jako hostitelka olympijských her zdaleka nenaplnila očekávání mezinárodního společenství.

Odborník na čínské otázky Zhang Jielian uvedl v rozhovoru pro The Epoch Times, že jde o obvyklý trik Čínské komunistické strany (ČKS). Upozornil, že k podobné situaci došlo před dvěma lety. Když se v roce 2006 dostaly do médií první zprávy o odebírání orgánů následovníkům meditační praxe Falun Gong v čínských pracovních táborech, ČKS nejprve delší dobu na mezinárodní požadavky nereagovala. Až po uplynutí třech týdnů, v jejichž průběhu bylo možné odstranit všechny důkazy, uspořádala návštěvu několika zahraničních reportérů a politiků v inkriminovaných lokalitách.

Zhang poukazuje na to, že tentokrát jde o stejný postup: rozhovory budou provedeny s předem vybranými lidmi na určeném místě v předem stanovený čas, pod dohledem funkcionářů ČKS.

Zhang také varoval zahraniční média, aby se nevědomky nestala nástrojem propagandy ČKS, jako se to stalo již mnohokrát v minulosti. Čínské komunistické straně by to mohlo významně usnadnit páchání přečinů na poli lidských práv.