V úterý 15. 1. 2008 opětovně zavítala do brněnského klubu Fléda kultovní balkánská dechová parta divokých muzikantů - Fanfare Ciocarlia. Hudební uskupení, které je proslulé nespoutaným temperamentem, se proslavilo jako nejrychlejší balkánská dechovka na světě díky filmové hudbě z pera Emira Kosturici, která zasáhla svět ve filmu Underground a Černá kočka, bílý kocour. Divoká hudební vřava dokonale rozpumpovala i brněnskou Flédu...
Fanfare Ciocarlia - dechový ansábl z nespoutaného Rumunska
Soubor romských muzikantů pochází z rumunsko - moldavského pohraničí, z malé vesnice Zece Prajini (Deset polí), kde si nadané hudebníky našel německý producent Henry Ernst. Po vlně zájmu o balkánskou hudbu díky Bregovičovu filmu začalo dvanáct muzikantů obrážet světová pódia. Soubor rozhodně nezapře pěnivou balkánskou krev, a tak smršť trumpet, tub, saxofonů, klarinetů a bubnů, která ze sebe dokáže vypumpovat až 200 beatů za minutu, nechala málokoho chladným. Hudba vychází s lidových motivů Rumunska, tu a tam okořeněnými prvky reggae, ska nebo našlapaného bigbítu.
Historie balkánských dechovek
Tradice dechovek má kořeny ve vojenských pochodových kapelách v Osmánské říši, kde se používal nástroj jako třeba zurna, který měl tu moc proniknout bojovou vřavou. Obléhání Balkánu Turky přineslo oblibu dechových souborů, které se počátkem 19. století začaly prudce šířit po celé oblasti. Dechovka má naprosto jiný ráz, než je tomu u nás na západě. Tyto soubory vyjadřovaly jednak divoký temperament a emoce tamního obyvatelstva, symbolizovaly jeho životní styl a radost, ale také v sobě zračily chudobu, sociální nerovnost a izolaci od okolního světa. Pokud vyrazíte na Balkán, můžete ucítit dechové aroma na každé svatbě, pohřbu nebo tancovačce.
Skřivánčí dechovka klidně nespoutaná...
Název Fanfare Ciocarlia pochází ze dvou slov - Fanfare znamená ve francouzštině dechovka a Ciocarlia se dá přeložit z rumunštiny jako skřivánek, což je zároveň i termín pro jednu z nejhranějších rumunských melodií. Fanfare Ciocarlia rozhodně nejsou na hudebním poli žádní amatéři. Za více než dvanáct let hraní vydali šest alb a posbírali mnohá ocenění, včetně ceny BBC World Music Award za album Gili Bababdi z roku 2005 . Jejich typický sound jste mohli slyšet z cover verze písně Born to Be Wild v závěru filmu Borat. "Skřivánci" však kromě závratné rychlosti umí zabrnkat respektive zadout i v klidnějším rytmu, a tak i příznivci romské zadumanosti a srdečnosti mohli doslova chytnout dech při pomalejších skladbách. Neposedný rumunský orchestr do Brna přinesl balkánský nádech a dovedl probudit jarní chvění snad u každého posluchače. Budeme se těšit na příště...
