Slovo patchwork zní pro mnoho lidí jako něco z říše fantazie. Přitom se jedná o staré řemeslo, které využívá techniku sešívání malých barevných kousků látek, které se kombinují a sešívají do pestrobarevných obrazců a následně podšívají rounem a podšívkou. Označení patchwork (anglického slova patch = záplata) se používá hlavně u nás, v ostatních zemích využívají spíše termín quilt (z lat. slova culcita- vycpaná madrace, polštář). Quilt v podstatě znamená již hotový prošitý výrobek, přičemž patchwork je označení pouze pro svrchní část sešitou z ústřižků látek.
Z historie patchworku
Historie patchworku je stará asi 3000 let. Zmínky o patchworku nalezneme už ve starověkém Egyptě, quilty byly zhotovovány také v Orientu. V Mongolsku byl nalezen quiltový koberec pocházející z 1. století př.n.l. Za křížových výprav se quilt dostal do Palestiny. Ve středověku se používal patchwork jako oděv pod brnění. Nejznámější se však stal díky Američanům, kam byl dovezen přistěhovalci z Evropy, hlavně Anglie. Původně ženy amerických osadníků zpracovávaly zbytky starých oděvů, skládaly je do bloků a tyto vzory se střežily jako rodinné tajemství, které se dědilo z generace na generaci. Největší rozmach zažil patchwork ve viktoriánském období. V polovině 20. století díky rozvoji strojových technologií patchwork upadá pomalu do zapomnění. Až v 50. a 70. letech znovu začíná nabírat na popularitě. Boom patchworku spustil vynález řezacího kolečka, které umožnilo větší rychlost, přesnost a dokonalost tvarů.
Lehké, hřejivé, nealergické...
K výrobě patchworku se používají přírodní materiály jako bavlna, viskóza a rouno. Proto jsou přehozy, deky, polštáře a dekorace ekologické a antialergenní. Nekonečnost tvarů a obrazců, která je patchworku vlastní, může vyjadřovat i příběh člověka, který ho vytvořil, zašitý do látky, vzoru a obrazce. Dříve patchwork dokonce mohl vyjadřovat celé rodinné kroniky, duševní rozpoložení autorky, atd. V minulosti byla výroba patchworku společenská záležitost, něco jako v naší kultuře například draní peří.
O patchworku jsme si povídali s paní Dagmar Dudkovou ze Sychotína u Kunštátu, která se mu věnuje již deset let.
VE: Jak jste se s patchworkem seznámila? Co pro vás osobně patchwork znamená?
DD: Cítila jsem potřebu ušít si originální pokrývku, tak jsem si ji ušila náhodou touto metodou. Teprve po mnoha ušitých dekách jsem se dozvěděla, že se tomu říká patchwork, a že je to staletá tradiční metoda. Patchwork je pro mě hlavně hra s barvami, proporcemi a taky výdělek.
VE: Existuje skutečně nějaká filosofie patchworku nebo je to jen netradiční textilní technika?
DD: Já myslím, že tato textilní technika je tradiční, v různých kulturách, například u Japonců, Číňanů, kde lidé šili pro malé děti kabátky a oblečky, to mělo nějaký filozofický podtext. Pro mě osobně je spíš důležitější vytvořit nějakou radostnou náladu pro zákazníka a ozvláštnit jeho interiér.
VE: Používáte při práci nějaké speciální nástroje, materiály nebo techniku?
DD: Nástroje používám běžné patchworkářské, atypický materiál, který mám ráda, je hedvábí.
VE: Pracujete ručně nebo pomocí speciálního stroje?
DD: Látky řežu ručně a pak je sešívám průmyslovým šicím strojem.
VE: Co všechno technikou patchworku vyrábíte a kolik času například zabere výroba jedné pokrývky?
DD: Vyrábím deky, ubrusy, prostírky, polštáře. Chtěla bych, aby výrobky byly funkční, takže nešiji nesmyslné drobnosti. (trpaslíčky a pod.) Časově to vychází od jednoho dne do jednoho týdne, déle vyráběné deky nejsou prodejné.
VE: Slyšela jsem, že patchwork může v sobě ukrývat příběh toho, kdo se jím zabývá. Máte i vy nějaký zajímavý příběh z Vaší praxe?
DD: Tím, že si dělám vlastní návrhy a používám netradiční vzory, tak pro mě některé deky přinášejí určitou vzpomínku či náladu nebo příběh zákazníka.
Děkuji za rozhovor.
