Ingmar Bergman
"Vytvářím každý svůj film, jako by byl můj poslední." - Ingmar Bergman. (Wikipedia.org)

"Vytvářím každý svůj film, jako by byl můj poslední." Tato vlastní slova byla zřejmě celoživotním  hnacím motorem  světoznámého švédského režiséra, scenáristy, dramatika a spisovatele Ingmara Bergmana. Zprávu o jeho smrti přinesla švédská média toto pondělí s odvoláním na jeho dceru Evu Bergmanovou, která potvrdila, že její otec  zemřel ve věku 89 let na ostrově Farö.

Traumatické zážitky z dětství a prudký vzestup kariéry

Ingmar Bergman se narodil 14. 7. 1918 v Uppsale jako syn zdravotní sestry a luteránského pastora. Vlivem svého otce vyrůstal v silně náboženském prostředí, které se natrvalo zapsalo do jeho duše, celý život ho ovlivňovalo a zároveň se promítalo v jeho tvorbě. V letech 1937-1940 studoval literární historii na Stockholmské univerzitě a už tehdy ho okouzlil svět filmu a divadla. Po ukončení studia nastoupil jako praktikant ve Stockholmském divadle a začal psát první divadelní hry. Tehdy jeho kariéra začala strmě stoupat. Ve 26 letech se stal nejmladším divadelním  ředitelem v Evropě, když nastoupil do Hälsingborgského divadla. Později působil v Göteborském městském divadle, Městském divadle v Malmö a Královském dramatickém divadle ve Stockholmu jako ředitel a režisér.

Film je kořením života

Film se stal pro Ingmara Bergmana oblastí, kde se proslavil snad nejvíce. V roce 1941 debutoval snímkem Štvanice. Za svůj život napsal scénář k více než 40 filmům a většinu z nich i sám režíroval. V roce 1971 získal pamětní cenu Irvinga G. Thalberga. Tři jeho snímky byly oceněny prestižní cenou Akademie - Oscarem za nejlepší zahraniční film. Jednalo se o filmy Pramen panny (1961), Jako v zrcadle (1962) a Fanny a Alexandr (1984).  Šestkrát byl na Oscara nominován. Bergmanovy filmy se zabývají vztahem mezi životem a smrtí, poodkrývají problematiku osamění, řeší otázky pravdy a víry. Do některých z nich se promítá problematický vztah Ingmara Bergmana s vlastním otcem. Mimo uváděné filmy si diváky získal snímky Lesní jahody (1959), Sedmá pečeť (1957), Scény z manželského života (1974), Podzimní sonáta (1978) nebo Tváří v tvář (1976).

Ingmar Bergman se za svůj život pětkrát oženil a čtyřikrát rozvedl. Má devět dětí, z nichž dcera Eva a syn Daniel se vydali po stopách svého otce a jsou úspěšnými režiséry. V roce 1987 napsal Bergman svou autobiografii Laterna Magica a v roce 1990 sepsal svoji filmografii do knihy Obrazy. Ještě v roce 2000 napsal scénář k filmu Nevěra a v roce 2003 natočil film Saraband. 

S odchodem Ingmara Bergmana svět přišel o jednoho z neuznávanějších světových filmových a divadelních tvůrců.

Zdroj: Wikipedie.cz