(Foto: Velká Epocha)
Ve středu 9. března 2007 poprvé v České republice zavlála vlajka Tibetu i před budovou státní instituce. Před ministerstvo životního prostředí ji vyvěsil vicepremiér Martin Bursík. Informuje o tom na svých stránkách portál Aktuálně.cz
Ministerstvo životního prostředí se tak připojilo ke stovkám českých měst a obcí a několika krajům, které tibetskou vlajku vyvěšují. V roce 1996 to byly čtyři radnice, letos jich bude přes tři sta.
Vyslanec dalajlámy Kelsang Gyaltsen, se kterým se ministr Bursík setkal, ocenil podporu, jaké se jejich aktivitám z České republiky dostává.
Akce má vyjádřit solidaritu s úsilím Tibeťanů o respektování jejich lidských a občanských práv a o skutečnou autonomii v rámci Čínské lidové republiky.
Akce Vlajka pro Tibet je připomínkou povstání Tibeťanů proti čínské okupaci ve Lhase, ke kterému došlo před 48 lety, tedy devět let poté, co čínská armáda na území Tibetu vstoupila. Podle historických údajů při povstání zahynulo 80 000 Tibeťanů.
Ministerstvo zahraničí má pro Bursíkův čin pochopení
"Vnímáme jej se sympatiemi. ČR vychází z politiky jedné Číny a podporuje obnovení dialogu mezi ústřední čínskou vládou a tibetským duchovním vůdcem Dalajlámou o poskytnutí širší kulturní autonomie. ČR nicméně nezpochybňuje čínskou svrchovanost nad Tibetem," vysvětlila pro Aktuálně.cz postoj ministerstva jeho mluvčí Zuzana Opletalová.
Změna postoje komunistické Číny k otázce Tibetu se od minulého roku dá vysledovat jen zčásti a to v rétorice – již se nepřipomíná vynucená „Dohoda o mírovém osvobození Tibetu" z r. 1951. Možná zde sehrála vliv naše obdobná historická zkušenost s „bratrským osvobozením ČR spřátelenými vojsky“ v r. 1968.
Tak podle vyjádření velvyslanectví ČLR v Praze „bylo v oblasti politiky, ekonomiky, ochrany lidských práv a některých dalších dosaženo obrovských úspěchů, tibetský lid se těší svobodě náboženské víry.“ Tato slova však příliš nekorespondují s útěky Tibeťanů přes hranici, kde se setkávají se střelbou do neozbrojených civilistů včetně mnichů, zatýkáním, bitím, vězněním a mučením.
Na otázku lidských práv v Číně proto již opakovaně reaguje i Brusel, nejnověji ve své Výroční zprávě EU o lidských právech 2006, vydané 29. ledna 2007. Ohledně Číny Rada EU v této zprávě konstatuje, že v celkovém vyhodnocení vývoje se ukazuje smíšený obraz pokroku a znepokojení. Rada uznala, že Čína dosáhla značného pokroku v oblasti socioekonomického rozvoje, a přivítala kroky směřující k posílení právního státu, a naléhavě vyzvala Čínu, aby zajistila účinné provádění takových opatření. Na druhé straně Rada vyjádřila znepokojení nad porušováním lidských práv jako omezování svobody projevu, svobody náboženského vyznání, svobody shromažďování a sdružování, nedostatečný pokrok v oblasti práv menšin, velmi rozšířené užívání trestu smrti a přetrvávání mučení.
Jedním z hlavních témat dialogu v roce 2005 byla svoboda vyznání, v roce 2006 to byla svobodu projevu, zejména na internetu. Na obou dialozích zazněly konkrétní otázky: ratifikace Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (ICCPR) a právní reformy nutné k provedení jeho ustanovení; práva etnických menšin v Tibetu a Xinjiangu; zrušení a uplatňování trestu smrti a potřeba získat statistické údaje o jeho používání; údajné transplantace orgánů popravených vězňů, o nichž se poprvé hovořilo v roce 2006, reformu systému převýchovy prací (RTL) a podobných opatření, užívaných bez soudního dohledu pro přečiny; předcházení mučení a jejich vymýcení a práva vězňů; nezávislost soudců, právo na právního zástupce a spravedlivý a nestranný proces.
Čínská strana informovala EU o provádění doporučení obsažených ve zprávě zvláštního zpravodaje OSN pro otázky mučení z jeho návštěvy Činy v roce 2005 a o prvních krocích v návaznosti na návštěvu vysoké komisařky OSN pro lidská práva Louise Arbourové. Na otázky ohledně svobody projevu, internetu, svobody náboženského vyznání a přesvědčení, včetně hnutí Falun Gong, svobody sdružování a úlohy nevládních organizací, byly poskytnuty obvyklé odpovědi.
Co se týká Tibetu, je také pravdou, že i samotní Číňané, indoktrinovaní ideologií a rétorikou Komunistické strany Číny po dlouhá desetiletí až dodnes, omezovaní v získávání informací (blokáda nevhodných internetových stránek a nezávislých médií) chápou problematiku Tibetu negativně a to jako pokus odtrhnout Tibet od Číny (Dalajlámova klika neustále omílá tak zvanou „tibetskou otázku", jejich konečným cílem je realizace intrik na „osamostatnění Tibetu."- velvyslanectví ČLR v Praze, 8.3.2007 ). V této souvislosti pak mnohé aktivity na podporu lidských práv v Tibetu, konaných na Západě nechápou ani ti Číňané, kteří s čínskou verzí komunismu nesouhlasí.
