Žena se modlí u památníku obětí černobylské havárie v Kyjevě, 26. dubna 2013. Ukrajinci si v tento den připomněli 27 let od tragické události. Práce na železobetonovém krytu pro vybuchlý reaktor stále pokračují. (GENYA SAVILOV/AFP/Getty Images)
Na severní Ukrajině, u hranic Ruska a Běloruska, se nachází město Černobyl. V roce 1986 zde došlo k odstavení 4. bloku pro pravidelnou údržbu k experimentálnímu testu generátoru v reaktoru. Test se nezdařil. Zanedlouho přišly silné výbuchy, radioaktivní částice uvolněné do okolí se nesly se přes Evropu. Déšť zvyšoval stupeň zamoření oblasti. Dodnes se spekuluje, zda byl na vině jen lidský faktor nebo chybná konstrukce celého systému.
Na nátlak západoevropských zemí byl koncem roku 2000 odstaven poslední reaktor v Černobylu. Pro zničený reaktor se stal řešením mohutný železobetonový sarkofág, jehož cena se pohybuje kolem dvou miliard dolarů. Podle odhadů se pod ním skrývají 4 tuny radioaktivního prachu. Odborníci odhadují, že bude nutné každých 40 let tuto ochranu obnovovat.
Dopad radiace na okolí a zdraví lidí nejsou dodnes zcela zmapované. Václav Vašků, fotograf IHNED, který se o černobylskou tématiku dlouhodobě zajímá a Černobyl osobně několikrát navštívil, napsal o vlivu exploze na životní prostředí: „První rok po havárii se objevilo větší množství deformací i u hospodářských zvířat. Ty případy jsou zdokumentovány fotograficky a naloženy do lihu a tak. Dnes tam už takové mutace neuvidíte, pokud nejste odborník.“
Vegetace pomalu postiženou oblast zarůstá. „Příroda si zakázanou zónu a města a vesnice ´bere zpět´. Například v Pripjati, kdysi padesátitisícovém městě, jsou dodnes na ulicích a všude vzrostlé stromy a houštiny a můžete tam potkat vlka. To vedlo k mylné domněnce, že radioaktivita dělá přírodě dobře. To je ale žvást. Poslední studie ukazují, že hodně zamořená místa mají méně živých organismů, než ta méně zamořená. Extrémně zamořená vůbec žádné,“ podotýká Vašků.
Další videa týdne:
Za nedotčenou přírodou do šumavského pralesa
