Svátek středu podzimu patří v Číně mezi ty nejvýznamnější. Oslavuje se v patnáctý den osmého měsíce čínského lunárního kalendáře (pro rok 2012 je to 30. září), kdy obvykle bývá měsíc nejplnější a nejkulatější. Tento den se zároveň považuje za svátek sklizně, protože v té době se sklízí mnoho druhů ovoce, zeleniny a obilnin. Díky tomu se v Číně vypráví mnoho nádherných „měsíčních“ legend. Pravděpodobně nejoblíbenější je příběh měsíční paní Čchang-e.
Velmi, velmi dávno žil poblíž hory Kchun-lun mladý šťastný pár. Muž se jmenoval Chou-i a jeho krásnou manželkou byla Čchang-e. Oba byli velmi laskaví a vesničané je měli rádi.
Jednoho dne procházela kolem Bódhisattva. Protože manželé byli vždy laskaví a štědří k chudým, odměnila je za to elixírem nesmrtelnosti. Řekla jim, že elixír jim může dát věčný život. Oba se odměnou velmi potěšili a rozhodli se, že elixír spolu vypijí patnáctého dne osmého měsíce, kdy je měsíc nejkulatější a nejjasnější.
Jak se v ten den radovali, vyletělo nahoru do oblak devět supů, kteří se přeměnili ve žhnoucí slunka. Deset sluncí hořelo na obloze jak doutnající sopky. Spálily stromy a trávu. Země popraskala a vyprahla, řeky náhle vyschly. Hladem a žízní pomřelo mnoho lidí.
Čchang-e se bála a chtěla, aby s manželem ihned opustili Zemi. Vypila tedy půlku elixíru. Jak natahovala ruku, aby podala zbytek elixíru Chou-iovi, lahvička padla na zem a rozlila se.
Ačkoliv byl Chou-i hluboce zarmoucen, při pohledu na trpící lidi se mu do žil nalila nová krev. Vzal do rukou svůj červený luk a bílé šípy a sestřelil s nimi devět sluncí, jedno po druhém. Počasí se okamžitě ochladilo. Vydatné deště naplnily řeky čerstvou vodou a stromy a tráva obživly. Život se obnovil a lidstvo bylo zachráněno.
Elixír začal brzy účinkovat a Čchang-e cítila, jak se zvedá k Nebesům. Rozhodla se žít na měsíci, protože tak mohla být Zemi nejblíže.
Chou-i byl velmi smutný, když viděl, jak Čchang-e letí vzhůru. Zakřičel k měsíci její jméno a měsíc pak narostl do kulata a jasně zazářil. Spěchal na svou zahradu, aby dal Čchang-e na stůl její oblíbené jídlo a zapálil vonné tyčinky. Chtěl jí tak ukázat, jak moc ji miluje.
I když Čchang-e žila na měsíci, její srdce zůstalo ve světě smrtelníků. Nikdy nezapomněla na tu hlubokou lásku, kterou cítila ke svému manželovi. O několik let později se k Chou-imu připojilo mnoho lidí, aby každý rok, na patnáctý den osmého měsíce, Čchang-e požehnali.
Čtěte také:
Tradiční čínské svátky (I): Čínský nový rok
Tradiční čínské svátky (II): Lampionový festival
Tradiční čínské svátky (III): Svátek středu podzimu (Svátek měsíce)
