NEW YORK – Přední světová sopranistka Lucia Alibertiová se vydala na novou cestu, která ji zavedla od čistého italského bel canto ve stařičkém sicilském Teatro antico di Taormina až do Carnegie Hall, kde se dočkala překvapivé renesance vážné hudby v srdci New Yorku.
Alibertiová, které se přezdívá královna bel canta, se dělila 30. října o pódium s vítězi Mezinárodní čínské pěvecké soutěže, kterou pořádala televize New Tang Dynasty v sále Issaca Sterna v Carnegie Hall.
Špičková pěvkyně byla oceněna bouřlivým potleskem a květinami a nejenom za své vlastní výkony, ale také za její podporu čínských zpěváků bel canta. „Nádhera!" chválil Dr. Eduard Schmieder, uznávaný profesor hudby z Temple University, který nelitoval dvouhodinové cesty vlakem z Philadelphie, aby vystoupení viděl.
„Tohle je poprvé, co jsem slyšela pravé italské bel canto a moc se mi to líbí!" okomentovala soutěž divačka čínského původu, Alice Wong z New Yorku. A poprvé to bylo i pro madam Alibertovou. Spolupráce s televizí NTD na podpoře tradičního pěveckého umění je pro ni něco nového, ale čínské talenty podpořila ráda. Díky NTD se také mohla dozvědět víc o klasickém čínském tanci a hudbě v podobě představení souboru Shen Yun Performing Arts, které zhlédla ve Státním divadle v New Jersey.
„Byla jsem ohromena krásou čínských melodií, rytmem, choreografií – dokonalé," prohlásila o vystoupení a dodala: „Z pódia k divákům přicházela velká energie. Ještě se třesu. Moc se mi to líbilo. Tvůrce je génius!"
Zcestovalá primadona z Itálie zpívala pro mnohé osobnosti včetně papeže Jana Pavla II., prince Charlese z Anglie, prince Hiro z Japonska či monackého prince Alberta. O pěveckou soutěž NTD se velmi zajímala, protože propaguje čistou autenticitu, čistou dobrotu a čistou krásu tradičního pěveckého umění.
"Lepší osobu pro toto poslání, než je Lucia Alibertiová, nenajdete. Představuje ztělesnění italského bel canta," svěřil se Velké Epoše po telefonu Stefan Schmerbeck z Mnichova, umělecký manažer nejlepších světových zpěváků opery, který s Alibertiovou pracoval přes dvacet let.
Tradice a krása
Sopranistka se učila pod slavným Luigi Ricciem, který jí předal autentický odkaz italského bel canta. Ricci se přátelil s italským tenoristou Beniamino Gigliem (1890–1957), úzce spolupracoval s Puccinim (1858–1924), Cotognim či Mascagnim a Alibertiová tak od něj získala tradici táhnoucí se už od dob Verdiho, Belliniho a dalších velkých operních mistrů.
Jak uvedl Schmerbeck, zpěvačka na dveře Ricciho klepala mnohokrát, a prosila, aby ji učil. „Jsem moc starý na to, abych bral studenty," lamentoval tehdy 84letý mistr. Její talent a vášeň ho ale nakonec přesvědčily a Alibertiová se u něj učila až do jeho smrti o čtyři roky později.
„Mám to v krvi, v kůži," vypráví operní diva. „Bel canto znamená krásné zpívání," a jak vysvětluje, krása spočívá jak vevnitř, tak i venku. „Venek je hlas, technika," a ukazujíc na srdce a mozek říká: „Tohle je vnitřek. Když máte spojení mezi vnitřkem a vnějškem, je to „profundo", ne povrchní."
Na otázku, co v ní vyvolává pocit krásy, královna bel canta odpovídá, že je to historie a tradice. V dějinách podle ní leží úžasné poklady. Staré hrady v Římě, starověký řecký amfiteátr, klasický čínský tanec v podání Shen Yun Performing Arts, to vše u ní vyvolává požitek způsobený krásou.
Svůj hudební talent zpěvačka přikládá rodinné tradici. „Narodili jsme se tak. Všichni z rodiny mého otce na něco hráli. Můj dědeček byl velký hudebník, hrál na deset nástrojů, dirigoval i vyučoval. Hudbu mám v krvi." Hrát začala, když jí bylo šest. Ovládá hru na housle, violu, kytaru, akordeon a mandolínu. Také skládá včetně několika kusů pro piano, klarinet, flétnu a pěvecké skladby.
Zásadně se držet krásy
Alibertiová vysvětluje, že držet se tradice a dbát na krásu není lehká věc: „Musím bojovat, ochraňovat tradice. Krásné věci se ničí. Bůh mi dal velký úkol. Musím bojovat, abych si udržela svůj styl, svou cestu."
„Jako žena chci být jemná. Myslím si, že žena by měla být jemná, ne mužná," objasňuje. Ráda se obléká do krásných šatů, zbožňuje květiny, zahradu a atmosféru.
„Jsem puristka, to znamená být čistá a krásná, nikdy nedělat kompromisy, být čistá ve všem, melodii, projevu. To je „dottrina del bello" neboli doktrína krásy. Musíte se kultivovat, zušlechťovat se a následovat tradice," líčí operní bohyně.
I když řídit se doktrínou krásy není v rozbouřených vodách dnešního světa lehké, Alibertiové se daří jimi proplouvat s půvabem a zachováváním principů. „Když zpívám, zpívám s láskou. Dávám lidem dobrou energii. Dostávám spoustu dopisů od lidí z celého světa – Německa, Francie, Ruska, Japonska, Ameriky, Argentiny. Říkají, že potom, co mě poznali, můj hlas, moji energii, že je to změnilo," popisuje.
Nejvyšší požadavky na kvalitu
Neoblíbenějším skladatelem Alibertiové je Vincenzo Bellini (1801-1835), jehož rukopisy pečlivě studovala a zjistila, že má stejně jako on jednu vášeň: „Je to perfekcionista, přesně jako já. Pořád dělal změny, opravy, pořád dokola, stejně jako já. Trvám na změně. Změně, dokud to není perfektní. Jsem pro kvalitu."
Ale dosáhnout kvality není jednoduché a nemůže toho docílit jen tak každý. Vyžaduje to tvrdou práci, vysilující trénink a zasvětit se dokonalosti bez kompromisů. Podle pěvkyně by na vyzdvihování kvality měla pracovat také média, a ne propagovat cokoliv. „Ne všechno je dobré," míní diva.
Čtěte také:
Dokonalé, říká o Shen Yun královna bel canta
Times Square v New Yorku: soutěž NTD o mistra čínské kuchyně (video)
New York: Vyhlášení vítězů fotosoutěže televize NTD
