![The Southern Weekend je týdeník, který se čas od času dostane do potíží kvůli podávání zpráv o počínání zkorumpovaných úředníků.](../images/stories/News/2011/11/20111105-southern-weekend.jpg "The Southern Weekend je týdeník, který se čas od času dostane do potíží kvůli podávání zpráv o počínání zkorumpovaných úředníků. I přes propuštění \")
Guangzhouský týdeník Southern Weekend nedávno zveřejnil článek, ve kterém poukazuje na tvrdé politické prostředí v Číně spojené s obrovským duševním tlakem, kterému jsou čínští funkcionáři podrobeni. To má u této skupiny privilegovaných lidí za následek velký počet duševních onemocnění.
Obzvlášť závažný je tento problém u komunistických kádrů, kteří zastávají pozice mající co dočinění s vyvlastňováním a demolicemi, dozorčími úřady či úřadem pro stížnosti. 30. května 2010 uveřejnil státní časopis Outlook Weekly článek nazvaný „Výzkum ukazuje, že v Číně trpí víc než 100 milionů lidí duševními chorobami, 16 milionů z toho jsou vážné případy". Článek vyšel krátce poté, co firma Foxconn oznámila, že ti, kdo spáchali v jejích čínských továrnách sebevraždu, byli duševně nemocní. Z obou článků se dají vyčíst zajímavá fakta.
Za prvé, počet duševně nemocných lidí dosahuje rekordních čísel. Podle oficiálních statistik žije v Číně 1,4 miliardy lidí. Více než 100 milionů jich má nějakou duševní chorobu. To je jedna čtrnáctina celkové populace. Žádná jiná země na světě se za posledních sto let tomuto poměru ani zdaleka nepřiblížila. Za druhé - duševními nemocemi trpí příslušníci všech společenských vrstev, bohatí i chudí. Obrovský tlak během přechodu na jiný ekonomický systém způsobuje sociální tlak.
U nemajetných občanů tlak představuje základní životní potřeby, jako zaměstnání, životní výdaje, zdravotní náklady, vzdělání a další. U funkcionářů tlak pochází z okolností uvnitř politické strany. Komunističtí předáci se navzájem podplácejí, aby získali povýšení, a politický úspěch je odvislý na konexích místo podaného výkonu. V důsledku toho mají političtí činitelé překroucené hodnoty. Nemají dovoleno jednat na základě svědomí či morálnosti, místo toho musí ochraňovat zájmy
Čínské komunistické strany (ČKS) a přizpůsobit se zkorumpovanému systému. Jako příklad uveďme funkcionáře, kteří mají na starosti vyvlastňování pozemků a nucené demolice. Tito lidé musí mít srdce z kamene, nesmí cítit s lidmi, které vyhodí z jejich domovů, a musí nahlížet na ty, kteří v zoufalosti či na protest spáchají sebevraždu, jako na „mařitele úředního nařízení“. Stejné je to s dalšími úřady. Úřad pro stížnosti musí čelit nekonečnému proudu žalobců stěžujících si na nespravedlnost, dozorčí úřady musí denně ignorovat podplácení ve státní správě a účetní musí zavírat oči při falšování účetnictví.
Když jsem byla ještě v Číně, kamarádka, která pracovala jako prokurátorka, mi vyprávěla, že je ze svého zaměstnání znechucená a unavená, protože musí každý den řešit případy podplacených kádrů. Po čase už nevěřila nikomu, že by byl dobrý. Mnozí lidé v pevninské Číně mi říkají, že dnešní společnost je desetkrát horší, než tomu bylo před deseti lety. Je zaručeno, že život v tak ponuré společnosti počet pacientů s duševními chorobami zvýší. Když je jich v zemi tolik, něco musí být špatně s životními podmínkami.
Čínská vláda než aby snížila tlak na obyčejné lidi, následuje kroky Stalina, a tak prohlašuje každého s odlišným názorem za mentálně postiženého a pak ho pronásleduje. Outlook Weekly v květnu uvedl zprávu, že disidenti a ti, kteří mají jiný názor, než strana, budou považováni za pacienty s duševní poruchou. O tom, kdo do takové kategorie spadá, nemají rozhodovat doktoři, ale organizace ČKS. Místní organizace ČKS identifikují jednotlivé případy a pošlou je přímo složkám veřejné bezpečnosti, které se o ně mají postarat, jelikož v Číně není dostatek psychiatrických léčeben. Tyto metody se velmi podobají těm, jaké Stalin zavedl v Sovětském svazu.
Myslím, že čtenář si už v tomto bodě uvědomil, kdože to proměnil Čínu na velmoc duševních chorob. A já zároveň chápu důvod, proč tolik Číňanů emigruje do jiných zemí – chtějí žít normálním životem.
He Qinglian je význačná čínská publicistka a ekonomka. V současné době žije ve Spojených státech. Je autorkou knih „China’s Pitfalls,” o korupci v dobách ekonomické reformy v 90. letech a „The Fog of Censorship: Media Control in China“ o manipulaci a omezování tisku. Pravidelně píše o sociálních a ekonomických otázkách soudobé Číny.
Související články:
Bývalý milionář vystoupil z komunistické strany
Celosvětová anketa: Jaké zaměstnání považujete za nejhorší?
Čínští novináři působí v zahraničí jako špioni, tvrdí bývalý diplomat
