Formální vzdělávání ve starověké Číně bylo úzce spjato především s konfucianismem. V době, kdy Konfucius předával své učení ve městě Sing-tchan (doslovný překlad zní Meruňkový oltář), čítala jeho třída asi tři tisíce studentů.
Konfucianismus je, jak známo, založen na Konfuciových učeních, jež slouží jako metodický základ pro konfuciánský přístup k výuce.
Během období dynastie Chan žil vlivný císařský učenec Tung Čung-šu (179 př. n. l. - 104 př. n. l.), který významně podporoval a propagoval konfucianismus oproti jiným učením. Konfucianismus se tak stal dominantní ideologií dané doby.
Imperiální systém státních zkoušek v období dynastií Suej (580 - 618) a Tchang (618 - 907) zdůrazňoval učení konfucianismu. Během éry těchto dynastií dosáhl vliv konfucianismu vrcholu a ovlivnil tradiční vzdělávání v Číně na celá staletí.
Konfuciova ideologie, používaná jako základní prvek formální výuky, obsahovala ucelený systém zásad a zahrnovala širokou paletu prvků společenského a duchovního života v dávných dobách. Ve „Velkém učení" Konfucius uvádí: „Když se lidé kultivují, celé rodiny se napravují. Jsou-li rodiny napravovány, budou státy dobře řízeny. Jsou-li státy dobře řízeny, zavládne v celém království pokoj a štěstí.“
Vzděláván podle této filozofie dávný čínský lid kladl důraz na kultivaci morálky, výchovu, ušlechtilost charakteru a respektování zákonů nebes a země. Člověk věřil, že běh života následuje předurčenou cestu a jen kultivací charakteru může v průběhu pozemského života dojít blaženého klidu v mysli, stejně jako zdravého pohledu na tento pozemský život, božstva a společenské hodnoty.
Základ konfucianismu je položen na hodnotách shovívavosti, spravedlnosti, slušnosti, moudrosti a věrnosti. Z nich je odvozeno mnoho ctnostných vlastností, jako je věrnost, láska k rodičům, statečnost, spravedlnost, čistota, píle, atd. Konfucianismus účinně ovlivňoval všechny vrstvy starověké čínské společnosti a určoval morální hodnoty a standardy, jak být dobrým člověkem.
Laskavost a slušnost jsou základními hodnotami konfucianismu. To, že si lidé udržovali názory a postoje laskavosti, vedlo k tomu, že byli přirozeně počestní. Bez slušnosti nemůže existovat věrnost ani loajalita a bez oddanosti nelze ničeho docílit.
Tradiční čínská kultura má hluboké kořeny v konfucianismu, buddhismu a taoismu. Konfucianismus se zaměřil na „vstup do pozemského světa“, zatímco buddhismus a taoismus se orientoval na „překročení pozemského světa“. Vzhledem k tomu, že konfucianismus je přímo spojen s běžnou společností, má také na lidskou společnost a pozemský svět největší dopad.
Ve starověké Číně byl konfuciánský přístup k výuce velmi účinný nejen proto, že vytvaroval mnoho slavných osobností, ale také hrál pomocnou roli při udržování společenské stability, chodu ekonomiky a kulturního rozvoje. Bez tohoto přístupu ke vzdělávání by čínská historie nikdy nedospěla do velkolepé dynastie Tchang nádherné dynastie Sung či pestrobarevných dynastií Ming a Čching. Lze se domnívat, že tradiční čínská kultura by bez základní platformy konfucianismu vůbec neexistovala.
Během dynastie Chan (206 př. n. l. – 220 n. l.) a dynastie Ťin (265 - 420) nebyl imperiální systém státních zkoušek ještě ustanoven. Přesto existovalo doporučení nominovat do řídících pozic vzdělané lidi z dobrého zázemí. Tito lidé většinou pocházeli z bohatých a vlivných rodin. Nicméně pokud člověk nedosáhl požadovaného vzdělání, nemohl být do důležité funkce doporučen, a to bez ohledu na jeho rodinný stav.
Během dynastií Suej a Tchang dal nicméně imperiální systém zkoušek široké veřejnosti rovnocennou šanci zastávat důležité státní funkce. Spousta lidí s dobrým vzděláním, leč skromným zázemím, získalo vysoké vládní posty. Příběhy mnohých úspěšných lidí, kteří „začínali ode dna“ se vyprávějí ještě dnes.
I přesto, že lidí, kteří se dostali až na vrchol, není až tak mnoho, další, kteří získali vzdělání v rámci stejné ideologie, hráli důležité role ve společnosti. Celkově požívali vzdělaní lidé velké úcty a představovali základní stavební kameny čínské společnosti.
Někteří z učenců založili své vlastní školy, jiní nabízeli strategické poradenství vládcům, další působili v medicíně nebo se věnovali umění. Ve starověké Číně měly vzdělané vrstvy obrovský vliv na celou společnost prostřednictvím svých myšlenek i činů. Jejich systém hodnot velmi pomáhal stabilizovat celou společnost.
Další unikátní vlastností starých čínských metod výuky je skutečnost, že důležité učebnice zůstaly nezměněny po tisíce let. Klasická díla byla stále stejná, bez ohledu na střídání dynastií.
Dynastie a společnosti se měnit mohou, avšak Tchao se nezmění nikdy. To je skutečný důvod, proč vliv konfucianismu trval tisíce let. Bez ohledu na to, za které dynastie člověk žil, získal vždy stejné vzdělání vedené těmi samými tradičními ideály.
Klasické texty jsou esencí tradiční čínské kultury a všichni je začali studovat již od útlého mládí. Mnoho lidí dokázalo zpaměti recitovat verše z knih „Velké učení,“ „Nauka o středu“, „Rozpravy“ či „Kniha písní.“
V moderní Číně nicméně většina studentů a absolventů vysokých škol ztratila s těmito tradičními texty, jež představují nedílnou součást jejich dědictví, kontakt.
Ve starověké Číně bylo cílem vzdělávání pochopit Tchao života a lidské existence. Tento základ poskytoval správné vedení po celý průběh života a člověk se mohl k Tchao osvítit na hlubší úrovni prostřednictvím jeho praktikování v každodenním životě.
Současný systému výuky je však zaměřen na pouhé hromadění dovedností a znalost pouček z učebnic.
