Před devíti lety se skupinka lidí ze Západu postavila perzekuci čínské vlády
Když se před devíti lety objevily na Náměstí Nebeského klidu tři desítky lidí ze Západu se svým poselstvím, zaplnil jejich příběh titulní stránky novin z celého světa. Zároveň však přinesly naději i do temných koutů čínských pracovních táborů a šokovaly čínské konzuly po celém světě.
Dne 20. listopadu 2001 byla pavučina moci tamního režimu narušena šestatřiceti praktikujícími Falun Gong, a to za denního světla, přímo v symbolickém srdci Pekingu.
V úterý ve dvě hodiny odpoledne se lidé z Evropy, Asie a severní Ameriky potají sešli na předem smluveném místě. Bavili se, smáli a pózovali na fotky, jakoby šlo o třídní sraz po letech. Na smluvený signál ovšem většina z nich zaujala typickou meditační polohu v sedě se zkříženýma nohama. Ti, kteří zůstali stát, hbitě rozvinuli obrovský, zlatý transparent se slovy „Pravda, Soucit, Tolerance", napsanými v čínském a anglickém jazyce.
Na moment tak byly principy Falun Gongu otevřeně zobrazeny, zatímco za nimi se na náměstí tyčila čínská slova „Brána nebeského klidu", která tvořila pozadí, jež by stěží mohlo být přesnější: „Ať žijí všichni lidé celého světa v jednotě".
O dvacet vteřin později už skupinku obklíčila policie a svět se tak stal svědkem jakési demoverze toho, jak je Falun Gong v Číně potlačován. Policie, snažící se odvléci pryč mírumilovné občany, trhajíc při tom na kusy slova „Pravda, Soucit, Tolerance".
„Tento čin čínské státníky pořádně vyděsil," píše v mailu Chen Yonglin, někdejší čínský konzul v Sydney. „Báli se hromadných shromáždění, která by ve svém důsledku mohla vést až k pádu komunistické vlády."
Leeshai Lemish, jeden ze šesti Američanů, již byli členy této skupiny, říká: „Doufali jsme, že náš symbolický čin pomůže světu dozvědět se o persekuci v Číně."
Dopad těchto neškodných, mírumilovných akcí nejvíce pociťují praktikující Falun Gongu čínské národnosti. Za podobné akce jich bylo v tom samém roce ubito k smrti nejméně pět.
K listopadu 2001 bylo čínským režimem prokazatelně zabito přes 300 čínských praktikujících. Skutečný počet lidí, kteří byli za svoji víru mučeni a zabiti, není k dnešnímu dni znám, avšak podle Falun Dafa Information Center se toto číslo pohybuje v řádech desítek tisíc.
Než v červenci 1999 kampaň pronásledování začala, odhadovaly čínské úřady jen v Číně počet praktikujících okolo 70-100 milionů. Falun Dafa Iformation Center cituje rozličné zdroje, čítající i mnohá očitá svědectví, jež dokazují fakt, že stovky tisíc praktikantů jsou dnes v Číně drženy v pracovních táborech.
Zpráva doručena
„Cestou k výslechu mě vláčel dolů halou a přitom mě kopal do nohou. Bylo to jako ve filmech - dva strážníci - hodný a zlý polda (i když ten hodný byl hodný jen ve srovnání s tím zlým, jinak taky nic moc), uprostřed místnosti stůl a okolo něj železné židle. Pak se za mnou zabouchly ohromné, ocelové dveře. Jeden z nich se mě začal vyptávat na různé otázky - kdo za tím stojí, jak jsme se sem dostali, co můj pas, a tak podobně. Když jsem odmítl spolupracovat a neustále jim opakoval, že jsem nic špatného nebo protizákonného neudělal, začal mě mlátit. Vrazil mi jednu do zubů, až mi vyhodil čelist. Pak mě kopal mezi nohy a nakonec zezadu na židli chytil za nos a málem mě svalil. O chvíli později už mě vedli po schodech do betonového sklepa, kde mě hodili do cely k ostatním. Netrvalo dlouho a převezli nás do jiného zařízení. Když nás vedli z policejní stanice, stály kolem snad dva tucty kameramanů, všichni v černém, a točili, jak vycházíme ven. Úplně, jako bychom byli masoví vrazi, které se konečně podařilo chytit.
-Leeshai Lemish.
Lemish vzpomíná, že když se policie zuřivě hemžila kolem, pokojně seděl v meditační poloze typické pro Falun Gong a měl zavřené oči.
„Slyšel jsem, jak třískaly dveře od aut, pak bušení bot po betonu, stále víc a víc aut a dveří, křik policistů - zdálo se, že je kolem nás docela živo," říká. „I přesto se v tu chvíli mé srdce smálo. Navzdory všem obavám, překážkám a nejistotě se nám to nakonec povedlo."
Kanaďan Zenon Dolynyckyj odpovídá na dotaz, co jej přimělo se ke skupině přidat, slovy: „Bylo to něco mnohem většího, než jsem byl já nebo můj život nebo jedinec jako takový."
Dolnyckyj měl kolem nohy omotaný druhý nápis v případě, že by se ten hlavní na náměstí nepodařilo dopravit. Zatímco jeho kamarády strkali, vláčeli a tlačili do přistavených policejních dodávek, podařilo se mu vysmeknout, a křičíc „Falun Dafa Hao!" („Falun Dafa je dobrý!") transparent rozmotal.
„Transparent povlával za mnou, protože jsem se hýbal moc rychle. Proto jsem zastavil, abych jej mohl ukázat," říká. „Než jsem se stačil rozkoukat, už jsem ležel tváří na zemi."
Pokračování na další straně
Když dorazili na policejní stanici, zavřela policie praktikující do malé místnosti, před kterou hlídala stráž. Lemish měl na nohou jen ponožky, protože jeho boty zůstaly na náměstí, kde si je sundal, aby mohl zaujmout polohu pod transparentem.
Říká, že jeden mladý policista vypadal ztrhaně. „Vzpomínám si, jak vysoký, hubený policista ve vzteku udeřil pěstí do stolu a frustrovaně řekl: ‘My víme, že Falun Gong je dobrý!'". I ostatní nám říkali, že nemohou nic dělat - a že taková je prostě stranická politika.
Pak policisté začali praktikující jednoho po druhém vyslýchat. Naštěstí se jedna z členek ukryla pod stolem a přímo z policejní stanice zavolala z mobilu do médií v její rodné zemi. Tím se postarala o to, že se celá kauza dostala na mezinárodní scénu.
„Jakmile jim došlo, že věc nemohou ututlat nebo zmanipulovat, začali se k nám chovat úplně jinak - najednou byli milí," říká Adam Leining, další z Američanů. Ten na policejní stanici dokázal pořídit fotografii, na níž jsou praktikující zachyceni za mřížemi, u kterých stojí policista.
Dopad mimo Čínu
„Všem bylo jasné, že pronásledování je ostuda, omyl a že to bylo rozhodnutí těch nahoře, kterým se musí řídit," vzpomíná Leining.
Chen dodává, že Čínská komunistická strana (ČKS) byla vystoupením zápaďaků na Náměstí Nebeského klidu zděšená a rozhozená, protože náměstí je z historického hlediska poslední baštou utlačovaných.
Ihned po výzvě obdržel Generální konzulát v Sydney a další zámořské konzuláty jasné instrukce, aby neudělovali víza žádným praktikujícím Falun Gongu, řekl Chen.
Podle Chena také režim ve spěchu sestavil a odeslal západním médiím v Austrálii prohlášení, že západní praktikující Falun Gongu porušili zákon, za což byli vyhoštěni ze země.
Režim též vydal nařízení, aby ambasády sbíraly „co nejvíce informací o jednotlivých členech Falun Gongu a zajistili jejich sledování."
Proto byla sestavena obsáhlá černá listina se jmény členů Falun Gongu.
Chen opustil svůj diplomatický post a komunistickou stranu v roce 2005. Krátce nato prozradil detailní informace o praktikách, které Komunistická strana Číny používala k monitorování zámořských členů Falun Gongu, včetně důmyslné sítě tisíce špiónů operujících v Austrálii.
Pokračovat na třetí stranu
Uvnitř pracovních táborů
Crystal Chenová prošla v listopadu 2001 mučením a vymýváním mozku v ženském pracovním táboře Guanzhou Chapou, vzdáleného od Náměstí Nebeského klidu více než 2 200 kilometrů. Byla zadržena za praktikování Falun Gongu a úřady po ní požadovaly, aby se svého učení zřekla.
O skupině Američanů, kteří přišli na náměstí apelovat, se dočetla ve státních novinách poté, co byla svými vězniteli nucena pročítat propagandistické texty. Psali tam o „cizáckých silách" a o „protičínské skupině porušující zákon."
„Věděla jsem, že noviny píší pravý opak skutečnosti," svěřuje se Chen ze svého nového bydliště ve Spojených státech. „Dodalo mi to odvahu. A také sílu vydržet mučení, kterému jsem musela čelit. Věděla jsem, že nejsem sama."
Li Heping byl v roce 2001 v pracovním táboře v provincii Zhejiang, ale o apelu se dozvěděl až o rok později od jiného vězněného praktikujícího. „Policista mu potají prozradil, že skupinka členů Falun Gongu ze Západu přijela na Náměstí Nebeského klidu „zničit Čínu"."
Jakmile se Li o podpoře ze Západu dozvěděl, moc se mu prý ulevilo a dodává: „I když to znamenalo, že my v táboře dostaneme od policie a od ČKS o to víc zabrat."
Za téměř dva roky, které Li v táboře strávil, musel vydržet vymývání mozku, nucenou práci a násilím mu byly vpichovány také drogy. V současnosti žije v Americe.
V letech, kdy Čínská komunistická strana s persekucí Falun Gongu teprve začínala, pracoval v Číně i kanadský právník Clive Ansley. I on se tak stal svědkem vlny propagandy a očerňování namířených proti této skupině.
Tvrdí, že západní výzva z roku 2001 Čínskou komunistickou stranu ztrapnila a rozrušila. „Ale na chování režimu a na úroveň persekuce neměla takřka pražádný dopad."
Ohledně otázky, zda by něco mohlo zmírnit chování Komunistické strany Číny vůči Falun Gongu, je Ansley skeptický. „Vše, čeho jsem se osobně účastnil nebo čeho jsem byl v Číně svědkem - ať už šlo o podpis smluv, nebo o lidská práva - mě přimělo věřit, že šance na změnu neexistuje - alespoň ne bez toho, aby byli veřejně zesměšněni."
Dlouhý let domů
Deportace podle Lemishe znamenala násilné odvlečení do letadla a usazení na místa. „V přihrádce ležely výtisky China Daily, oficiálních čínských novin Komunistické strany. Byl tam i článek o nás. Podle něj s námi zacházeli hezky," říká. „Já v tu chvíli přitom sotva mohl otevřít pusu, Kanaďan naproti přes uličku měl zlomený nos a oteklá ruka chlapce z Austrálie byla nejspíš také zlomená."
„Podle článku jsme navíc byli řízeni cizími silami s cílem vyvolat problémy."
Leining dodává, že pro lidi ze Západu není snadné pochopit, čeho všeho se čínský režim může dopustit.
„Nemáme to s čím srovnat," říká. „Rozumíme válce a nemocem. Naše západní společnost si však nedovede představit, jaké to je, když se s člověkem zachází tak nesmyslným a ponižujícím způsobem. Perzekuce Falun Gongu není nic jiného, než obrovský násilný akt."
