„Besson nejen zmátl, ale také překvapil a místy i příjemně, natěšené filmové publikum."
Nový film režiséra Luca Bessona (Pátý element, Johanka z Arku) mi připomněl jedno období, které jsem prožil několik let zpátky do minulosti. Nezáleží na tom, co se kolem mě tehdy dělo, podstatou je, že jsem poslouchal stále dokola album Dookie od kapely Green Day. Zdálo se mi, že jsou všechny jejich skladby takříkajíc „na jedno brdo", ale když jsem nahrávku točil v přehrávači postupně jsem uslyšel, že je každá jejich skladba osobitá a úplně jiná.
Podobný jev se ukazuje například, když vidí Evropan Číňany a nemůže se nějakou dobu vyznat mezi jejich tvářemi a připadají mu všichni stejní. Pointa je v tom, že Tajemství Mumie na mě působilo velmi podobně. Je to takový typ filmu, který vás na první pohled moc neohromí, ale když si ho pustíte ještě několikrát možná, že si ho zamilujete.
Herecké sólo Louise Bourgoinové
Celý příběh stojí na hlavní postavě mladé půvabné a cílevědomé Francouzky Adèle Blanc-Secové, kterou zahrála Louise Bourgoinová (La Fille de Monaco), pro niž to byla první hlavní role a také velká příležitost ukázat svoje herecké kvality. Bourgoinová a její herecký projev a styl nejsou hollywoodskou klasikou, a proto jede i celý snímek po jiné koleji než současná filmová záplava Hollywoodu, čímž se stává originální a také poněkud nezvyklý, na což jsme ostatně u Bessonových filmů zvyklí.
Louise Bourgoinová na filmová plátna přinesla nový osobitý výraz nezávislé ženy, kterou nepohání módní vlny ani kariéra, ale ohnivé srdce, které jí problémy jak způsobuje, tak je v zápětí pomáhá řešit.
Bessonova integrita
Hlavní pointa příběhu je odhalována postupně, dokud divák plně nepochopí, co pohání energickou Adéle Blanc-Secovou. Besson plul při filmování spíše v domácích vodách a snímek tedy získal jasně francouzské rysy a spíše ne-mainstreamový výraz, který bude srozumitelný jen části filmového publika.
Ocenil jsem, že si Besson váží svých kořenů nejenom charakterem filmové stopáže, ale také námětem ryze francouzským, tedy komiksovými příběhy kreslíře a scénáristy Jacquese Tardiho, jenž vytvořil svá první díla již ve dvanácti letech. Bessonův režisérský návrat se tedy nebude konat v hollywoodském stylu v němž jsme viděli třeba Johanku z Arku, ale přinese českým divákům spíše něco neotřelého, i když zabaleného v pozlátku mainstreamu.
Protože je vše ve snímku tak francouzské, není úplně jednoduché tomu přijít na chuť, tím spíše když se jedná o komedii tříbenou pro francouzské publikum. Obecná srozumitelnost a zábavnost filmu je poměrně úzká, tedy divák se musí naladit na ni a nemůže čekat, že mu Besson hned vyjde vstříc s otevřenou náručí. Stopáž by se měla především brát jako Bessonova slabost pro Tardiho komiksové příběhy. Jeho osobní nadšení pro tento projekt bylo asi větším motorem než naplnění producentské peněženky. Prostě Luc je zpět takový jak ho známe - kritiky haněný i opěvovaný.
Druhá strana mince
Kromě zmíněných kvalit snímku musím říci, že mě poněkud znervózňovaly obludné obličeje většiny mužského hereckého obsazení a jejich záměrně omezené chování. Díky tomu sice vynikla krása a inteligence hlavní hrdinky a prohloubily se některé komediální rysy postav, ale snímku to ubíralo na realističnosti a vážnosti.
Také mohl Besson hlouběji představit charakter a minulost hlavní hrdinky a udělat snímek více osobnější, aby se nezastavil na půli cesty mezi akčním filmem a podivně excentrickou komedií. Kdyby se vyhnul nádechu mainstreamové akce, který mě spíše v průběhu filmu mátl, a posílil originální rysy, mohl snímek možná dopadnout jako kultovní záležitost podobná Pátému elementu.
Jít či nejít... toť otázka
Na Adéle Blanc-Secovou a její neuvěřitelné dobrodružství bych zašel ještě jednou a s trochou nadšení bych snímek doporučil jako něco netradičního, ne úplně otřelého, co se v reklamních spotech jeví jako hollywoodský akční, dobrodružný trhák a nakonec z toho vypadne spíše francouzská komediální záležitost. Fanouškové Luca Bessona už ale samozřejmě vědí, co se od pana režiséra dá čekat.
Hodnocení: 
