Dnešní svět je zaplněn elektronikou a mnoha PC technologiemi. Vznikají početné sociální sítě, lidé komunikují pomocí svých mobilů a blackbery.
Kolegové ze dvou sousedních kanceláří se zvou na pivo pomocí e-mailu a sociální kontakt se stále více uskutečňuje skrze internet a mobilní telefony. Některé případy dosahují poměrně extrémních výsledků a vedou, například v Japonsku, k rozšířenému společenskému fenoménu.
Japonský termín Hikikomori označuje člověka, který se rozhodl odejít z lidské společnosti a z různých osobních či společenských důvodů se od ní izolovat.
V Japonsku jsou na školáky, a zejména potom vysokoškoláky, kladeny vysoké požadavky. Tamní studenti jsou vysoce inteligentní, ovšem jejich povaha se v důsledku nároků stává poměrně značně introvertní - více, než je obvyklé.
Pokud následně čelí různým psychologickým tlakům, jako například výsměchu ostatních studentů nebo nepochopení učitelů, může se jejich introverze stále prohlubovat a jejich svět se zmenší na představy v jejich vlastní mysli.
Důsledkem může být neschopnost sociálního kontaktu a uzavření se před světem.
Animovaný film - život Hikikomori
Podle japonské úřední definice je Hikikomori člověk, který se ve svém domově, často jen pokoji v domě svých rodičů, izoluje od lidské společnosti na dobu delší než šest měsíců.
Trvání odloučení se ale samozřejmě různí případ od případu, může trvat i roky, ve vzácných případech i desetiletí. Hikikomori nevychází z bytu či pokoje, mají málo či vůbec žádné přátele, dlouhou dobu spí, většinou ale ve dne, zatímco aktivní jsou v noci, mimoto se věnují nespolečenským aktivitám, jako sledování televize, počítačovým hrám a čtení.
Autorem termínu a také předním expertem na tento fenomén je japonský psycholog Tamaki Saitó, dle jehož odhadu je Hikikomori v Japonsku asi jeden milion a tvoří tak asi jedno procento japonské populace. Fenomén se samozřejmě nevyskytuje jen v Japonsku, tam je ale nejlépe vědecky popsán. Velmi se také odráží v japonské kultuře a to zejména v románech a animovaných filmech.
Umělecké ztvárnění pohybů mysli Hikikomori
Virtuální realita
Komiksový tvůrce Robert Venditti narazil na jistou sociologickou studii skupiny lidí, která se věnovala hraní komunitních internetových her. „Fascinovalo mě, že se do ní ponořili natolik, že si vytvořili jakési alternativní osobnosti. Ztotožnili se s nimi tak mnoho, že přicházeli o práci a hroutila se jim manželství, protože svoje životy nedokázali oddělit od osobností, které si sami stvořili. Byl to nápad, který mě oslovil – lidská touha po tom být někým jiným, než sám sebou,“ říká Venditti.
Robert Venditti je autorem komiksové předlohy filmu Surrogates (Náhradnici) v němž si hlavní roli zahrál Bruce Willis. Režisér filmu Jonathan Mostow vykreslil svět, ve kterém již lidská společnost neexistuje, lidé už ani nevycházejí ze svých domovů a řídí svoje životy pomocí svých kybernetických já, a v tomto utopickém světě lidskou společnost vystřídali „Náhradníci".
Mostow k základní vizi vědecko fantastického snímku říká: „Ústřední myšlenkou Náhradníků je to, jak si zachováváme v našem technologiemi stále více zaplaveném světě svou lidskost.“
„Technologie je skvělá. Fantastické na technologii je to, že nám umožňuje, abychom mohli být tvořivější, produktivnější a dokázali úžasné věci. Stinnou stránkou je to, že se z nás v jistém ohledu stávají otroci. Jsme připoutáni ke svým mobilním telefonům, ke svým BlackBerry. Je skvělé mít k dispozici email, ale když strávíte celé hodiny odpovídáním na ně, tak se z toho stává závazek. Takže nás tyhle nové příležitosti a možnosti také do jisté míry svazují,“ míní Mostow.
Podobný vzkaz zasílá svým divákům také režisér James Cameron, který ve svém filmu Avatar ztvárnil člověka, který se úplně převtělí do jiného těla, které ovládá pomocí své mysli a v němž žije život s úplně jinou identitou.
Nezbývá než říci – pojďme do ulic a začněme se spolu více bavit, abychom se nescvrkli na temná stvoření, schoulená za svými počítači, připojenými na internet.
Čtěte také:
DOX představuje monumentální výstavu „Skvělý nový svět“
