,,Najednou jsem pocítil silnou bolest ve své levé noze. Snažil jsem se jí dotknout… s mojí jedinou rukou, ale oslaben, zavolal jsem sestru a zeptal se: ‚Prosím, pomozte mi se poškrábat na mém levém lýtku.‘ Odpověděla: ‚Lýtku? Museli jsme je obě amputovat!‘“
Americký vojín George Dodlow přišel o své nohy od kolen dolů, ale přesto je stále cítil. Vjemy pocházející z jeho amputovaných končetin se zdají být logicky nemožné, navzdory tomu patří Dodlow s jeho amputovanou jednou rukou a oběma nohama, o které přišel v občanské válce, mezi tisíce případů tzv. syndromu fantomové končetiny, který v 19. století popsal během své dlouhé praxe neurolog Weir Mitchel.
Dnes některé odhady přichází s tvrzením, že až osmdesát procent všech pacientů s amputací tento podivný úkaz zažívá. Osoby, jež ztratí končetinu, oko nebo zub i nadále vnímají ve své fyzicky neexistující části těla dotek, chlad, horko i bolest.
Podobně je to také u některých ochrnutých pacientů, kde se v řadě případů objevuje fenomén, kdy se ani po sebezevrubnějších lékařských prohlídkách nenalezne žádný fyzický problém. Jejich svaly i krevní cévy vykazují imobilitu, již by člověk očekával při normální paralýze, ale nervy propojené s necitlivou končetinou se zdají být v pořádku.
Co se tedy za tímto zvláštním úkazem skrývá? Mnozí neurologové věří, že se ztrátou končetiny se stává oblast mozku zodpovědná za tuto končetinu inaktivní, zapříčiňujíc, že přilehlé tělesné senzory vyprovokují reakci, jako např. bolest nebo znecitlivění. Profesoři psychologie z Vanderbiltovy univerzity provedli v roce 1998 výzkum ukazující že fantomová bolest končetiny může být výsledkem snahy mozku přeuspořádat se po utrpěném traumatu.
Profesoři z Vanderbiltu napsali: ,,Až donedávna si většina neurovědců myslela, že mozek dospělého jedince je pevně uspořádaný a neschopný se přeorganizovat. Jediné oblasti mozku, kde by k reorganizaci mohlo dojít, jsou ty části spojené s učením a získáváním zručností. Během posledních dvou desetiletí ale bylo s konečnou platností potvrzeno, že i primární smyslové oblasti mozku jsou schopné reorganizace v reakci na zranění nebo změny ve skladbě vnější stimulace.“
Přestože může mozek zažít částečné přeuspořádání po takovémto traumatu, jak vysvětlíme, že děti narozené bez končetiny vykazují stejný syndrom jako dospělí po amputaci?
Nehmotné tělo
Jedna z posledních a nejkontroverznějších hypotéz současnosti se popisuje jako nehmotné nebo také „mikrokosmické“ tělo. Tato teorie přichází s vysvětlením, jak může mozek nadále pokračovat ve zpracovávání kompletního smyslového a prostorového vypodobnění ztracené končetiny. Tvrdí, že nehmotné tělo složené ze subatomických částic uspořádaných v souladu s fyzickými dimenzemi organizmu může vysvětlit, proč končetina odstraněná v této buněčné dimenzi může zůstat v jiných dimenzích netknutá.
Stejně tak může tato hypotéza vysvětlit, proč se pacientova končetina v jiných případech odmítá pohnout nebo vnímat vjemy bez jakéhokoliv pozorovatelného existujícího náznaku choroby nebo poškození fyzického těla.
Avšak je existence jiného těla složeného z mimořádně mikroskopických částic vědecky možná? Může být ověřeno, že jakýsi předurčený přívěšek bez fyzické existence žije dál v jiné dimenzi? Tyto otázky se snad mohou zamlouvat našemu smyslu pro záhady a představivost, ale nejdůležitější je zřejmě otázka, jak tuto teorii aplikovat pro účinnou léčbu. Existuje-li „další tělo“, jak se k němu dostaneme?
Dr. V.S. Ramachandran ve své knize „Phantoms in the Brain“ (Fantomy v mozku) píše o zvláštním případu fantomové končetiny. Jednomu z jeho pacientů byla po automobilové nehodě amputována paže, a přesto tento člověk trpěl další roky těžkými bolestmi v chybějící končetině. Po nešťastné amputaci své ruky trpěl pacient většinu času akutní bolestí vycházející z jeho chybějící končetiny – tam, kde byla jeho ruka, až k pahýlu lokte.
Podle tohoto pacienta přišla neustávající bolest v okamžiku, kdy byla jeho paže amputována. V reakci na proceduru zaryl nehty své ruky do dlaně a od té doby cítil, jakoby jeho ruka byla navždy zamrzlá v sevřenou pěst.
Při hledání způsobu, jak tohoto jednotlivce jeho záhadné bolesti zbavit, přišel dr. Ramachandran se zařízením, které mu mohlo pomoct spojit se se svou fantomovou končetinou. Vymyslel malou krabici se dvěma dírami pro ruce a zrcadlem, které rozdělilo zařízení na dvě oddělení. Pacient natáhl obě paže ke krabici, vstrčil svou zdravou ruku dovnitř a s pomocí zrcadla si mohl představit, že jeho amputovaná ruka je pořád na druhé straně. Tímto způsobem za pozvolného otevírání své zdravé ruky mohl pacient cítit, jak se z jeho chybějící ruky uvolňují nehty z dlaně.
Mezi lékařstvím a mysticismem
Podle teorie „nehmotného těla“, když se končetina odstraňuje, procedura neovlivní hlubší dimenze. Energie a nehmotné částice organismu zůstávají v jiných dimenzích vázány k osobě a jeho mozku, i když se přizpůsobují a přeměňují podle požadavků fyzického stavu.
Ačkoli se to může zdát na první pohled mystické, tato teorie je ve skutečnosti jen věcí perspektivy. Pro příklad, když západní medicína pozoruje zánět nebo vřed, tradiční čínská medicína vidí, že jsou tam ucpané toky životní energie (či). Každý systém přistupuje k léčbě odlišným způsobem, ale v obou případech po vyléčení pacienta symptomy zmizí.
I když meridiánový systém v čínském lékařství není viditelný, je nicméně používán po tisíciletí k léčbě široké škály zdravotních problémů ve fyzickém těle.
„V čínské medicíně, když pacient přijde o orgán, končetinu nebo jinou anatomickou součást těla, energie té tkáně, odpovídající meridiány a akupunkturní body zůstávají,“ říká Mary Helen Leeová, lékařka orientálního lékařství v Chicagu. „Akupunktura může být použita na meridiánech chybějících orgánů nebo na zdravé protější končetině k vyléčení fantomové bolesti.“
Jev syndromu fantomové končetiny vyvolává zájem o opravdovou podstatu našeho těla, vzájemné ovlivňování tohoto těla a mysli, jakož i prostředí, které jej obklopuje. Trpí tito pacienti pouhou drobnou poruchou v mozku nebo jde o nějaký hlubší proces? Stejně tak, umírají naše atomová jádra po rozkladu buněk nebo nějakým způsobem přežívají v jiném opticky nedetekovatelném stavu?
