„V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely. Nad zemí se strhl lijavec a trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí.“ - Genesis 7:11-12
Přibližně před devíti až pěti tisíci lety došlo v severní turecké provincii Sinop k velkolepé historické události. Tak velkolepé, že se někteří domnívají, že představuje důkaz, že „potopa světa“ vylíčená v Bibli mohla být skutečným (i když poněkud nadsazeným) popisem reálných událostí.
V září roku 2004 v expedici k Černému moři, týmy vědců z různých institucí (včetně společnosti National Geographic) došly k závěru, že toto moře nebylo vždy v takové podobě, v jaké ho známe dnes.
Dospěli k názoru, že pochází z obrovského jezera, které se v určité době v dějinách začalo nezvykle rychle rozšiřovat. Tato změna byla ve skutečnosti tak velká, že obyvatelé z okolí byli nuceni okamžitě vyhledat bezpečnější území. Byla nalezena ve spěchu opuštěná obydlí, nářadí a další stopy jejich dřívějšího života.
Podvodní expedice v čele s oceánografem Robertem Balladem později uvedla, že na místě, které je dnes více než devadesát metrů po vodou, kdysi existovalo osídlení. Tento neuvěřitelný černomořský objev nejenže přispěl k
obohacení historického pochopení závažných změn na prastarém Blízkém východě, ale také vyvolává otázky o tom, co takovou změnu způsobilo.
Vědci a novináři od té doby tuto otázku zkoumají. Je to klíč k pochopení historického vývoje lidské civilizace a odlišných klimatických fází Země. Toto důležité téma se nejen prolíná s židovsko-křesťanskou tradicí, ale i s mnoha pověstmi o potopě světa z různých kultur po celém světě.
Černé moře: důkaz potopy?
Současné hypotéze, že rychlý růst hladiny Černého moře byl důsledkem mohutných dešťů přímo planetárních rozměrů, se nikdy nedostalo velké obliby. Na základě velkého množství vědeckých zkoumání, především geologických, založených na letech empirického pozorování, je tento scénář dost nepravděpodobný.
Skeptické hlasy mezi geology především podotýkají, že bychom po takové povodni museli najít podobné pozůstatky na celém světě - vrstvu oblázků, usazenin, balvanů a dalších prvků. Takováto vrstva pozůstatků ale nebyla nikde nalezena. Ještě zvláštnější je, že k potopě světa podle Bible došlo v poměrně nedávné době, asi tři tisíce let př.n.l.
Nenalézáme ani vrstvy zkamenělin různých živočišných a rostlinných druhů usazených v konkrétních vrstvách půdy. Podle povodňové logiky by se živočišné zbytky všech druhů před potopou světa (včetně zaniklých dinosaurů) měly dnes nacházet bez rozdílů pouze v jedné vrstvě. Paleontologické objevy ale nic takového nenaznačují.
Tyto příklady jsou však jen zlomkem argumentů, které globální povodeň vyvrací. A přece, zastánci teorie povodně přicházejí s protiargumenty, které s podobnou lehkostí znovu obrací úvahy jejich směrem. Ve skutečnosti jsou popisy jako „všechny prameny obrovské propastné tůně se provalily“ nebo „nebeské propusti se otevřely“, jak je líčí kniha Genesis, založené na hypotéze, že i když je něco neuvěřitelné, není možné to vyloučit jako neslučitelné s realitou.
Jedna z dramatičtějších domněnek říká, že planeta mohla být pokryta vodou až po svá nejvyšší místa. To ale popírá výpočet, podle kterého by veškerá voda v atmosféře pokryla zemi jen skromnou, třícentimetrovou vrstvičkou.
Příznivci povodně spočítali, že pokud by se geografie Země vyrovnala, tedy hory by se snížily a dna oceánů by stoupla, pak by celou Zemi mohly pokrýt tisíce metrů vody.
Podle této teorie obsahovaly v době Noeho horní vrstvy atmosféry značné množství vody, která dnes tvoří oceány. Právě tato atmosférická voda tedy pokryla celou planetu a později se vrátila do oceánů [které se prohloubily] mohutnými vertikálními tektonickými pohyby. Zastánci této teorie z řad výzkumných pracovníků věří, že to je vhodný odkaz na větu z Bible „nebeské propusti se otevřely“, voda by totiž mohla kondenzovat díky prachu z několika souběžných sopečných erupcí.
Co se týče jiných než biblických odkazů na očistnou povodeň, najdeme je také v kultuře Hindů, Sumerů, Řeků, Akádů, Číňanů, Mapučů, Mayů, Aztéků a Paskuánců (z Velikonočních ostrovů). Některé z těchto příběhů se zdají mít překvapivě podobné společné znaky. Mezi nejvíce opakovanými tématy jsou nebeská hlášení, ignorovaná lidmi, dále pak samotná povodeň, konstrukce archy pro uchování života před povodní, a pozdější obnovení života na planetě.
Jasným příkladem této podobnosti je před biblickým, mezopotamské líčení povodně, ve kterém bůh „Ea“ varoval Uta-na-pistimu, krále Shuruppaku, o trestu, který lidstvo čeká kvůli jejich vážné morální degeneraci. Uta-na-pistim obdržel instrukce od Boha postavit plavidlo ve tvaru krychle s osmi patry.Dále Bůh řekl, že by do něj měl zahrnout pár od každého druhu zvířat, semena rostlin, a také svou vlastní rodinu. Takto Uta-na-pistim přežil několik dní dlouhou povodeň. Pak vyslal ptáka ověřit blízkost suché země a učinil zvířecí oběť bohům.
Nález ztracené Archy
Jeden zvláštní bod, který přidává váhu této polemice, je soubor fotografií a fyzických důkazů o velkém objektu usazeném v hoře Ararat, kde podle vyprávění křesťanského textu konečně spočinul Noeho koráb.
Na začátku roku 2006 profesor university Richmond Porcher Tailor prohlásil, že podle rozsáhlé studie satelitních fotografií, provedené v průběhu let, se cizí objekt nachází v severovýchodní části hory a jeho délka se dokonale kryje s archou líčenou v Bibli.
Takové satelitní snímky Araratu inspirovaly zvědavost mnoha vědců. Několika výpravám vyšetřovatelů se podařilo vyprostit zbytky zkamenělého dřeva, a také třináct silných kotev z kamene, právě v okolí předpokládaného umístění možného pokladu archeologů. Byly provedeny i ultrazvukové testy, které ve skále odhalily velmi zvláštní struktury.
Navzdory velkému počtu textů z různých kultur, které vyprávějí příběh o prastaré povodni, co se týče rozsahu a trvání takové události, o tom se, podle všeho, stále vedou spory, a to i mezi těmi, kteří věří, že k potopě skutečně došlo. Zatímco malý počet vědců naznačuje, že tato povodeň pokryla obrovským množstvím vody celou Zemi, většina geologů se shoduje, že takový scénář je nemožný.
Ačkoliv ne všichni věří starým spisům, které popisují znovu-vytvoření lidstva skrze spasení hrstky lidí, zdá se, že před několika tisíci lety se celosvětová klimatická katastrofa skutečně udála. Můžeme také bezpečně předpokládat, že jistý počet lidí ve vyvýšených oblastech dokázal přežít, pokračovat dále v civilizaci a předat příběh budoucím generacím.
Dokud nebude odhalen důkaz, který by misku vah zvrátil na tu, či onu stranu, příběh o době, kdy velká povodeň očistila hříchy člověka, bude pro část lidí mýtus a pro jiné historický fakt. Ať tak či onak, povodeň světa navždy zůstane součástí příběhu lidstva.
Article in English
