Dr. Peter J. Lu, výzkumný profesor na Harwardské univerzitě, začátkem roku 2005 v rozhovoru prozradil, že lidé před šesti tisíci lety uměli tvořit hladké povrchy dokonaleší, než jak to dokážeme dnes.
Profesor Lu, který se svým týmem studoval čtyři starobylé čínské sekery, nalezené v devadesátých letech, dobře ví, o čem mluví. Badatelé podrobili neolitické artefakty mnohým vědeckým testům a dospěli k závěru, že sekery mohly být vyrobeny pouze za použití pokročilých technik s využitím diamantu.
Čtyři tyto sekery patří ke kulturám Liangzhu a Sanxingcun a jsou datovány do období 2 500 až 4 500 př. n. l. I když se ze začátku věřilo, že materiálem použitým na leštění byl křemen, tým doktora Lua ukázal, že tato myšlenka je nesprávná.
Sekery byly poslány na elektronickou zkoušku ultrazvukem, radiografickou difrakci a zkoušku elektronovým mikroskopem. Bylo určeno, že sekery se skládají ze čtyřiceti procent z korundu, kamene, kterému se také, když je červený, říká rubín. O korundu je dobře známo, že je to druhý nejtvrdší materiál na naší planetě. Vytříbená práce leštění na artefaktech mohla být provedena jedině použitím materiálu tvrdšího než korundum - diamantu, o které se věřilo, že se poprvé použil až 500 před n. l. v Indii.
Aby svou hypotézu potvrdil, Lu vzal vzorky nejstarší sekery a použil na vyleštění moderní stroj s diamantem, albumínem a křemenem.
K údivu vědců elektronový mikroskop potvrdil, že nejpodobnějších výsledků bylo dosaženo s diamantem. Umělecká zručnost, se kterou byly sekery staletí před naší érou vyleštěny, byla vytříbenější, než práce vykonaná přesnými moderními přístroji.
Díky studii těchto ceremoniálních čínských seker mají teď vědci lepší znalost leštících technik starověku, což nám umožňuje vysvětlit množství krásně vyřezávaných předmětů, např. z nefritu. Ovšem stále zůstává množství otázek ohledně toho, jak mohl čínský „jeskynní muž" vyrobit nejlepší a nejhladší sekeru, jakou historie poznala.
