Vskutku hvězdný přírůstek získala při pondělní ceremonii Hokejová síň slávy. Mezi vyvolené byli tentokrát přizváni Brian Leetch, Brett Hull, Steve Izerman, Luc Robitaille a Lou Lamoriello.
Leetch se o svém přijetí do Síně slávy dozvěděl telefonicky. Byl zrovna v autě a pro kanadský sportovní kanál TSN později uvedl: „Byl to úžasný pocit. Jen jsem se zabořil do sedačky a řekl si: ‚Páni!‘“
Leetch strávil sedmnáct ze svých osmnácti sezón v NHL v dresu klubu New York Rangers, než ukončil kariéru s Toronto Maple Leafs a poté Boston Bruins. Je považován za jednoho z nejlepších obránců, který kdy vstoupil na hokejový led.
Leetch vsítil 247 branek a celkem za kariéru utržil 1 028 bodů v kanadském bodování (góly + asistence). Je jedním z pouhých osmi obránců, kteří kdy pokořili hranici tisíce bodů.
Navzdory svým úchvatným statistikám se Leetch v New Yorku asi nejvíce proslavil svým výkonem při playoff v roce 2004, kdy Rangers vyhráli Stanley Cup. Přestože se tehdy ve finále objevily takové hvězdy, jako Mark Messier nebo Pavel Bure, byl to právě obránce Leetch, kdo kraloval žebříčku střelců. Získal tehdy také trofej Connieho Smytha pro nejužitečnějšího hráče play off.
Leetch vzpomíná na ten rok a svěřuje se, jaký vliv měl na jeho kariéru jeho slavný týmový kolega Mark Messier.
„Vždycky se vracím k tomu, když Messier přišel do Rangers a přemýšlím, kam by se ubírala moje kariéra, kdyby to neudělal. On byl jednou z největších příčin našeho vítězství v šampionátu, jedním z velkých důvodů toho, že tady visí můj dres a jedním z velkých důvodů, že tu dnes večer jsem.“
Stevie Y
Yzerman, šestý muž v tabulce střelců za celou historii NHL, vstřelil 692 branek a celkem nashromáždil 1 755 bodů. Jako kapitán Red Wings třikrát vyhrál Stanleyův pohár a v roce 1998 si vysloužil titul pro nejužitečnějšího hráče play off.
Leetch i Yzerman oba vstoupili do národní ligy jako nadějné talenty a oba svou kariérou splnili očekávání do nich vložená.
Těžké začátky
Na druhé straně Brett Hull a Luc Robitaille zprvu čelili v NHL značným překážkám.
Od Robitailla v lize nikdo mnoho neočekával – neuměl totiž moc rychle bruslit. Jenže už v přípravné sezóně nastřílel pětačtyřicet gólů a našlápnul si tak na budoucí post nejlepšího střelce mezi levými křídly NHL. V roce 2002 vyhrál Stanley Cup spolu s Izermanem a Hullem.
Hull přišel do NHL ve stínu svého otce, legendy a člena Hokejové síně slávy, Bobbyho Hulla. Navíc podepsal smlouvu s přeplněným klubem Calgary Flames. Nakonec se z něj ale stal jeden z nejplodnějších střelců v hokejových dějinách.
Tři sezóny po sobě se mu podařilo vsítit sedmdesát gólů a je jedním z mála hráčů, který dokázal skórovat padesátkrát v padesáti zápasech. Celkem se může pyšnit 741 brankami a 1 391 body. Stanley Cup vyhrál v dresech Detroitu a Dallasu.
„Kolik skvělých hráčů dnes někde pracuje a nikdy si nezahráli v NHL jen proto, že byli možná ve špatné situaci nebo je trenér neměl rád nebo bylo tehdy příliš mnoho dobrých hráčů a oni se tak nějak ztratili,“ sdělil Hull davu reportérů.
„A tak si myslím, že být tady ... to chtělo také nemalou dávku štěstí.“
Lou Lamoriello prožil hokejový život. Už v padesátých letech minulého století jako kluk nosil hráčům týmu AHL hokejky. O deset let později už koučoval na Providence College hokejový tým a to mu vydrželo dalších skoro dvacet let.
V roce 1987 se Lamoriello stal prezidentem a generálním manažerem týmu New Jersey Devils, kde strávil dalších dvacet dva let. Za tu dobu se New Jersey jen dvakrát nedostalo do play off. Zato jej třikrát stihlo vyhrát (v letech 1995, 2000 a 2003).
Přesto se ale Lamoriello zamýšlí nad těmi, kteří se takového uznání nikdy nedočkají.
Prohlásil, že je to „občas téměř rozpačité těšit se takovému uznání, když víte o tolika lidech, kteří dělají to, co dělají, bez jakéhokoli uznání.“
Article in English
