Dva důležité principy čínského lékařství jsou jednak jin a jang, ale také "trojitá pec" (v čínštině san ťiao).
Princip jinu a jangu říká, že všechno, co existuje, je složené ze dvou protichůdných, avšak vzájemně na sobě závislých prvků: jinu a jangu. V přírodě je nespočet příkladů těchto protichůdných, vzájemně závislých principů; například střídání ročních období, den a noc - a dokonce i v mikrokosmu - pozitivní a negativní princip protonů a elektronů. V čínském lékařství se tato myšlenka přenáší do pochopení struktury lidského těla a také do etiologie[1] nemoci a léčby. Například horní polovina těla se považuje za jangovou a spodní za jinovou; různé orgány se také vztahují k tomu či onomu principu. Chatrné zdraví se chápe jako nerovnováha mezi těmito dvěma principy, kdy jeden převažuje nad druhým. Zdraví tedy dosáhneme tehdy, když jsou tyto prvky v souladu.
Princip san ťiao se používá při diagnostikování choroby. Nemoc se podle svého umístění v těle zařadí do horní, střední, nebo dolní "pece". Ty odpovídají horní, střední a dolní části těla. Každá tato pec také souvisí s určitými orgány. Tento systém se používá především v čínském léčení bylinkami.
Jak se dívá čínské lékařství na cukrovku?
V čínském lékařství se cukrovce - diabetes - říká siao kche, neboli "syndrom žíznivého plýtvání". Jako příčina syndromu se chápe nedostatek jinu, společně s patogenem, který napadá teplotou plíce, žaludek a ledviny. Když chybí jin, vytváří se teplo. Teploty totiž jin "spalují".
Nejběžnějšími příznaky cukrovky jsou nadměrná žízeň, hlad a vylučování, což odpovídá horní, střední, dolní peci. O diabetes se také často mluví jako o vzorech nesouladu horní, střední, dolní pece. To všechno je spojené s nedostatkem jinu.
V čínském lékařství se má za to, že siao kche obvykle postihne lidi holdující alkoholu, cukroví nebo tučnému jídlu, a vedou nepravidelný, nezdravý nebo sedavý život. Také emocionální rozrušenost může mít na siao kche svůj díl. Nedostatek jinu se může projevovat letargií, slabostí a blednutím. Energetické dráhy jsou zablokované a výsledkem je blokování krevního oběhu. Nakonec se začne vytvářet toxické teplo, které spotřebovává tekutinu z životně důležitých orgánů, způsobuje jejich selhávání a nesoulad mezi plícemi, žaludkem a ledvinami.
Jak čínské lékařství cukrovku léčí?
Čínské lékařství přizpůsobuje léčbu každému jednotlivci, podle jeho příznaků, vzorců nesouladu a oblastí, které trpí nedostatkem.
Lékařská prohlídka má čtyři kroky: pohled, naslouchání nebo čichání, dotek a dotaz. Zahrnuje prověření tvaru, barvy a povlaku jazyka, barvy a výrazu tváře, pachu těla a dechu, a síly, rytmu a kvality srdečního tepu.
Čínské bylinky dokáží doplnit chybějící jin, který přispívá k cukrovce. V závislosti na konkrétním případu lékař předepíše byliny posilňující jin v plicích, žaludku, slezině nebo ledvinách. Také se může použít akupunktura. Čínské lékařství navíc vyžaduje vhodné složení a výživnou hodnotu potravy. Léčebnou účinnost různých potravin určují spíš vlastnosti jejich energie, než její výživná hodnota. Například špenát má chladivé účinky. Posiluje orgány, zahání žízeň a podporuje vylučování. Bambusové výhonky a čínské zelí [pozn. překl.: my mu říkáme pekingské] také mají chladivé účinky. Celer prospívá ledvinám a zklidňuje teploty. Bílý meloun je zase velmi účinný při regulování hladiny cukru v krvi.
Jádrem léčby cukrovky jsou ale v čínském lékařství bylinky. Nejúčinnější nejedovaté byliny jsou například borůvka, pískavice (řecké seno) - ta je dobrá v době půstu, nebo na snížení hladiny cukru v krvi po jídle. Dále ginkgo biloba (zlepšuje krevní oběh v pažích, nohou a také v prstech na rukou a nohou) a v neposlední řadě žeň-šeň.
[1] nauka o vnitřních a zevních příčinách nemocí
