V oblasti genové techniky se intenzivně bádá již téměř 30 let. Ale i přes velké nasazení se dosud podařilo jen v několika málo případech vypěstovat životaschopné geneticky modifikované rostliny. Je to proto, že nestačí jen změnit určité jednotlivé geny; tak jako písmena potřebují autora, aby z nich vytvořil smysluplná slova a příběhy - geny potřebují systém uspořádání.
(SXC)
Genové modifikace se řídí podle jednoduchého principu: jeden gen obsahuje informaci pro jednu bílkovinu, která zodpovídá za jednu určitou vlastnost. Tento princip však neplatí všeobecně. Rozluštění lidského genomu (celek dědičných vlastností) v tomto ohledu přineslo hluboko sahající poznatky. Jeden genom obsahuje asi 25,000 genů, jako jednotlivých součástí, které obsahují informace pro tvorbu asi 250,000 bílkovin. Jeden gen tedy může představovat informační zdroj pro více bílkovin, ale přitom i formování jediné vlastnosti je často ovlivňováno několika geny. Teprve nadřazený systém, který působí vně genomu, může měnit vlastnosti genově modifikovaných produktů dle potřeby. Tento nadřazený systém se nazývá epigenetický regulační obvod a funguje podle pravidel, kterým my dosud sotva rozumíme.
Dříve se věřilo, že informace proudí výlučně od genů k proteinům. Toto dogma je dnes překonáno. Existuje vzájemná komunikace ve všech směrech - z vnějšku přicházející signály, jsou přijímány a cíleně postoupeny dál. Tímto způsobem mohou rostliny reagovat na vlivy životního prostředí tím, že si například vyvinou určitou protilátku proti škůdci, který je napadl. DNA navíc ještě obsahuje neznámý počet "spících" genů a útvarů, které jsou aktivovány teprve když je třeba. To přirozeně při použití geneticky modifikovaných organizmů (GMO) znamená, že mohou vyvstat neočekávané úkazy a zde bychom mohli očekávat rizika.
Neznámé souvislosti
Rozluštění lidského genomu přinesl ještě další důležitý náhled. Dříve se předpokládalo, že výše vyvinuté organismy musí obsahovat také více genů. Avšak tak tomu není. Primitivní organismus hlístice (Caenorhabdites legans) má například téměř tolik genů jako člověk, a to asi 19.000, kukuřice má naproti tomu téměř dvojnásobné množství. Velký rozdíl je v tom, že lidský genom obsahuje vyšší podíl útvarů DNA (98%), které neslouží jako osnova pro tvorbu bílkovin, ale slouží pro tvorbu ribonukleových kyselin. Tyto ribonukleové kyseliny se starají o to, aby všechny genetické funkce probíhaly jak je třeba; ony jsou nástroji nadřazeného systému - epigenetického regulačního obvodu. Daly by se téměř porovnat s dirigenty, kteří se starají o nasazení různých nástrojů v určitém čase, aby hudba poskytovala optimální poslech. Tím je jasné, že výše vyvinutý živočich nemá vyšší počet jednotlivých genů, ale jeho regulační obvod je komplexnější. Tyto souvislosti dosud nejsou z velké části průhledné. I to je důvodem problémů a nečekaných následků u genově modifikovaných technologií.
www.fibl.org
