Je Čína možným partnerem ve válce proti teroru, jak se prezentuje? Nebo je v této válce na opačné straně?

Na setkání mezi prezidentem USA Bushem a bývalým vůdcem Čínské komunistické strany (ČKS) Ťiang Ce-minem v únoru 2002, Ťiang jasně řekl, že je proti terorismu a připojí se k  celosvětovému boji proti terorismu. Na setkání mezi prezidentem Bushem a současným vůdcem ČKS Chu Ťin-tchaem v dubnu 2006 Chu učinil podobná prohlášení. Avšak podíváme-li se, jak ČKS jedná, dostaneme docela jiný obraz.

Made in China

Je dobře známo, že Hizballáh má rakety Fajr, Zelzal a C-802/Noor z Íránu. Avšak mnoho balistických střel a raket s nízkou dráhou letu ve výbavě Íránu je buď čínských, nebo vyvinutých za asistence čínského režimu.

Raketa C-802 (neboli Noor), kterou Hizballáh zasáhl izraelskou loď "Hanit" a další egyptskou loď v nedávné válce v Libanonu, byla dodána Íránem. "C-802" je ve skutečnosti vývozní označení čínské Jing Ťi 82.  [1]

Po válce v Perském zálivu v r. 1991 Írán dovezl z Číny rakety C-802 s doletem 120 km k útokům na moři. Podle Mezinárodního centra vyhodnocování a strategie začal v polovině devadesátých let čínský režim Íránu povolovat spoluvýrobu C-802 a tuto řadu Írán pojmenoval Noor.
Střely Fajr a Zelzal, které Izrael ohrožovaly během libanonské války, byly vyvinuty v Íránu za pomoci čínského a severokorejského režimu. Jsou založené na čínské technologii - konkrétně na technologii pevných pohonných hmot.  [2]

Podle některých zpráv je Fajr-5 ve skutečnosti variací čínské střely WS-1, kterou Írán dovezl z Číny na přelomu osmdesátých a devadesátých let.  [3]

Je také známo, že čínský režim podporuje snahy Íránu o vylepšení rakety Scud, [4] které vyvinul čínský vazal Severní Korea. Existují také zprávy o tom, jak čínský režim technickým vybavením a výrobní silou podporuje řadu doprovodných raketových programů Íránu. Podle zprávy CIA Čína a Írán podepsaly obchod za 3 mld. USD v srpnu 1996, který zahrnoval  prodej čínských balistických střel, naváděcích technologií a vybavení na výrobu raket.  [5] Zpráva CIA z r. 1997 říká, že Kongres rovněž vyhlásil, že Čína pokračuje v napomáhání íránským raketovým projektům.

Podle Batese Gilla, ředitele Východoasijského projektu nešíření jaderných zbraní (z Institutu mezinárodních studií v Monterrey), začal obchod se zbraněmi mezi Čínou a Íránem zkraje osmdesátých let a zahrnoval rakety a jaderné a chemické zbraně.  [6]

Stephen Pollard uvádí ve svém článku v The Times: "Je [Čína] také hlavní dodavatel nekonvenčních zbraní do Íránu a většina pozorovatelů se domnívá, že je nelegálně zapojena do dodávek klíčových komponent pro íránský program jaderných a chemických zbraní."  [7]

Populární blog Čína - důvěrné (China Confidental) napovídá, že raketa, která sestřelila izraelský vrtulník, byla pravděpodobně vyrobena v Číně. Tvrdí, že Írán vybavil svého šíitského blížence v Libanonu čínskými raketami Čchien-wej (Qianwei - QW), což jsou velmi efektivní ručně odpálitelné střely země-vzduch. Odborníci popisují QW2 jako nejúčinnější ruční raketu země-vzduch, která předčí americký Stinger a francouzský Mistral. Společnost Xinshidai Group, čínská státem vlastněná zbrojovka, jež tyto střely vyrábí, čelila sankcím ze strany USA za prodej zbraní do Íránu.  [8]

Když v r. 2004 Hizballáh použil íránská bezobslužná letadla (UAV) na proniknutí do izraelského vzdušného prostoru, bylo to pro židovský stát vpravdě šokující. V nedávné libanonské válce izraelské vzdušné síly sestřelily UAV Hizballáhu 10 km od pobřeží Acre na severu Izraele. Velikost exploze napovídala, že stroj obsahoval výbušniny a mohl tedy být odpálen na izraelském území.

Ironií je, že íránský vývoj UAV technologie může za mnohé vděčit právě Izraeli. Izrael prodal své protiradarové bezobslužné jednotky "Harpy" Číně na počátku devadesátých let. V r. 2006 Írán odhalil nové UAV, podobné "Harpy". Žádné oficiální prohlášení nepotvrzuje, že by Čína použila izraelskou technologii na pomoc při výrobě íránských strojů, ale jejich konstrukce by tomu napovídala.  [9]

Exploze sebevražedného atentátníka na Mike Place v Tel-Avivu v r. 2003 ukázala novou, pokročilejší a smrtonosnější výbušninu, jakou do té doby teroristické organizace nikdy nepoužily. Mossad - izraelská tajná služba - informovala britskou bezpečnostní službu, že tytéž výbušniny byly zjevně použity při útoku na londýnské metro v r. 2005. Mossad ví, že tyto výbušniny byly vyrobeny v čínské laboratoři, nedaleko Pekingu.  [10]

Na rozdíl od USA a dalších západních mocností, které vidí Hamás jako teroristickou organizaci, čínský režim velmi svižně uznal novou palestinskou vládu a okamžitě vůdce Hamásu pozval na oficiální návštěvu. Navíc, podle zpráv Washington Times, je do napomáhání Hamásu zapojen příslušník čínské tajné služby.  [11]

Na večeři, kterou pořádal syrský prezident Bašar al-Assad, Chu Ťin-tchao označil vznik Izraele za "kolonialistické spiknutí, mířené na oddělení arabského národa od území, které je jim drahé - Palestiny."

Existují také důkazy o čínské podpoře al-Ká'idy. V úkrytech al-Ká'idy v jeskyních Tora Bora bylo nalezeno velké množství munice čínské výroby. Dokonce prý byli čínští vojáci posíláni na pomoc al-Ká'idě ve válce v Afghánistánu. Například v Kandaháru bylo údajně objeveno 15 čínských ozbrojenců. Izraelský server Debka.com oznámil mohutný čínský konvoj s přibližně 5 až 15 tisíci vojáky - čínskými muslimy, který putoval severozápadní Čínou do Afghánistánu, kde měli vojáci bojovat po boku Tálibánu a al-Ká'idy.  [12]

Zpráva Amnesty International z června 2006 ukazuje, jak čínské zbraně pomáhají udržovat brutální konflikty, zločinné násilí a další hrubá porušování lidských práv v zemích, jako je Súdán, Nepál, Myanmar a Jižní Afrika. Report označil ČKS za jednoho z největších a nejnezodpovědnějších vývozců zbraní na světě.

‚Čínské století'

V r. 1994 Ťiang Ce-min řekl, že je třeba odporovat "světovládě" USA, zčásti pomáháním zemím, jako je Írán, které již na této frontě bojují.  [13]

Jedním z důvodů, proč se Čína staví proti moci USA, je její narůstající hlad po ropě. Čínský režim si chce zajistit, aby USA nebyly schopny zasahovat do jejího přísunu ropy, a proto se chce spojit a obchodovat s Íránem, Súdánem, Saúdskou Arábií a dalšími zeměmi, které jsou na ropu bohaté.

Blízký východ je nyní čtvrtým největším obchodním partnerem Číny. Barry Rubin uvádí v Přehledu mezinárodních událostí na Blízkém východě: "Jestliže přichází do oblasti takto pozdě a po technologické i ekonomické stránce pokulhává za USA, Ruskem, Japonskem i Evropou - Čína musí jít po okrajovém a riskantním trhu... poskytovat zákazníkům služby, které jim nikdo jiný neposkytne, a prodávat zboží, které by jim nikdo jiný neprodal."

Tyto služby a zboží jsou samozřejmě zbraně a podpora při jejich výrobě. Čína se tedy například stala hlavním dodavatelem zbraní pro Írán.

Dalším dobrým příkladem je Súdán. Rada bezpečnosti OSN a mezinárodní společenství bojují za ukončení tamních násilností. Avšak Čína, výměnou za ropu, dodává súdánskému režimu stíhačky, bombardéry, vrtulníky, samopaly a rakety s granátovými hlavicemi, které násilnosti zintenzivňují. Podle bývalého ministra súdánské vlády je Čína největším dodavatelem zbraní do této země.  [14]

Ale opozice Číny vůči USA sahá za hranice ropy.

Vůdci čínského režimu vidí 21. století jako "čínské století" - století, kdy světu vévodí ČKS. Tyto ambice jsou jádrem propagandy ČKS, jež míří na podnícení horlivého patriotismu, který je běžný mezi dnešní čínskou vzdělanou mládeží.

Na tomto patriotismu závisí přežití ČKS. Strana doma čelí řadě krizí a už dále nemůže stavět svá tvrzení o vedoucím postavení v Číně na ideologii. Může se však prezentovat jako nástroj ospravedlnění čínské národní hrdosti, pokud se stane světovou vůdčí mocností. Na tomto základě může tvrdit, že představuje budoucnost Číny. Moc Spojených států zčásti stojí v cestě těmto ambicím.

Na příkladu Tchaj-wanu je jasně vidět spojení mezi čínským patriotismem a anti-amerikanismem.

V rozhovoru s BBC  17. srpna 2006 Ša Cu-kchang, čínský velvyslanec ve Spojených národech v Ženevě řekl: "Ve chvíli, kdy Tchaj-wan vyhlásí nezávislost, ať bude podporován kýmkoli, Čína nebude mít na výběr."

Dodal: "Nezáleží na tom, jak je Tchaj-wan velký, pro Čínu je jediný palec území cennější než život našich lidí. V tomhle nikdy neustoupíme."

V červenci 2005 profesor Ču Čcheng-chu z Čínské university národní obrany na tiskové konferenci, kterou organizoval čínský režim, jasně ukázal, do jaké míry je ČKS ochotna riskovat "život svých lidí", aby podepřela svá tvrzení ohledně Tchaj-wanu. Řekl, že pokud se USA zapojí do války mezi pevninskou Čínou a Tchaj-wanem, bude Čína první, kdo použije jaderné zbraně a vyhladí stovky amerických měst, i za cenu ztráty všech měst na východ od Si'-anu.

Na různých webových stránkách v Číně (kde jsou média tvrdě cenzurována, a tedy takto široká publikace musela být podpořena režimem) se objevil projev, připisovaný Čch' Chao-tchienovi, bývalému ministrovi obrany a místopředsedovi Čínského vojenského výboru. V dokumentu se píše: "Zabít sto nebo dvě stě milionů Američanů je jistě brutální, ale je to jediná cesta, jak zajistit Čínské století, století, kdy ČKS vládne světu."

V tomtéž projevu Čch' prohlašuje, že ČKS obětuje životy Číňanů, když bude zapotřebí, protože "obyvatelstvo, i kdyby více než polovina zemřela, se dá obnovit. Ale když padne Strana, je se vším konec a konec navždy!"

Čínský jaderný klub

Zatímco si celý svět dělá starosti s íránskou jadernou hrozbou, jen nemnozí si uvědomují, že bez čínského komunistického režimu by dnes Írán neměl tak dobře vyvinutý jaderný program.

Podle reportu Rádia Svobodná Asie (Radio Free Asia), když Írán před několika měsíci prohlásil, že učinil "významný průlom" v extrakční technologii obohaceného uranu, tento průlom ve skutečnosti představoval nákup velmi kvalitně zpracovaného uranu z Číny.  [16]

V červnu 2004 BBC citovalo Hodnotící komisi americko-čínské ekonomiky a bezpečnosti, která uvádí, že "čínské převody se vyvinuly z prodeje kompletních raketových systémů směrem k vývozu velkého množství komponent a technologií, které se kromě raket, nukleárních a chemických zbraní, dají použít i jinak."  [17]

Jinými slovy, íránská jaderná hrozba se dostavila za aktivní účasti čínského komunistického režimu.
 
Nevole čínského režimu k otevírání otázky íránského nukleárního programu v Radě bezpečnosti OSN je dalším důkazem tohoto postoje. Írán počítal s podporou Číny. V listopadu 2004 vyšší íránský funkcionář trval na tom, že Čína byla "proti otevírání íránské otázky v Radě bezpečnosti."

10. srpna 2005, v den, kdy Írán porušil pečeti Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) v jaderné elektrárně, čínský velvyslanec v OSN Wang Kuang-ja řekl reportérům: "Myslím, že je to na [IAEA ve] Vídni, aby přišla s řešením. Nemyslím, že je to na Radě bezpečnosti."  [18]

V dubnu 2006 poradce čínského ministra zahraničí Cchuej Tchan-kchaj navštívil Teherán zdánlivě proto, aby vyjádřil své obavy nad vyhlášením Íránu o obohacování uranu a ukázal západnímu světu pozitivní snahu Číny o pomoc v otázce nešíření jaderných zbraní. Je však pravděpodobnější, že jeho skutečným cílem bylo posílit utajené vztahy mezi Čínou a Íránem.  [19]

Čínský režim podporuje íránský jaderný program, protože pochopil, že ČKS a Írán mají společného nepřítele. Čínský režim podporuje vlády, které se staví proti USA. V Íránu hledá spojence, který podpoří čínský režim v případě konfliktu s USA, konfliktu, který ČKS považuje za nevyhnutelný.

Čínský režim shání pomoc při vytváření bloku jaderných mocností, který by se mohl postavit USA. Jakmile bude mít Írán jaderné zbraně, připojí se k Severní Koreji, dalšímu takovému režimu, který je nepřítelem USA, a stanou se z nich spojenci Číny.

Čínský režim mluvil o odporu vůči terorismu, ale jeho činy nám vyprávějí zcela jiný příběh.

Zatímco západní národy zápasí se stále lépe vyzbrojenými teroristy, měly by se zeptat samy sebe: Když pomáháme čínskému režimu ve vývoji vojenské technologie, na koho budou tyto špičkové zbraně mířit?


Odkazy převážně v anglickém jazyce:

[1] http://en.wikipedia.org/wiki/C-802
http://counterterrorismblog.org/2006/07/Hezbollahh_missile_strikes_uav_or_ground_based.php
http://www.fas.org/man/dod-101/sys/missile/row/c-802.htm
[2] http://www.globalsecurity.org/military/world/iran/mrl-iran.htm
http://www.iran.org/tib/public/4001.htm
http://www.meforum.org/article/806
http://www.nti.org/db/china/miranpos.htm
[3] http://vitalperspective.typepad.com/vital_perspective_clarity/2006/07/index.html
http://www.bloomberg.com/apps/news?pid=20601087&sid=asaKdKEgFBC8&refer=home
[4] http://www.globalsecurity.org/military/world/iran/mrl-iran.htm
[5] The Iran Brief, 1. října 1996, s. 4; a 5 prosince 1996, p. 6; Al-Sharq Al-Awsat (Londýn), 29. srpen 1996; v FBIS-NES-96-169, 29. srpen 1996
[6] http://meria.biu.ac.il/journal/1998/issue2/jv2n2a7.html
[7] http://www.timesonline.co.uk/article/0,,6-2302757,00.html
[8] China Confidential (Čína-důvěrné), 13. srpen, 2006
http://chinaconfidential.blogspot.com/2006/08/missile-that-downed-israeli-chopper.html
[9] China Sows The Whirlwind: Implications on Hezbollahh's Iranian-Chinese Weapons (Čína seje bouři: Důsledky íránsko-čínských zbraní Hizballáhu), Richard Fisher, Jr., 26. července 2006, International Assessment and Strategy Center (Mezinárodní centrum vyhodnocování a strategie).
http://www.strategycenter.net/research/pubID.117/pub_detail.asp
[10] http://web.israelinsider.com/Articles/Security/5997.htm
http://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L-3111121,00.html
[11] http://washingtontimes.com/national/20060615-111752-3841r_page2.htm
[12] China Moves Forces into Afghanistan (Čína přesouvá válečné síly do Afghánistánu), server DEBKA, 6. října 2001
http://www.debka.com/article.php?aid=76
[13] http://www.timesonline.co.uk/article/0,,6-2302757,00.html
[14] http://www.sudantribune.com/article.php3?id_article=7165
[15] Čína vyváží zbraně do ‚darebáckých' zemí, Chen Jingsong, Radio Free Asia, 16. červenec, 2006
http://www.velkaepocha.sk/content/view/827/5/
[16] USA obviňuje Čínu z obchodu se zbraněmi
http://news.bbc.co.uk/2/hi/asia-pacific/3809067.stm
[17] Srovnej s článkem China's Support for Iran's Nuclear Weapons (Podpora Číny při výrobě íránských nukleárních zbraní) od Johnyho J. Tkacika, Jr., z 18. dubna 2006
http://www.heritage.org/Research/AsiaandthePacific/wm1042.cfm
[18] Tamtéž