Paní Sofie předvádí druhé cvičení Falun Gongu na pražských Roztylech. (foto: Velká Epocha)
Setkal jsem se s paní Sophií na cvičebním místě v Praze - Roztylech. Jí a jejího muže nejde přehlédnout, nejen proto, že Číňané ve středních letech nejsou typickými obyvateli Prahy. Oba se bez přestávky usmívají a přistupují k ostatním s milou, nepatrnou úklonou.
Než paní Sophie odjela žít do ČR, pracovala v Číně jako armádní lékařka. S Falun Gongem se seznámila v roce 1996.
Jak byste popsala tehdejší společenské klima?
V novinách často vycházely články, které Falun Gong doporučovaly. Lidé věděli, že smysl Falun Gongu je dobrý, když firmy nebo úřady přijímaly do zaměstnání, bylo výhodou být praktikujícím. Počet praktikujících rostl, až v roce 1998 jich už bylo velmi mnoho. V tu dobu nechal Shaozu Wu, tehdejší ministr sportu a tělovýchovy, vypracovat odbornou zprávu o účinku Falun Gongu na lidské zdraví. Bylo v ní mimo jiné řečeno, že cvičení je zdraví prospěšné a upevňuje i společnost, když vládě šetří výdaje na zdravotnictví.”
Pak přišly první náznaky budoucích problémů?
“Ano, vědec - fyzik Che Cuo-siou publikoval časopisecky ve městě Tchien-ťin článek, ve kterém napadl Falun Gong. Psal v něm mimo jiné, že Falun Gong není vhodný pro mládež. Praktikující to chtěli uvést na pravou míru a začali spontánně navštěvovat redakci časopisu a tchien-ťinské úřady. Ty nereagovaly. Vlastně ano - 24. dubna 1999 byli někteří protestující zatčeni policií. My se o tom ještě téhož dne dozvěděli od asistentů (kontaktních osob pro zájemce o cvičení, pozn. red.) a rozhodli jsme se jet za zatčené apelovat do Pekingu. Žili jsme blízko hlavního města a mnozí tam odjeli už v noci. Když jsem tam druhý den dorazila já s mužem, bylo už v ulici Fu-ju, kde je Státní úřad pro apely, nastoupeno mnoho policistů. Atmosféra ale byla uvolněná, lidé si s policisty přátelsky povídali. Kolem 10.00 dopoledne vyšel před budovu úřadu premiér Ču Žung-ťi a vyzval nás, abychom poslali dovnitř deset lidí, kteří s ním budou jednat o řešení situace. Čekali jsme na chodníku, až odpoledne přišla zpráva, že lidé, zadržení v Tchien-ťinu budou propuštěni. Po nějaké době lidé telefonicky ověřovali, zda se tak stalo a bylo jim řečeno, že ne, že praktikující jsou pořád ve vazbě. Tak jsme čekali dál, než bylo potvrzeno, že jsou venku z vězení. Teprve pak jsme se rozešli a rozjeli do svých domovů.”
Případ z Tchien-ťinu byl tedy pokojnou cestou vyřešen. Co následovalo?
“Praktikující byli i mezi funkcionáři a policisty, takže se vědělo, že budou problémy. Po 25. dubnu bylo ve společnosti cítit napětí. Každé ráno nás na cvičení hlídali policisté, na pracovištích bylo detailně evidováno, kdo byl 25. dubna apelovat v Pekingu. Vzpomínám si na to, jak jsme jednoho červnového dne ráno meditovali, když přišel asistent a oznámil nám, že máme opustit cvičební místo. Jiný asistent byl toho dne zatčen. V červenci už byli zatčeni skoro všichni asistenti. Cvičební místa venku zanikla. Nakonec byl zatčen i generální asistent a lidem bylo prostě vzkázáno, že nesmějí cvičit. Devatenáctého července nám bylo oznámeno, že vláda se rozhodla zrušit Falun Gong.”
Po předchozích zkušenostech lidé znovu přistoupili k apelům na úřady?
“Někteří mladí praktikující odcestovali do Pekingu ještě téže noci. Druhý den ráno jsem je následovala i já s kolegou z práce. Jeli jsme na nádraží koupit jízdenky, ale do Pekingu nic nejelo (směje se). Lístky do hlavního města nebylo možné koupit nikde po celé Číně. Zkusili jsme cestovat autobusem, který obvykle do Pekingu jezdil, tentokrát ale jet “nesměl”. Spolu s dalšími praktikujícími jsme se rozhodli absolvovat trasu autobusy, kousek po kousku. Netušili jsme, že na 200 kilometrech nás desetkrát zastaví vojáci se samopaly. To bylo velmi silné, měli nabité zbraně a chovali se k cestujícím hrubě. Každého se vyzývavě a agresivně ptali: “Kam jedeš?”a “Co tam budeš dělat?” Kdokoli se jim jen trochu nezdál, byl na místě zadržen. Bylo nás původně deset, osm lidí po cestě vojáci zadrželi. Do Shijiazhuangu, hlavního města provincie Che-pej, jsme dorazili jen já a kolega.
Bylo poledne, 20. července. Shromáždilo se tu množství lidí, kteří směřovali do Pekingu jako my. Stanoviště dálkového autobusu bylo uzavřeno. Vydali jsme se ke zdejším úřadům, ale ulice, kde se nacházely, byla uzavřena. Na obou jejích koncích byly umístěny velké televizní obrazovky. Velkými písmeny na nich stálo, že Falun Gong je ode dneška mimo zákon.
Někteří mladí lidé si na místě pronajali nebo koupili kola a odjeli na nich do Pekingu. Když do hlavního města dorazili, byli okamžitě zatčeni a uvězněni v prostorách zdejšího sportovního stadionu. Mezi zadrženými byl i náš soused. Policisté praktikující nutili, aby řekli, odkud jsou. Pak podali oznámení nejen policii v místě jejich bydliště, ale i jejich zaměstnavateli. Nazpátek domů byl každý eskortován v doprovodu policisty z místa bydliště a bezpečnostního pracovníka firmy, kde byl zaměstnán.”
Znamenalo to pro ty, co šli apelovat, problémy na pracovišti?
“Nešlo jen o zaměstnavatele nebo kolegy v práci. Celá společnost na vás v následujících dnech tlačila, abyste se zřekli praxe Falun Gongu. Média zahájila nepřetržitou pomlouvačnou kampaň. Na pracovišti měl člověk podepsat prohlášení, že Falun Gong je špatný, ale to nestačilo, byl dokonce nucen sám k němu něco osobního připsat, pošpinit Falun Gong nějakým vlastním vyjádřením. Došlo i ke kuriózním situacím. Ti, co nechtěli napsat prohlášení, museli zůstat “po škole” na svých pracovištích. Firemní ochranka je prostě nepustila domů. Silný byl také nepřímý tlak - nadřízení mých příbuzných mi prostřednictvím mých nejbližších vzkazovali, abych nepraktikovala, jinak to s námi se všemi “dopadne špatně”. Můj šéf mě osobně nutil, abych podepsala, že když nepodepíšu, budou mu jeho nadřízení působit veliké problémy. Nakonec jsem podepsala...”
A co jste vlastně podepsala?
(Paní Sophie i manžel se smějí) “Nevím.”
Byly i případy, že praktikujícím někdo za těchto okolností pomáhal?
“Dobří lidé byli i mezi policisty. Třeba posádka místní policejní stanice Chong Dong se nechtěla na pronásledování podílet. Jeden z nich projevil o Falun Gong velký zájem a řekl, že přivede i svou ženu, aby se naučila cvičení. Když policisté nutili asistenta Jinga Zhanyi, aby vystoupil v centrální televizi a Falun Gong očernil, jeden policejní důstojník byl svědkem tohoto nátlaku a ozval se. Sám byl vzápětí zatčen a poslán do vězení. (Pozn. red.: Tento policista později v Austrálii požádal o ochranu zdejších úřadů a svůj příběh zveřejnil v australské verzi Epoch Times). Synovec, který pracoval jako člen ostrahy náměstí Tchien-an-men, tu práci přestal dělat, protože na vlastní oči viděl, že ukřivdění lidé, co si přišli stěžovat, dopadli špatně. Nejsmutnější se mi zdá případ asistenta Wang Zhenzhonga. Byl donucen vystoupit proti Falun Gongu v televizi, řekli mu, že jinak nikdy nebude propuštěn z vězení. Když to udělal, propustili ho, ale klid stejně nemá. Každou chvíli ho navštěvují reportéři a nutí ho k dalším a dalším veřejným vystoupením. O mnoho víc nevím, už měsíc a půl po zahájení perzekuce jsem se stěhovala do Čech.”
Co Vaši příbuzní v Číně?
“I když je mému otci už 84 let a žije v jiné provincii, než jsem žila já, úřady mu vyhrožovaly vězením. Jenže otec je trochu jiný případ. Je to bývalý funkcionář, má svou penzi a je s životem v komunismu spokojený. Mladí lidé zase o masovém vraždění, za které je zodpovědná Čínská komunistická strana, skoro nic nevědí.”
Věří lidé v Číně ideálům komunismu nebo marxismu?
“Nikoho takového jsme tam nepotkali (oba se smějí). Lidé to jen předstírají, aby získali postavení a tak. Všichni na komunisty nadávají, ale přitom se bojí. Lidé jsou málo informováni o aktivitách kolem knihy Devět komentářů (opravdová historie Čínské komunistické strany, více na www.9komentaru.cz, pozn. red.) a o vlně výstupů z Čínské komunistické strany. Lidé nevědí, že z komunistické strany lze vystoupit. Když do Čech přijeli naši dva kamarádi z Pekingu a já jim knihu dávala, mysleli si, že to je historie Sovětského svazu (směje se). Jeden ji pak přečetl a řekl: “To je výborná kniha, přesně tohle jsem hledal.” Většina lidí věří, že se strana rozpadne. “Je to jen otázka času,” říkají. Mnoho lidí také ví, že Falun Gong je dobrý. Jen mají strach a proto mlčí.”
Poznámka: Rozhovoru opodál na trávníku naslouchal i mladý muž, který se představil jako Vojta Brumovský. Protože předtím dostal letáček, popisující nelegální odběry orgánů v čínských věznicích, zeptal se přímo paní Sophie, zda o tom něco neví. Ta mu řekla: “Nevím nic konkrétního, jen to, že neteř mého kolegy z práce předloni podstoupila transplantaci jater ve vojenské nemocnici v Pekingu. Když se ptala, jak dlouho trvalo najít transplantát a odkud je, bylo jí řečeno, že 4 dny a že je “ze Severovýchodu”. Podle mě tato extrémně krátká lhůta pro nalezení transplantátu za normálních podmínek zdaleka nestačí a prozrazuje existenci databanky živých dárců. Operace byla provedena v prosinci 2004. Víc nevím.”
S díky paní Sophii i panu Tomášovi za rozhovor a panu Sun Haovi za tlumočnické služby.
