Imád Mugnijáh na fotce hledaných zločinců FBI
Mnoha pozorovatelům se může zdát, že poslední vlna bojů na Blízkém východě se vzala odnikud, ale když se podíváme na události v pozadí a současný vývoj Íránu a Sýrie, ukáže se nám úplně jiný obraz.
Když byl Mahmúd Ahmadínežád v roce 2005 zvolen prezidentem Íránu, první představitel, který ho navštívil, byl vůdce Sýrie Bašar al-Assad. Assad se v Teheránu zdržel dva dny v srpnu 2005, aby ukázal Západu, že tyto dvě země nadále zlepšují své vztahy.
Tito dva vůdci zjistili, že mají mnoho společného, zvláště v oblasti mezinárodní izolace. Spojené státy podezřívají Ahmadínežáda ze zapletení do únosů na americké ambasádě v Íránu v roce 1979. Assad byl zase podezřelý z organizování vraždy bývalého libanonského premiéra Rafíka El Haririho v roce 2005. Na svém prvním setkání Ahmadínežád pronesl na adresu Sýrie velmi povzbudivý projev, který ale také ukázal mezinárodní izolovanost „paktu malomocenství“. „Jako země pod mezinárodním nátlakem musíme posílit naše vazby,“ řekl íránský prezident.
Na konci ledna 2006 Ahmadínežád v rámci reciprocity navštívil Sýrii. Kromě svého provokativního výroku, kdy řekl Evropě, „aby si vzala židy zpátky“ (což samozřejmě způsobilo velký rozruch v Izraeli), Ahmadínežád věnoval pozornost také důležitějším otázkám. Jednou z nich bylo setkání se šéfy teroristických organizací Sýrie a Libanonu, které operují pod patronátem Sýrie a Íránu. Ahmadínežád se také setkal s vůdci palestinských organizací, jako je Khaled Maš’al, šéf politického úřadu Hamásu, a Ramadan Šaláh, vůdce islámského džihádu.
Nejdůležitější setkání se ale uskutečnilo mezi Ahamdínežádem, Assadem, generálním tajemníkem Hizballáhu Hasanem Nasralláhem a Muktadem el-Sadrou, vůdcem šíitských ozbrojenců, kteří zabíjejí sunnity a Američany v Iráku. Podle amerických špionážních zdrojů se setkání zúčastnil i Imád Mugníjah, šéf vojenského křídla Hisballáhu. Během těchto sezení lídři vytvořili radikální „islámskou alianci“, která začala pečlivě plánovat další krok ohledně íránských nukleárních zbraní a také přímého postavení Sýrie vůči Spojeným státům, Libanonu a Palestině. Mugníjahova účast zalarmovala všechny západní zpravodajské analytiky, kteří začali pátrat po zvýšené aktivitě buněk Hizballáhu v Evropě, USA a na Blízkém východě. Tato „islámská aliance“ zvýšila svůj vliv v lednu 26. ledna 2006, když Hamás suverénně vyhrál palestinské volby. Írán a Sýrie tak získali nového mocného hráče, což posílilo jejich odhodlání zmařit tlak Západu na Sýrii a sankce na Írán kvůli jeho poslednímu jadernému programu. Bush a Evropa se zdáli být poníženi, zatímco Íránu a Sýrii narostlo sebevědomí. Assad se tedy rozhodl riskovat a udělat z hlavního města své země základní osu mezi Libanonem, Íránem, Irákem a palestinským územím. Známek zvýšené aktivity Hizballáhu bylo zpočátku jen několik, ale dramaticky jich přibylo v dubnu a květnu 2006. Na začátku dubna izraelské bezpečnostní zdroje řekly deníku London Telegraph, že „vojáci íránských revolučních gard ovládají většinu stanovišť Hizballáhu podél izraelsko-libanonské hranice“.Další měsíc, 22. května, New York Post citoval amerického pracovníka zpravodajství, který řekl, že Hizballáh plánuje zaútočit na USA. Zpráva byla vypuštěna jako signál Íránu, že Spojené státy vědí o jejich záměrech a sledují členy Hizballáhu v USA.O pár dní později saudský deník al-Wattan publikoval článek, v němž citoval americké zpravodajské zdroje, které se odvolávaly na informace z Izraele o sérii teroristických útoků, které Mugníjah plánuje na Světový pohár 2006. Přestože fotbalové mistrovství proběhlo v klidu, bylo jen otázkou času, „kdy to spadne“. A stalo se tak 25. června, kdy Hamás unesl izraelského vojáka Gilada Šalita. Operace byla plánována týdny dopředu s plným vědomím politického úřadu Hamásu v Damašku, včetně jeho vedení, Khaleda Maš’ala. 12. července proběhla další dlouho plánovaná operace, při níž Hizballáh unesl další dva izraelské vojáky na severních hranicích. O několik hodin později západní rozvědky oznámily, že únos podnítil Írán, aby odvrátil pozornost od svého nukleárního programu během summitu G8, který se měl konat o tři dny později. Vezmeme-li v úvahu poslední vývoj, můžeme „rozdělení práce“ popsat takto: Írán složil hudbu, Sýrie se chopila role dirigenta a Hammás s Hizballáhem sehráli představení.
Dr. Yohai Sela se zabývá výzkumem politiky, společnosti a médií na Blízkém východě.
