Zajímavosti

Ikonické fotografie – letos uplyne 50 let od přistání na Měsíci

m.cabejsek@seznam.cz (Zdenka Danková) — Tue, 16 Jul 2019 21:12:23 +0000

20. července tomu bude přesně 50 let, co poprvé stanula lidská noha na povrchu Měsíce. Jde o jeden z největších milníků lidské historie a vědy. Okolo šesti set milionů televizních diváků po celém světě nešlo celou noc spát. Jak by mohli usnout, když měli možnost sledovat přenos z prvního přistání lidí na jiném kosmickém tělese? Událost byla přenášena dokonce i do socialistických zemí.

Na jeden den se svět sjednotil a bez dechu sledoval „malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo“, jak událost nazval Neil Armstrong. Tomuto kroku nescházela ani fotodokumentace - objektivy ZEISS doprovázely objevitele na misích do vesmíru a umožnily tak vidět i nám na Zemi obrazy, které spatřili astronauti na vlastní oči.

V průběhu jednotlivých přistání na Měsíci a misí, které k němu vedly, hrála fotografie klíčovou roli. Jen pro samotnou přípravu mise Apollo bylo použito více než 100 000 fotografií. Během projektu Apollo mezi lety 1962 a 1972 pak bylo fotografií pořízeno celých 33 000. Tyto snímky rezonují generacemi až po dnešek, a to jak jedinečností svého obsahu, tak i výjimečnou obrazovou kvalitou.

Společnost ZEISS provedla důkladný výzkum a vytvořila celkem osm modelů objektivů, které byly použity v programu Apollo. Za velkým množstvím významné práce stojí Dr. Erhard Glatzel se svým týmem, který tvořili Johannes Berger a Günther Lange.

Více než 500 milionů lidí z celého světa pozorovalo 20. července 1969 první lidské kroky po povrchu Měsíce a všichni byli ohromeni fotografiemi, které astronauti přinesli zpět na Zemi.

Zdroj: TZ www.guideline.cz, Michal Večeřa

Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Čtěte také: Přistání na Měsíci - čtyřicet let poté

Sýčkové se rozrůstají. Ochránci v hnízdě objevili milé překvapení

m.cabejsek@seznam.cz (Zdenka Danková) — Tue, 09 Jul 2019 11:21:44 +0000

Letošní hnízdní sezóna sýčků obecných pomalu končí a jejich ochránci z České společnosti ornitologické a Ústavu biologie obratlovců AV ČR ji hodnotí jako úspěšnou. Sýčci vyvedli minimálně 59 mláďat, to je o třetinu víc než loni.

Ornitologové dále vyvěšovali budky, zabezpečovali technické pasti a s vlastníky pozemků vyjednávali změny v hospodaření.

Intenzivní zemědělství a s ním spojený úbytek hmyzu je hlavní příčinou toho, že nyní u nás zbývá asi 100 párů této dříve běžné sovy.

Milým překvapením sýččí hnízdní sezóny byl nález hnízda se sedmi mláďaty

„Sýčci mají zpravidla 3 až 5 vajíček. Podle našich informací jde v České republice o historicky nejvyšší počet mláďat na jednu snůšku,“ komentuje jednu ze zajímavostí hnízdní sezóny Martin Šálek, hlavní koordinátor ochrany sýčků z České společnosti ornitologické.

Sýčci jsou v České republice vázaní výhradně na lidská sídla, zejména pak na různé hospodářské budovy. Původní hnízdiště v doupných stromech už u nás sýčci nevyužívají. Foto: Martin Šálek, ČSO

Ornitologové letos celkem zkontrolovali v severních Čechách, kde žije nejsilnější česká populace sýčků, přes 300 lokalit. Na 54 z nich zjistili přítomnost sýčků, hnízdění potom na 29 lokalitách a spočítali 59 mláďat.

„Bohužel jen malá část sýčků se dožije následujícího roku. Tato malá sovička často umírá pod koly aut nebo v technických pastech, jako jsou napáječky pro dobytek, komíny, roury či sudy s vodou,“ vysvětluje Šálek.

„Pokud jsme v tiskové zprávě uváděli 59 vyvedených mláďat, tak již to neplatí. Díky vynikající spolupráci s farmáři či majiteli pozemků, kde sýčci hnízdní, máme o ptácích akutalizované informace a nyní i další prokázané hnízdění a vyvedené mládě. Již minimálně šedesáté!“ uvádí na FB Ochrana sýčka v ČR.

Stejně jako v předchozích letech, i letos ornitologové vyvěšovali budky zabezpečené před predátory. K sezóně 2019 bylo pro sýčky připraveno 99 budek.

„Páry obsadily 11 našich budek, přičemž 8 hnízdění bylo úspěšných a vylíhlo se 29 mláďat. Celkově sýčkové navštívili 27 % našich budek, ať už se jednalo o hnízdění nebo o pouhé prozkoumání. Oproti celorepublikovému průměru, který se pohybuje kolem jednoho procenta, je to zásadní rozdíl. Znamená to, že jsme se rozhodli jít správnou cestou, když jsme umisťovali budky na místa, která sýčci nejvíce využívají, namísto abychom je rozmísťovali po farmách plošně,“ říká Šálek.

Kamery sledovaly sýčky, a kamery budily pozornost zvědavých sov

Aby mohli monitorovat sýčky ještě lépe, ornitologové letos poprvé instalovali také tzv. chytré budky s kamerami, které zaznamenávaly dění u vstupu a v hnízdní komůrce.

Ochránci sýčků vyvěšují budky na vhodných místech tak, aby na sovy neútočili predátoři, například kuny. Foto: Martin Šálek, ČSO

„Mohli jsme sledovat, jakou kořist si sýčci nosí do budky, a tím i například lépe pochopit, který typ potravy je v jednotlivých fázích hnízdění důležitý,“ vysvětluje Miroslav Bažant, terénní pracovník ochrany sýčků z České společnosti ornitologické.

Předání kořisti
{youtube}e0XC-tNlGLk{/youtube}
V letošní hnízdní sezóně ornitologové poprvé připravili pro sýčky na loukách s pásovou sečí bidýlka, odkud by mohli lépe lovit. Osvědčily se a sýčkové je začali využívat okamžitě.

Letos poprvé ornitologové připravili pro sýčky bidýlka, odkud by mohli lépe lovit. Foto: Jiří Hornek

Pohled do hnízdní budky s mláďaty a ptačí kořistí, kterou jim přinesli rodiče. Foto: Miroslav Bažant, ČSO

Foto6. Sýček obecný se kvůli své malé velikosti často stává kořistí kun a dalších predátorů. Jen jedno mládě z deseti přežije první zimu. Foto: Miroslav Bažant, ČSO

Více o sýčkovi a jak mu pomoci lze zjistit na webu new.birdlife.cz.

Zdroj: TZ ČSO a Facebook

Tažní koně v lese a práce kočího - „Kůň má s člověkem jiný vztah než pes”

m.cabejsek@seznam.cz (Zdenka Danková) — Thu, 06 Jun 2019 19:29:14 +0000

Kůň doprovází člověka už tisíce let. Sloužil jako dopravní prostředek, pracovní pomocník nebo i pohon pro válečný vůz. Někdy i jako společník. V současnosti jsou kromě závodních jezdeckých koní chováni také pracovní, těžcí koně. Pomáhají tam, kam se moderní technika nedostane, zejména v lese.

Jedním z chovatelů, pro něž je kůň hlavně pracovní silou, je Petr Svoboda z Chýnova. Hodně času tráví se svými koňmi v lese, kde spolu pracují. Valach Samson a hřebec Bohoušek přibližují pořezané klády z nepřístupného terénu do míst, kde už je technika může nabrat a odvézt.

S koňmi za prací v lese z domova dojíždí a musí je přepravit vozíkem za traktorem. Pokud je práce v lese příliš daleko od domova, kočí zůstane s koňmi v lese a přespí v malé maringotce. To je také součást údělu dnešních kočích.

Kočí v práci se svým koněm. (Z. Danková / Epoch Times ČR)

Při návštěvě maringotky je vidět, že je velmi úsporně a účelově zařízená. Každý kousek místečka má svůj účel. Dostanete v ní kávu s medem, kozí sýry nebo vás kočí pohostí volským okem.

Kočí pracuje pro majitele lesa, který si ho najme, a svoz dřeva si domlouvá spolu s hajným. Práce v lese jsou dvojí – jednou je probírka stromů (podobně jako se jednotí třeba mrkev), druhou je kůrovcová kalamita. Od loňského roku převažuje ten druhý způsob práce.

Není kůň jako kůň

Svoje koníky vychoval kočí Petr od hříbátek. Světlejší Samson se mu dokonce narodil doma u vlastní kobyly. Hřebečka Bohouška koupil jako 8-měsíční odstávče. Doma má ještě 14-letého koně, také vychovaného odmala.

Předtím všehovšudy choval dva páry koní. Kůň může pracovat asi do 20 let svého věku. Musí to být určitý druh koně, který se na práci v lese používá. Jsou to těžcí koně, chladnokrevníci. Tento středně těžký kůň váží okolo 7 metráků.

„Moje plemeno konkrétně je Norik. Doma mám jednoho kříženého hucula a těžkého koníka …“ uvádí kočí Petr.

Norik má opravdu silné nohy, které potřebuje občas ošetřit, tj. zkrátit dorůstající roh (podobně jako lidé si stříhají nehty) anebo opravit podkovu. Na to je třeba pozvat odborníka. (Z. Danková / Epoch Times ČR)

Dají se tažní koně osedlat?

"Na tažných koních se sice dá i jezdit, ale je to jako byste na dovolenou jeli traktorem," podotýká Svoboda. "Když koně osedláte, bude vás poslouchat, ale nejede lehce jako jezdecký kůň, dostanete z něho těžký cval, je to přeci jen těžký kůň.

Práce s koňmi v lese je specifická. Zákazníků je hodně, přecházíme od jednoho k druhému, zatím se nepodařilo usadit se u jednoho, natrvalo. Zatím v praxi objíždíme více zákazníků.

Nyní převažuje práce kvůli kůrovcové kalamitě. Pokud by se netěžil kůrovec, zákazníci by chtěli dělat probírky. A ty na mnoha místech nelze dělat mechanizací."

Jako povely kočího pro koně používáte převzaté zobecnělé příkazy nebo jste si vytvořil svoje vlastní?

"Prostě: hýje nebo jdi je povel k pohybu, jdi dopředu. Hot, hotou je povel doprava, spolu se zatáhnutím pravé opratě. „Čí“, „čehý“ je povel doleva. To jsou základní povely k pohybu, k zastavení je základní povel „prr“.

Pak mám ještě svoje zdůraznění, když opravdu chci, aby kůň třeba přelezl nějaký komplikovaný terén, tak mu řeknu: Jdi krok. Musí přelézt tu kládu, musí se uhnout, nebo přelézt stoku, musí projít potokem – tak mu zdůrazním tím: Jdi krok. Ale to jsou takové moje...

Nebo při skládkování dřeva mu říkám: Jdi malou. Aby ty klády byly zarovnané jedna vedle druhé, aby šel malým krokem nebo udělal půlkrok. Ví, že nemá zabrat a jít, ale ví, že má jen zabrat a popotáhnout.

Pak ještě zvýšení hlasu, když jedu na voze. Nebo když s nimi chci popoběhnout, ještě zvýším hlas, řeknu: Tak jdeme! Ví, že má běžet, poklusem."

Strojení koně

Vycházíme z maringotky do lesa, na jehož okraji čekají koníci, mají na sobě teď jen stájové ohlávky. Stájová ohlávka, kterou má kůň na hlavě, slouží jen k uvázání koní na místo.

Jednoho z nich kočí postrojí k práci: nejprve koníka svazkem smrkových větviček celého jakoby vykartáčuje, a pak ho strojí.

Kartáčování větvičkou před postrojením. (Z. Danková / Epoch Times ČR)

Strojení koně – nejprve se koni na šíji položí tzv. polštář a na něj pak dřevěný chomout – také se mu říká „futra“, aby ho nic netlačilo. Aby měl pohodlí, když pracuje. Dále se na hlavu dává čelenka a udidlo do tlamy, které má mezi předními a zadními zuby. Jazyk má přitom pod udidlem a dokonce se s udidlem dokáže i nažrat. Vůbec mu to nevadí.

Podocasník – slouží k tomu, aby koni nepadal chomout ve chvíli, kdy se sehne. Aby mu pěkně držel na krku.

Boční řemeny jsou pobočina. Tyhle jsou z dopravníkových pásů, které jsou trvanlivější než kůže.

Řetězy a rozporka se propojí s pobočinou, nakonec se připojí opratě pro párové nebo sólo tahání.

Pro Samsona dnes budou „jedinákové opratě“, když se tahá pouze s jedním koněm. „Jednou se mi tím dusil, když spadl ze stráně, musel jsem utíkat pro nůž a ty pobočnice přeřízl, abych ho osvobodil,“ vzpomíná kočí.

Druhý kůň, tmavý hřebec, má teď volno. Vydal se do lesa s námi, ale v mžiku je z něj vidno jen ocas a zadní kopyta mezi stromy. Volno si patřičně užívá.

Dostávají pamlsky, když jsou „hodní“?

"Ode mne ne, cíleně pamlsky nedostávají. Někdy se s nimi podělím, když mám jablko.

Kůň má s člověkem jiný vztah než pes. Nemá to spojené s pochvalou. Neupnul jsem se k žádnému, protože je to tak specifická činnost."

Práce v lese

Ptáci hlasitě zpívají. Po lese jde kůň rychlým krokem, kočí upíná klády na řetězy za koně a pak je odváží a ukládají na místa, kam už traktor může dojet. Na tomto stanovišti dřevo lze už naložit technikou a odvézt z lesa. Klády jsou pořezané na různé délky, slučují se podle velikosti.

Stanoviště u lesa slouží koníkům i člověku pro odpočinek. (Z. Danková / Epoch Times ČR)

„Nejdelší klády jdou do Číny, až 11-metrové, asi aby se umístily do kontejnerů,“ zmiňuje kočí.

Jinak stačí třeba 5-metrové a jiné délky.

Kůň působí ochotně a trpělivě, i když se sem tam příležitostně popásá. Otáčí se doprava či doleva, poslouchá povely. Když je potřeba, dokáže i krásně zacouvat. Na couvání slouží povel „curuk“ nebo „curyk“, ale koník slyší i na české „couvni“.

Po svozu dřevěných klád se koník vrací na stanoviště. Poblíž je slyšet ržání volně běhajícího hřebce. Náhle se vynoří z lesa a tiše se s druhým potkají. Svoji volnost využije dosyta – složí se hřbetem na zem, s kopyty vzhůru a s gustem se vyválí. Kočí vysvětluje, že se koníci někdy i drbou navzájem, když je svědí šíje. K tomu jemně používají zuby.

Přibližování dřeva v lese náleží do tradiční práce vykonávané pomocí koní, ale jak říká kočí: „Moje přání, takový sen, je využívat koně ve větším měřítku v zemědělství. Ideální by bylo se tím uživit, uživit i celou rodinu. Sázeli jsme i brambory s koněm, máme doma i sekačku za koně.“

V současnosti pracuje v našich lesích asi 2,5 tisíce koní, uvádí Ing. Ladislav Půlpán, analytik ochrany lesa – Lesy České republiky, s.p.. A protože v některých případech má kočí více koní, počet kočích je ještě menší.

Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Světový den vody 23. března a kokosový workshop v Zoo Jihlava

m.cabejsek@seznam.cz (Zdenka Danková) — Thu, 21 Mar 2019 16:38:07 +0000

V sobotu 23. března proběhne Světový den vody. Jihlavská zoo zve všechny návštěvníky na oslavu, který bude probíhat v sobotu ve vzdělávacím centru PodpoVRCH. V letošním roce je téma zaměřeno na ochranu moří a zejména mořských želv.

Dopoledne od 10 do 13 hodin budou mít návštěvníci možnost seznámit se s projektem na ochranu mořských želv, želví hry, vyrábění želviček pro děti a promítání filmu o mořských želvách.

Odpoledne od 13 do 15 hodin bude v centru probíhat speciální kokosový workshop nazvaný „Kokos místo želvy″ a tématy budou pro zoo možná trochu netradičně móda a design šperků.

Kdo z dospělých nebo dětí bude chtít, může si pod vedením designérky osvojit netradiční techniku výroby náušnic či náhrdelníku ze skořápky kokosového ořechu. Domů si tak bude moci kdokoliv odnést vlastnoručně vyrobený malý dárek pro své blízké, případně se jím může ozdobit sám.

Kokos a želvovina

Mořské želvy jsou totiž stále v mnoha tropických oblastech chytány a zabíjeny kvůli tzv. želvovině, což je vrchní rohovinová vrstva z jejich krunýřů. Tato aktivita workshopu přímo navazuje na soutěž pro mladé designery, kteří navrhli a sami následně učili řemeslníky v Indonésii vyrábět šperky ze všude přítomného kokosu. Cílem bylo ukázat, jak lze jednoduše nahradit materiál ze želvích krunýřů.

Workshop bude vhodný pro děti i dospělé.

Na jeden nádech...

Od 15 do cca 16:30 bude následovat přednáška Hanky Svobodové „Želvy v úzkých″. Beseda bude nejen o nádherných mořských želvách a jejich neveselé situaci, ale i o tom jak se dívka ze země bez moře může stát známou a respektovanou ochranářkou mořské fauny v tropech.

Moře u Pobřeží růžové žuly (Côte de Granit Rose). (Z. Danková / ET ČR)

Od 16:30 do 18:30 bude následovat promítání filmu „A Plastic Ocean″ pod záštitou Greenpeace ČR. Při něm se návštěvníci budou moci s režisérem filmu a světovou rekordmankou ve freedivingu (volné potápění bez přístroje) ponořit do hloubky moří a oceánů a zjistit šokující a nepopulární pravdu o tom, že moře už dávnou nejsou jen přírodními ráji, kam se lidé jezdí rekreovat.

Mořské želvy dnes žijí v pouhých sedmi druzích v tropických mořích a oceánech. První se na Zemi objevily přibližně před 150 miliony let a jsou tedy starší a na světě déle než většina známých druhů dinosaurů. Přežily jak dinosauří zánik, tak všechna další geologická období s nejrůznějšími podivnými zvířaty až do dnešních dob.

Dnes jsou však všechny druhy přímo ohrožené vyhubením ze strany člověka. Lidé želvy hubí kvůli želvovině, na maso, lovem pro zábavu i omylem, když se želvy, které se musí pravidelně nadechovat nad hladinou, chytí do rybářských sítí. Želví vejce jsou navíc ohrožena turisty a sběrači vajec, neboť ta jsou považována místními lidmi za pochoutku.

Podle zdroje: TZ Zoo Jihlava

Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Díra na pozemku farmáře vede do záhadného komplexu jeskyní

m.cabejsek@seznam.cz (Michael Wing) — Thu, 21 Mar 2019 06:21:22 +0000

Zdánlivě nevinná králičí nora na pozemku anglického farmáře vede do podzemních prostor, kde se podle spekulací tajně setkávali členové středověkého řádu. Ale nejde jen o smyšlenku?

Podzemnímu bunkru se říká Caynton Caves a nachází se na soukromém pozemku u městečka Shifnal v hrabství Shropshire. Na první pohled nezajímavá díra do země, kterou by náhodný chodec bez povšimnutí obešel, však ukrývá skutečný unikát.

Vchod do podzemí je tak malý, že se člověk musí přikrčit, aby se dovnitř dostal. Metr pod zemí se ukrývá poměrně rozlehlý komplex se sloupy, oblouky a výklenky, to vše vytesané do pískovcového podloží.

Interiér je vyzdoben rytými ornamenty včetně dvou křížů symbolizujících kdysi mocný katolický Řád templářů založený roku 1119 našeho letopočtu. Najdou se tu však rytiny od současných vandalů.

Vchod do Caynton Caves v anglickém hrabství Shropshire. (Flickr)

Původní účel sítě jeskyní zůstává záhadou. Vědci však odmítají spojení se slavnými rytíři. Podzemní úkryt byl podle nich vytvořen někdy mezi koncem 18. a začátkem 19. století, to jest více než půl tisíciletí poté, co byl templářský řád rozpuštěn.

Jeskyni se dostalo popularity poté, co fotograf Michael Scott z Birminghamu pořídil krásné snímky z jejích útrob.

„Bloudil jsem kolem ve snaze to najít, ale kdybyste nevěděli, že to tam je, klidně byste to přešli,“ uvedl podle BBC fotograf a dodal: „Když uvážíme, jak stará je, je ve skvělém stavu. Je to jako podzemní chrám.“

Caynton Caves v Anglii. (Flickr)

Z hlediska architektonického vykazuje jeskyně prvky neorománského a neorenesančního stylu a jeví rysy viktoriánské groty.

Majitel farmy, na jehož pozemku se zajímavost nachází, jeskyně původně zpřístupnil veřejnosti, ale v roce 2012 je znovu zavřel kvůli poškozování vandaly.

Caynton Caves v Anglii. (Flickr)

Přestože místo nebylo tajným chrámem templářských rytířů, pozornost veřejnosti si zaslouží už pro jeho estetický efekt. Vytvořit něco takového muselo zabrat spoustu času a práce.

Video: záběry z Caynton Caves

{youtube}d5OpWThR9qM{/youtube}

Řád templářských rytířů

Katolický řád byl založen jeruzalémským králem a měl sloužit k ochraně poutníků cestujících do Svaté země před loupežníky. S podporou církve a papeže si řád postupně vybudoval velkou moc a bohatství a do jeho služeb se hlásili mladíci z mnoha šlechtických rodin. Vojenský vliv řádu začal upadat koncem 12. století po 12. křižácké výpravě. Papež Klement V. řád nakonec zakázal a nechal rozpustit.

Klášter Řádu Kristova v portugalském Tomaru byl postaven roku 1160 a sloužil jako sídlo templářů. (volné dílo)

Ilustrace s vyobrazením templářů. (volné dílo)

Překlad a úprava původního článku newyorské redakce: O. H.

Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.

Hrdlička divoká patří mezi rychle ubývající ptačí druhy naší krajiny

m.cabejsek@seznam.cz (Zdenka Danková) — Sat, 16 Mar 2019 19:34:51 +0000

Sova letos předává pomyslné žezlo dalšímu Ptákovi roku. Sýček obecný, pták minulého roku, předal štafetu divokému holoubkovi, jehož hlas zmiňují básníci po všechny věky jako hlas zvoucí k lásce. Ptákem roku 2019 byla vyhlášena hrdlička divoká. Půvabný holoubek má pestřejší peříčka složitě poskládaná a je ho méně vidět než hrdličku zahradní, která žije i ve městech. Hrdlička divoká není jen symbolem lásky a víry, ale stala se dnes tváří ochrany biodiverzity zemědělské krajiny a snah o omezení lovu stěhovavých ptáků.

„Dechovka“ poblíž Budínky jako satisfakce poválečných vdov (z vyprávění pamětníků)

m.cabejsek@seznam.cz (Zdenka Danková) — Wed, 06 Mar 2019 08:41:00 +0000

Od poloviny 19. století bydlela v tom vesnickém domku nad kamenným tarasem německá rodina, generaci za generací, Czeplovi se jmenovali. Původně se psali „Tschőpl“. Před domem byla maličká zahrádka. U předních vrat stodoly byl dvorek, ze zadních vrat stodoly se vjíždělo na malý pozemek za stodolou. Jejich majetek čítal asi 2,25 ha.

Klimatické změny krizi nezpůsobily, říkají vědci z Heartland Institute

m.cabejsek@seznam.cz (NATHAN SU) — Mon, 25 Feb 2019 12:53:40 +0000

Téměř 27 let poté, co byla v Rio De Janeiru podepsaná Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC), mnozí vědci nyní říkají, že klimatické změny nezpůsobily žádnou krizi.

V posledních desetiletích často slýcháme, jak se vědci shodují na tvrzeních o globálním oteplování a krizích, kterým v jejich důsledku čelíme. Většina lidí se ale nikdy nezeptá na detaily toho, na čem se vědci shodují, protože každý ví, že Země se otepluje.

V USA oslavují prvního prezidenta George Washingtona. Oslovily by jeho myšlenky i dnešní lidi?

m.cabejsek@seznam.cz (Zdenka Danková, Ondřej Horecký) — Mon, 18 Feb 2019 08:25:02 +0000

„A o nic méně bychom se měli nechat přesvědčit, že přívětivé úsměvy Nebes lze očekávat u národa, jenž nebere zřetel na pořádek a právo, které samotná Nebesa ustanovily.“ Pondělí 18. února letos připadá ve Spojených státech na tzv. Den prezidentů. Tento státní svátek se slaví třetí pondělí v únoru na počest narození historicky prvního prezidenta, George Washingtona, ale také všech prezidentů po něm. Washington je v Americe velmi uznáván a uctíván a není se čemu divit, jde o prezidenta – zakladatele, „amerického Masaryka“.

27. ledna – Den památky obětí holocaustu: S dětmi zažijete silné příběhy

m.cabejsek@seznam.cz (Zdenka Danková) — Thu, 24 Jan 2019 08:01:52 +0000

Praha – V centrální hale Masarykova nádraží se odehraje premiéra šesti příběhů ze sbírky Paměť národa, které dramaticky ztvární děti. Dětští herci jsou právě ve věku, v němž byli za války ti, kteří jim své příběhy vyprávěli. Praha se tímto představením připojuje k evropským velkoměstům, jež připomínají Mezinárodní den památky obětí holokaustu mladé generaci.

Jejich vystoupení můžete vidět v premiéře v neděli 27. ledna od 19 hodin, v repríze pak tamtéž 31. ledna od 19 hodin. Zažijete silné příběhy: loučení s rodinou, odjezdy do neznáma, ukrývání před transportem v cizí zemi, věznění v koncentračním či pracovním táboře.

Patnáct dětí ve věku 10 až 17 let, z nichž některé navštěvují kroužky Stanice techniků – Domu dětí a mládeže hl. m. Prahy, nazkoušelo s režisérkou Tamarou Pomoriški divadelní představení, jehož scénář vznikl na základě setkání dětí s pamětníky. Představení je pro širokou veřejnost, přístupné zdarma.

„Představení Paměť jsme my je výjimečné tím, že jeho scénář vytvořila režisérka na základě doslovných reakcí dětí na setkání s pamětníky holokaustu. To, že je inspirováno nejen dětskou reflexí hrůz druhé světové války, ale je jimi i vytvářeno, umožní divákům bez rozdílu nahlédnout skrze dětskou pravdivost a nevinnost banalitu rasové či politické nenávisti v historii, ale i v současnosti,“ vysvětluje koordinátorka mezinárodního projektu Josefína Formanová.

Asaf Auerbach, nar. 1928. (Post Bellum)

„Autentičnost představení podtrhne skutečnost, že v něm hrají děti ve stejném věku, v němž byli sami pamětníci, když do jejich života krutě zasáhla druhá světová válka – Asaf Auerbach byl jedenáctiletý, Zuzaně Marešové bylo sedm let, Marii Vítovcové třináct, Rudolfu Roubíčkovi šestnáct, Evě Benešové tři roky, Jiřímu Pavlu Kafkovi patnáct let. Poselství netradiční divadelní hry umocní také místo – všichni pamětníci se v době války ocitli na nádraží, odkud putovali vlaky od svých rodin do neznáma – do cizích zemí, k cizím rodinám, do koncentračních táborů,“ doplňuje Post Bellum.

Paměť jsme my – plakát. (Post Bellum)

Poznámky:

Post Bellum, které od roku 2001 dokumentuje příběhy pamětníků pro sbírku Paměť národa, přibližuje historii nejmladší generaci prostřednictvím vzdělávacího projektu Příběhy našich sousedů, několika zážitkových workshopů(např. Den, kdy se mlčelo) a vzdělávacího webu My jsme to nevzdali.

Mezinárodní den památky obětí holokaustu připadá na 27. ledna, jde o připomínku utrpení přibližně šesti milionů židovských obětí, 220 tisíc Romů, 15 tisíc homosexuálů a milionů dalších nevinných obětí v době holokaustu za druhé světové války. 27. ledna 1945 byl Rudou armádou osvobozen nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka).

Líbil se vám tento článek? Podpořte nás jeho sdílením na sociálních sítích.

Čtěte také: Co vyprávěl Asaf Auerbach, jeden z Wintonových dětí, na půdě vypálené židovské synagogy