Čínská medicína

Čínští lékaři mívali nadpřirozené síly

2011-12-09T16:55:44+00:00

Zhang Zhongjing a Hua Tuo, dva významní čínští lékaři z dynastie Han, kteří používali vidění skrze lidské tělo. (KanZongGuo.com)

Ve světových médiích proběhly informace o nadpřirozených schopnostech ruské dívky, která dokáže vidět skrze lidské tělo a vidět jeho vnitřek včetně orgánů. Natalia Nikolajevna Děmkina také léčí. Zjistilo se, že diagnóza, kterou dívka stanovila, byla stejná jako nemoci, kterými pacienti podle doktorů trpěli.

Reportér pracující pro deník The Sun získal svolení jejích rodičů, aby mladou dámu odvezl do Anglie za účelem výzkumu. V britských lékařských kruzích to způsobilo velký rozruch.

Schopnost, kterou dívka oplývá, se říká „božský zrak" (také vidění třetím okem). Lidé s touto schopností dokáží vidět skrze různé předměty a také do nitra lidských těl. Dnes je takových osob pramálo, ale ve staré Číně existovalo mnoho doktorů, kteří podle historických záznamů nadpřirozené schopnosti opravdu měli. Zmínky o božském zraku nalezneme také v mnoha starých čínských lékařských knihách.

V Záznamech velkého historika (Shiji), které sepsal Sima Qian, se v jednom pojednání píše o lékaři jménem Bian Que (čti Pien Čchüe). Ten dostal od Zhang Sangjuna, muže s nadpřirozenými schopnostmi, tajný návod na přípravu léku, který se měl užívat s vodou, „jež se nedotkla země", například rosou. Díky léku mohl Bian Que třicet dnů od začátku procedury vidět skrz zdi a do útrob lidského těla.

Podle historických záznamů, když procházel Bian Que státem Guo spatřil pohřeb. Jeden úředník mu sdělil, že zesnulým je princ, a že se ho zrovna chystají dát do rakve. Bian Que stál u vrat paláce a tvrdil, že princ mrtvý není a brzy přijde zase k životu, ale úředník mu odmítal uvěřit. Bian Que přesto trval na svém: „Tak to zkuste. Požádejte doktora o diagnózu. Až princ uslyší hlasy, zaškubne mu v nose a v ústech a zjistíte, že je ve slabinách stále teplý." A opravdu to tak bylo. Jak to Bian Que dokázal na dálku rozpoznat, zůstává dodnes záhadou.

Dalším známým lékařem v čínských dějinách byl Hua Tuo (čti Chua Tchuo), zakladatel tradiční čínské chirurgie. Byl to on, kdo vynalezl anestezii, o které se prvně píše v díle „Hou Han Shu": „Jestliže nemoc nelze vyléčit akupunkturou ani léky, požádejte pacienta, aby si vzal anestetika s vínem. Když otupí a ztratí vědomí, můžeme mu pak rozříznout břicho a nádor odstranit."

„Pokud je choroba ve střevech a žaludku, rozřežeme je a vypláchneme, odstraníme nemocnou část a pak je opět sešijeme. Když se rána potře mastí, pacient se do čtyř až pěti dnů uzdraví a možná, že do měsíce bude zase v plném zdraví." Hua Tuo prováděl operace břicha často, aniž by měl k dispozici rentgen, takže jak mohl vědět, kam říznout? Tvrdilo se proto o něm, že má božský zrak, jinak by chirurgem nemohl být.

Tuto schopnost měl i další mudrc čínského lékařství, Zhang Zhongjing (Čang Čung-ťing). Podle historických záznamů se Zhang ve věku dvaceti let, když už toho o léčení hodně věděl, setkal s úředníkem Wang Zhongxuanem, kterému sdělil: „Máš jistou chorobu a až ti bude čtyřicet, opadne ti obočí. Až opadne, do půl roku na to zemřeš. Abys tomu zabránil, musíš užívat „prášek pěti kamenů"."

Úředník mu však nevěřil a dokonce slova mladíka považoval za urážlivá. Lék přijal, ale nepožil ho. Když ho Zhang za tři dny znovu potkal, optal se ho: „Vzal sis ten lék?" „Ano, vzal," odvětil Wang Zhongxuan. Mladý učenec ale poznamenal: „Hm, zdá se, žes ho nebral. Proč se nestaráš o svůj život?" Úředník nepověděl ani slovo. Za dvacet let nato mu opadlo obočí a po 187 dnech, tak jak bylo předpovězeno, zemřel.

Uvedené příklady jsou doloženy v dějinách. Tito lékaři kultivovali svůj morální charakter a chování, a proto mohli nadpřirozené schopnosti mít. Používali je k léčení a předvídání budoucnosti. Ve starých dobách bývalo nutné, aby se lékaři věnovali kultivaci (duchovní praxi). Nestarali se o slávu nebo zisk a dokázali utišit svou mysl. Zklidnění má za následek hlubokou koncentraci a hluboké soustředění ústí v moudrost. Proto měli takové dovednosti.

V moderní společnosti vedou lidé dobrý život, kdy mají nadbytek materiálních věcí, ale časem narůstají jejich touhy a připoutání. Všude je spousta shonu. Dá se v takovém prostředí kultivovat? Současná „tradiční" čínská medicína používá stetoskopy, sfygmomanometry, rentgen, mikroskopy, ultrazvuk a další pomůcky. Zdá se, že diagnóza je rychlá, ale ve staré Číně lékaři poznali zdravotní stav člověka už na pohled.

Dnešní „tradiční" čínská medicína je podobná jako západní lékařství s častými laboratorními testy a moderními technologiemi. Ze staré čínské medicíny se předává jen dědictví zkušeností a umění sestavit předpis. Podstata tradičního čínského lékařství se vytratila.

Aktualizováno 10.12.2011

Související články:

Létající holčička z Ruska? (Video)

Trvalé principy čínské medicíny

Čínská medicína: Neignorujte příznaky, mají nám říct, že něco není v pořádku

Legendárny lekár Sun S´-miao - druhá časť

2010-03-08T11:41:12+00:00

Sun S´-miao (Velká Epocha)

Sun S´-miao vyjadril svoju vieru, že medicína je umením milosrdenstva. V jeho knihe „Da Yi Jing Chen” („Úprimnosť a oddanosť veľkých lekárov“) napísal: „Keď veľký lekár lieči pacienta, musí sa koncentrovať, upokojiť a byť oslobodený od svojich vlastných túžob a snáh.“

„Potrebuje mať súcitné srdce a obetovať sa pre vyliečenie pacienta. Keď sa pacienti prichádzajú liečiť, nezáleží na tom, či sú z nižšej alebo vyššej spoločenskej vrstvy, bohatí alebo chudobní, starší alebo mladší, krásni alebo škaredí, nepriatelia alebo blízki, alebo inej etnickej skupiny, inteligentní alebo hlúpi - lekár by sa k nim mal správať rovnako, akoby všetci boli jeho obľúbenými...“

Osvojil si celostný prístup k liečeniu chorôb. Veril, že vďaka skúsenej opatere a starostlivosti o pacienta môže byť tento pacient vyliečený. Pokým „dobrý lekár zaobchádza s chorobou pomocou lekárskych predpisov a akupunktúry, pacientova choroba bude liečiteľná a predíde sa katastrofám na zemi.“ Zdôrazňoval medicínsku etiku a zaobchádzal so všetkými pacientmi rovnako. Hovoril tiež, že „Ľudský život je drahocenný a hodnotnejší ako tisíc ton zlata.“

„Qian Jin Yao Fang” je starodávna čínska lekárska encyklopédia. Zahŕňa množstvo kategórií, od základných lekárskych teórií po rôzne klinické oblasti, od teórií a metodológií k predpisovaniu liekov. Jedna časť knihy obsahuje klasický materiál.
Ďalšia časť sa zameriava na zápisky zo skúseností a predpisov, ktoré sa šírili medzi obyčajnými ľuďmi. Táto kniha obsahuje dôležité informácie rôznych škôl a je vhodná i pre ľudí s rôznou úrovňou vzdelania. Populárnou je dodnes. Je to skutočný poklad tradičnej čínskej medicíny.

Kniha známeho lekára dynastie Han, ktorá sumarizuje lekárske skúsenosti a predpisy z éry Čang Čongťing dokladuje Sun S´-miaove hlboké medicínske znalosti a výnimočné lekárske schopnosti.

Neskoršie generácie nazývali „Qian Jin Fang“ (pozostávajúcu z kníh „Qian Jin Yao Fang” a „Qian Jin Yi Fang”) predchodcom lekárskych predpisov.

Sun S´-miao kládol dôraz na ochranu zdravia a aktívne uvádzal do praxe svoje hodnoty. Keďže bol dobrý v pestovaní zdravia, žil viac ako sto rokov a tešil sa dobrému zraku a sluchu i v starobe.

Kombinoval myšlienky prevencie z konfucianizmu, taoizmu a Indie s myšlienkami tradičnej čínskej medicíny. Navrhol mnoho praktických a účinných spôsobov ako si pestovať dobré zdravie, ktoré sú uznávané a platné dodnes.

Napríklad: „Človek by sa mal snažiť udržať si rovnovážny postoj a nie venovať sa výlučne uznaniu a vlastným záujmom. Obmedzujte sa v jedení a nejedzte ani nepite priveľa. Dávajte si pozor na obeh čchi1 a krvi a nebuďte leniví a bez pohybu. Žite pravidelný každodenný život a neporušujte zákony prírody...“

Sun S´-miao bol tiež prvým, kto vynašiel močový katéter. Podľa historických záznamov jeden z jeho pacientov sa nemohol vymočiť. Vidiac, že jeho pacient je v extrémnych bolestiach, Sun si pomyslel: „Je už neskoro liečiť ho liekmi. Keby bol spôsob zaviesť rúrku do jeho močovej trubice, moč by pravdepodobne mohol tiecť prirodzene.“

Zazrel dieťa svojho suseda ako si fúkalo na steble mladej cibule. Steblo bolo veľmi tenké, dlhé a jemné. Sun sa rozhodol použiť túto rúrku a skúsiť to. Vybral vhodné steblo cibule, jemne ho obhorel, odstrihol ostrý koniec a opatrne zaviedol do pacientovej močovej trubice.

Potom do nej raz fúkol. Ako očakával, moč začal tiecť cez túto rúrku. Pacientovo opuchnuté brucho sa začalo zmenšovať a jeho choroba bola takto vyliečená.

Pestovaním morálky a cnosti, nadaný Sun S´-miao sa stal významnou postavou, ktorú rešpektovalo mnoho ľudí a lekárskych odborníkov počas mnohých generácií.

1 čchi (qi)- v čínskom ponímaní znamená „vitálnu energiu“, ktorá určuje zdravie človeka.

Anglická verzia

Legendárny lekár Sun S´-miao - prvá časť

2010-03-05T07:19:53+00:00

Sun S´-miaove knihy s odkazom pre budúce generácie

Sun S´-miao bol výnimočným čínskym lekárom. (Veľká Epocha)

Sun S´-miao, taktiež nazývaný čínsky kráľ medicíny alebo božský lekár Sun, bol známy čínsky lekár. Bol zástancom pestovania zdravia i prostredníctvom čchi-kungu.

Sun sa narodil počas dynastie Západnej Wei. Podľa legendy žil 141 rokov. Sun sa rozhodol venovať medicíne, pretože v mladosti býval často chorý. Poznal dobre čínskych klasikov, vyznal sa tiež v histórii a učeniach stoviek škôl.

Vedel si zapamätať tisíce viet denne už vo veku 7 rokov. Vďaka jeho schopnosti zapamätať si článok pozostávajúci z viac ako 1000 slov, bol uctievaný ako sväté dieťa.

Vo veku 20 rokov zručne vykladal teórie Laa C´a Zhuang Zi (čítaj Čuang C´) a vyznal sa tiež v budhistickej náuke.

Počas dynastie Sui a Tang sa Sun odmietol stať vládnym zástupcom. Vládca dynastie Tang ho vtedy kvôli tejto významnej ponuke osobne navštívil.

Sun S´-miao si spravil meno vďaka zhrnutiu klinických skúseností a medicínskych teórií pred dynastiou Tang a zozbieral ich do dvoch medicínskych kníh „Qian Jin Yao Fang” („Predpisy hodné tisícov liangov zlata a „Qian Jin Yi Fang” („Doplnok k Predpisom hodných tisíc liangov zlata).

Sun S´-miao napísal počas svojho života vyše 80 kníh. Okrem vyššie spomínaných to boli: „Lao Zi Zhu“ („Zápisky Laa C´), „Zhuang Zi Zhu” („Poznámky Zhung Zi), jeden diel „Zhen Zhong Su Shu” („Kniha postele“), tri diely „Fu Lu Lun” („K úspechom a šťastiu“), jeden diel „She Sheng Zhen Lun” („Rady pre pestovanie zdravia“), jeden diel „Gui Jing” (“Zákon korytnačky“) a mnohé iné.

Sun veril, že „ľudský život je nesmierne vzácny; viac hodnotný ako tisíc liangov zlata.” Vďaka tejto viere pomenoval jeho knihy dvoma pojmami „Qian Jin“, čo znamená 1000 liangov zlata. Kniha obsahuje približne 5300 predpisov a zahŕňa širokú škálu cenných poznatkov.

Je to ohromná medicínska práca, ktorá vznikla počas dynastie Tang. Mala veľký vplyv na vývoj medicíny a prispela k lekárskemu vývoju, najmä lekárskymi predpismi, ktorými sa riadili i neskoršie generácie. Tieto vedecké texty taktiež prispeli k medicínskemu pokroku v Kórei a Japonsku.

„Qian Jin Yi Fang” taktiež pozostáva z 30dielov. Sun S´-miao ich napísal v pokročilejšom veku. Je to súhrnný doplnok k „Qian Jin Yao Fang.”

Sun rozdelil knihu „Qian Jin Yi Fang” do 189 oblastí, zahŕňajúc vyše 2900 predpisov. Opisuje viac ako 800 lekárskych liečiv a poskytuje spôsoby liečenia horúčkovitých ochorení, úrazov, akné, hnisavých zápalov a rôznych iných chorôb.

Anglická verzia

Kronika starobylého lékařství doktora Hu, část 2.

2009-10-30T07:29:02+00:00

Dejte si pozor na svoje emoce - extrémní produkování emocí může v důsledku poškodit funkci vnitřních orgánů a následně vyvolat nemoc. (allyaubry/flickr.com)

O významnosti starobylé psychiatrie

Když čínští lékaři určují původ nemocí, rozdělují jejich příčiny na vnitřní - vnější, ne-vnitřní a ne-vnější.

Vnější příčiny vznikají v důsledku změn šesti typů počasí, které zahrnují vítr, oheň, teplo, vlhkost, sucho a zimu.

Vnitřní příčiny vznikají v důsledku změn sedmi emocí: radost, hněv, melancholie, smutek, přemýšlení (starosti), strach a úzkost.

Ne-vnitřní a ne-vnější původ nemocí vzniká z ostatních příčin: přejídání, konzumace zkaženého jídla, poraněním ostrými předměty nebo kousnutím či uštknutím zvířat a hmyzu a podobně.

Extrémní produkování některé ze sedmi emocí může v důsledku poškodit funkci vnitřních orgánů a následně vyvolat nemoc. Příliš mnoho radosti může způsobit onemocnění srdce; přílišný hněv může způsobit poruchu jater; nadměrné dělání si starostí může způsobit problémy sleziny; smutek může způsobit plicní problémy; leknutí a strach mohou způsobit onemocnění ledvin.

Navíc každý z pěti vnitřních orgánů koresponduje s jedním z pěti elementů (prvků). Čínské léčitelství k léčení nemocí způsobených emocemi přistupuje tak, že napravuje nerovnováhu vzniklou mezi zmiňovanými pěti elementy. I když to může být moderní medicínou označeno jako psychiatrická léčba, jsou mezi těmito metodami značné rozdíly.

V případech, kdy v různých situacích lékaři Wen Zhi, Hua Tuo a Zhang Zhi He použili vztek k léčbě nemoci, to bylo kvůli tomu, že jejich pacienti trpěli problémem se slezinou. V čínském léčitelství jsou s játry spojeny emoce hněvu a slezina je nejvíce ovlivňována, když si člověk dělá starosti. Hněv tedy může uškodit játrům, zatím co nadbytečná ustaranost může uškodit slezině.

V minulosti se králové a správcové, stejně jako dnes mnoho pracujících lidí, často potýkali se stresem a měli každý den mnoho starostí. Protože játra zrcadlí element dřeva a slezina zrcadlí element země, je mezi nimi, podle teorie pěti prvků, následující vztah. Prvek dřeva může potlačit prvek země, tím pádem se nemoc sleziny může léčit elementem dřeva (játra, vztek) – vyváží se tak nadbytek elementu země.

Pochopení fungování tradiční čínské medicíny může rozšířit možnosti léčby. Je to velmi výhodné, protože nám to umožňuje k léčbě nemocí a záchraně životů použít jednoduchý a efektivní nástroj.

Article in English

Přečtěte si:

Kronika starobylého lékařství doktora Hu, část 1.

2009-10-17T15:00:22+00:00

Jak Wen Zhi použil vztek k vyléčení deprese

Hua Tuo, výjimečný čínský lékař, který žil za vlády dynastie Han. (kopie malby)

Král Qi Min byl vládcem státu Qi ve starobylé Číně v období Válčících států. Když jednou onemocněl, poslal své zástupce do kraje Song pro ministra Wen Zhia, zkušeného lékaře, aby ho léčil.

Po té, co Wen Zhi pacienta prohlédl, řekl korunnímu princi: „Vyléčení této nemoci vyžaduje, abych krále rozčílil. Ale jakmile vzplane jeho vztek, můj život bude v nebezpečí.“ Korunní princ i královna slíbili, že Wen Zhia před zabitím ochrání.

Králova nemoc melancholie a stálého strachu je v moderní medicíně označována jako deprese, a ta má v čínském léčitelství svůj protiklad – zlost. Pomocí působení může být dosaženo rovnováhy. Wen Zhi proto k léčení krále navrhl speciální „psychologickou terapii“.

Když král předvolal Wen Zhia, aby ho prohlédl, musel ho vyzývat čtyřikrát, než se Wen Zhi dostavil. Navíc, když konečně přišel do královského pokoje, nesundal si kabát ani boty, ale okamžitě vstoupil dovnitř a poklekl na královu postel, aby mu změřil puls. Jeho nehorázná neúcta krále Qi Mina tak rozzuřila, že se rozhodl Wen Zhia připravit o život. Jeho vztek však způsobil, že se jeho nemoc vyléčila.

I když se princ i královna snažili ze všech sil Wen Zhia uchránit, zkušený doktor nakonec přišel o život. Rozzuřený král Qi Min vařil opovážlivého lékaře Wen Zhia tři dny a tři noci v kotli, ale Wen nezemřel. Až nakonec král Qi zakryl kotel poklicí a nebohého doktora udusil.

Hua Tuova chytrá aplikace terapie hněvem

Hua Tuo, výjimečný čínský lékař, který žil za dynastie Han, léčil pacienta se stejnými příznaky, jako tomu bylo v případě krále Qi Mina. Hua Tuo ale naštěstí při léčbě jednal s pacientem obezřetněji, než Wen Zhi. Jeho pacientem byl správce kraje a Hua Tuo řekl jeho synovi, že otce může vyléčit, když se mu podaří jeho otce rozčílit do správné nálady.

Hua Tuo nejdřív s pomocí správcova syna připravil hrubý a kritický dopis. Dopis obviňoval správce ze spáchání různých zločinů. Navíc Hua Tuo nachystal další dopis, ve kterém detailně popisoval své vysvětlení, vtahující se k postupu léčby. Tento druhý dopis svěřil správcovu synovi.

Když předvolali Hua Tua do správcovy rezidence, Hua Tuo si vzal za své služby značnou sumu peněz, ale odmítl správce navštívit a léčit ho.

Poté, co si správce přečetl dopis od Hua Tua, plný vzteku přikázal synovi, ať dá Hua Tua dostihnout a usmrtit. Ale protože správcův syn měl další dopis od Hua Tua s postupem léčby, sice naoko poslal sluhu, aby doktora dostihl, ale sluha mu podle dohody ve skutečnosti pomohl nepozorovaně uniknout.

Když se správce dozvěděl, že Hua Tuo utekl a navíc s tučným obnosem, rozzuřilo ho to do nepříčetnosti. To způsobilo, že vyzvracel tři litry tmavě zbarvené krve. Potom však zjistil, že jeho nemoc zmizela a on je vyléčen.

Lékař Zhang Zi He

Zhang Zi He, jeden ze čtyř vynikajících medicínských vědců z dynastie Jin, zaznamenal podobný případ, který publikoval ve své známé knize „Ru Men Shi Qin“. Jeho léčba spočívala v tom, že zůstal v domě pacienta, jedl jeho jídlo, pil jeho pití a navíc si řekl o vysoké poplatky bez toho, aby mu předepsal léky. Hnal ho až na hranice jeho snášenlivosti, dokud pacient náhle vybouchl vztekem, ale hned na to zjistil, že je z nemoci vyléčen.

Ve všech třech případech se použila stejná metoda rozzlobení pacienta a výsledkem bylo jeho uzdravení. Ovšem doktor by měl v takovém případě dobře uvážit možné následky této nezvyklé terapie.

Article in English

Přečtěte si:

Kronika starobylého lékařství doktora Hu, část 2.

Špecialista na bylinky: Príbeh Li Š-čena

2009-10-04T05:36:47+00:00

Špesialisti na bylinky učia Li Shizena (čítaj Li Š-čena) spoznávať miestne rastliny. (Pohľadnica z roku 1988, Čína)

Li Shizhen (čítaj Li Š-čen) sa, podľa jeho biografie „Odhalená história dynastie Ming“, narodil v Qizhou (čítaj Čchičou) [dnešný Qichun (čítaj Čchičchun) v provincii Hubei (čítaj Chupej)].

Keď sa Li Shizen narodil, do izby vstúpil biely srnec. Od detstva si myslel, že je to vôľa osudu, aby študoval niečo spojené s nesmrteľnosťou.

Li rád študoval a bol veľmi sčítaný, keďže čítal všetky druhy kníh. Najradšej však mal lekárske knihy a v medicíne bol veľmi dobrý, takže sa začal považovať za lekára.

Li si myslel, že množstvo kníh o liečivých rastlinách v starovekej Číne bolo príliš komplikovaných, názvy neboli určené presne a že rastliny neboli dôkladne zaznamenané. Preto zasvätil Li Shizhen 30 rokov svojho života písaniu „Bencao Gangmu“ (Penchao Kankmu), v preklade „Veľký atlas rastlín“, ktorý prešiel tromi opravami a zahŕňal informácie z viac ako osemsto kníh.

Zaoberal sa aj poéziou a napísal množstvo iných lekárskych kníh.

Na sklonku života sa Li Shizhen nazýval „Samotár blízko jazera“. Bol nielen známym lekárom a bylinkárom, ale tiež niekým, kto sa zaoberá kúzlami a medituje každú noc.

Aj keď bol Li Shizhen odborník v medicíne a v hľadaní nesmrteľnosti, takisto sa veľmi zaujímal o „Osem vnútorných energetických priechodov“. Vo svojej štúdii o nich poukázal, že všetci lekári a „hľadači“ večnosti by o nich mali vedieť viac. Povedal, že by spoznali skutočný svet svojej profesie, keby pochopili osem vnútorných energetických priechodov.

Article in English