Milovníci barokní opery v Brně se mohou těšit na uvedení dvou poměrně málo známých operních děl – Brixiho komickou zpěvohru Erat unum Cantor bonus (Bylť jest jednou kantor dobrý) a jako druhé dílo zazní opera The Tempest (Bouře) od významného anglického skladatele Henryho Purcella. Premiérově obě opery uvedou studenti Komorní opery Janáčkovy akademie múzických umění - JAMU v sobotu 22. března v 19 hodin v Divadle na Orlí.

„Kantor” je původně takzvaná školská hra parodující výuku zpěvu. Režie opery Františka Xavera Brixiho se zhostila mladá režisérka Vendelína Osvaldová, která se svým týmem operu přenesla do současnosti, přesněji do filmového studia. Režisérka Osvaldová k tomu říká: „V našem vyznění je tento titul satirickým příběhem o „velkých” lidech s malými charaktery, kteří jsou ochotni udělat prakticky cokoliv na cestě za slávou a prestiží.” Hlavní hrdina se v jejím pojetí ocitne nahrávacím studiu, které si může sám zaplatit. Kantorovi tady sekundují dvě zpívající a tři mluvící postavy.

Po přestávce již přijde na řadu Purcellova Bouře, která bude zaujímat většinu večera. Tato barokní semiopera na motivy poslední hry Williama Shakespeara je ovšem výrazně zkrácená a zpřehledněná. „Vznikla vlastně nová divadelní hra,” podotkla režisérka Renata Fraisová, která maximálně zachovala hudbu originálu a zkrátila činoherní pasáže. Na jevišti se zhmotní postavy z antické mytologie, které zasáhnou do osudů italských králů 16. století. Bouře je první světový barokní operní titul, který uvede Komorní opera HF JAMU na scéně Divadla na Orlí a pro Fraisovou jde zároveň o magisterský absolventský výkon na oboru Operní režie. Inscenace bude uvedena se zpěvnými party v originálním anglickém jazyce, proložena českými texty Renaty Fraisové, za velké účasti dobových barokních tanců v podání souboru Alla Danza. „Barokní tanec je nádherná záležitost. Je velmi často opomíjen, přestože máme vynikající taneční soubory,” podotkla režisérka. Podle vlastních slov usilovala o zachování barokního způsobu myšlení a jevištního projevu. „V Bouři rozehráváme příběhy bratrské msty a znovunalezení pošlapané pradávné moudrosti,” říká režisérka Fraisová.

Obě inscenace mají kontrastní výpravu, tedy kostýmy i scénografii. Zatímco postavy v Brixiho dílku budou oblečeny moderním až extravagantním způsobem, v Bouři se potkávají fantastické bytosti s postavami v kostýmech z alžbětinské doby. Podle produkčního Přemysla Halase se na celém dvojprogramu podílí více než stovka studentů a budoucích adeptů operního umění. Zpěváky kupříkladu doprovodí devítičlenný orchestr. Po sobotním premiérovém uvedení v Divadle na Orlí jsou od pondělí 24. března plánovány čtyři dny po sobě jdoucí reprízy rovněž se začátky v 19 hodin.

Více informací: www.divadlonaorli.jamu.cz

Ruský skladatel Igor Stravinskij se nechal inspirovat řeckou mytologií o Persefoně, dceři boha Dia a bohyně Démétry. Jeho melodram pro recitátora, tenorové sólo, sbor a tanečníky, který skladatel složil ve svém neoklasickém období, byl poprvé uveden v pařížské Opeře roku 1934 v podání legendární baletní skupiny Idy Rubinstein. Baletní divadlo přitahovalo Igora Stravinského po celý život. Neustále se snažil nacházet jeho nové formy.

Květina kamélie je půvabnou sestrou čajovníku, jednou z nejušlechtilejších pokojových rostlin. Původem přišla z Japonska a z Číny, její květy okouzlovaly člověka již před tisíci lety. Jako svoji osobitou květinu si kamélii vybrala hlavní postava románu Alexandra Dumase ml., krásná pařížská kurtizána Markéta Gautierová, která měla předobraz ve skutečné osobě, v kurtizáně Marii Duplessiové, kterou Alexandre Dumas mladší miloval. Jen málo lidí vědělo, že její život doprovází zničující plicní choroba.

Opera Aida bývá považována za vrchol celoživotního operního díla Guiseppe Verdiho. Jako první představitelkou titulní role Aidy se měla stát česká sopranistka Tereza Stolzová. Kvůli prusko-francouzské válce však nakonec ani ona ani Verdi do Egypta neodcestovali.

Antonín Dvořák se svým vlasteneckým a uměleckým cítěním složil operu, která náleží k nejoblíbenějším a nejuváděnějším českým operám. V Národním divadle byla dosud uvedena ve dvanácti inscenacích, naposledy v roce 1993.

Skladatel Giacomo Pucini roku 1889 spatřil v Miláně slavnou herečku Sarah Bernhardtovou v dramatu La Tosca od Victoriena Sardoua a od té doby měl v hlavě myšlenku složit na stejné téma operu.

Impresário milánské La Scaly, Bartolomeo Merelli, přesvědčil Verdiho, aby zhudebnil libreto Temistoclea Solery. Libreto bylo napsáno podle literární předlohy Francise Cornuea a Auguste Anicet-Bourgeoise, jež nesla biblický název Nabucodonosor. Třicetiletý skladatel  tak napsal svoji třetí operu, která vypráví biblický příběh ze Starého zákona, a zkráceně ji pojmenoval Nabucco podle dávného krále, jenž nesl neobvyklé dlouhé jméno – Nabuchodonozor (Nebukadnesar II).