Čínská medicína

Tajemství zdravé vizáže? Úsměv! říkají vědci

2017-10-31T07:48:20+00:00

Zjistili jsme, že když se obličej usmívá, v porovnání s neutrálním výrazem vypadá zdravěji a nezáleží na tom, zda jde o tváře mužské či ženské. Také jsme objevili, že tento efekt se zvyšuje s věkem tváře: i když mladí dospělí vypadají s úsměvem zdravěji, starší dospělí vypadají daleko zdravěji. Úsměv je o hodně důležitější známkou zdraví než vnímané stáří obličeje. Nedávný výzkum ukázal, že šťastný výraz je dokonce daleko důležitější než zabarvení pleti či její tloušťka. Věda tak dokázala, že úsměv opravdu je vaším nejlepším doplňkem...

Jídlo jako lék – zdravé stravování podle čínské medicíny

2017-07-26T10:54:39+00:00

To, co jíme, může ovlivnit to, jak se cítíme, nejen po stránce fyzické, ale i emocionální. Strava se v tradiční čínské medicíně považuje za výživu pro tělo, dokonce za lék. Stejně tak ale může sloužit jako faktor, který naše zdraví a pohodu ničí. Je proto důležité vědět, co a jakým způsobem je vhodné konzumovat.

V dávných dobách předepisovali čínští doktoři při onemocněních nejdříve změnu jídelníčku, a až potom přecházeli k dalším metodám, jako akupunktura nebo bylinky. Dávní lékařští mudrcové ve své době věděli, jak důležité je to, co jíme, pro naše zdraví. Ostatně i dnešní vědci již objevili řadu zajímavých spojitostí.

Ti, kdo jedli ke svačině ovoce, vykazovali nižší míru úzkosti, deprese a citového rozrušení.

Když výzkumníci z Penn State University prováděli studii, v níž zkoumali, co lidé jedí a jak to ovlivní jejich náladu po dvou dnech, zjistili, že čím víc kalorií, nasycených tuků a sodíků lidé konzumovali, tím horší měli náladu. Další studie z Cardiff University zase odhalila, že dobrovolníci, kteří jedli na svačinu ovoce, vykazovali nižší míru úzkosti, deprese a citového rozrušení než ti, kdo si zvolili brambůrky a čokoládu.

U této druhé skupiny se zato objevily větší kognitivní potíže a únava. Nedávné výzkumy rovněž ukazují, že mikroflóra ve střevech může ovlivnit naše chování, a to tím, že navozuje změny v projevu některých genů, které ovládají mozek a neurologické funkce, píše The Huffington Post.

foto: Dostatek zeleniny a ovoce je pro správné fungování organismu nezbytný. (Maxpixel.net)

Tradiční čínská medicína (TCM) se dívá na tělo jako na celek, který je třeba neustále udržovat v rovnováze tak, aby byl v harmonii a životní energie čchi mohla volně proudit. Jedním ze způsobů, jak harmonie v TCM dosáhnout, je správné stravování. Potraviny se dělí na jinové a jangové podle toho, jak ovlivňují organismus. Stav zdraví není nic jiného než nastolení rovnováhy mezi jinem a jangem.

Jak poznamenává Anna Filimonová, která vystudovala a praktikovala TCM v Pekingu: „Češi jí příliš moc masa a málo zeleniny a ovoce. Snídaně se často přeskočí nebo se odbude jogurtem či chlebem, oběd zhltnou narychlo někde v rychlém občerstvení a večer se hoduje až do půlnoci. To všechno je špatně.“

Strava v průběhu dne

„Když si vyváženou stravu představíme jako pyramidu, na jejím vrcholu je maso. To znamená, že masa je nejméně. Mělo by se jíst tak dvakrát týdně,“ říká Filimonová. „Pod masem jsou ovoce a zelenina, zejména ta, která obsahuje hodně vlákniny.“

Člověk by měl jíst potraviny, které mu příroda v daném období nabízí.

Jak by tedy mělo stravování v průběhu dne vypadat? „Ráno by měl člověk jíst teplé jídlo. Proč? Protože podle čínské medicíny je noc spojována s chladnou energií jin. Naproti tomu den je spojován s teplou energií jang. Když se vzbudíte a musíte pracovat, potřebujete podpořit energii jang, tedy teplo.

Pijte horký čaj, jezte teplé jídlo, například kaši, omeletu nebo vývary. Ráno není vhodné jíst například jogurty a ovocné saláty. Káva je silný, ale dočasný stimulant a neměla by se pít nalačno,“ radí doktorka Filimonová.

Obědvat by se mělo mezi jedenáctou a jednou hodinou, a to zelenina a zrniny s masem v poměru 3:1. Po obědě si můžeme dopřát ovocný dezert a čaj. Večeřet by se mělo maximálně do šesti hodin. Po šesté hodině sníst například nějaký banán nebo jablko. Ovoce by mělo mít pokojovou teplotu.

Snídaňová omeleta s brokolicí a žampiony. (Ondřej Horecký / Epoch Times)

TCM hovoří o tzv. orgánových hodinách, kdy je biologický systém člověka rozdělen do dvouhodinových intervalů, v nichž ten který orgán vykazuje maximální či minimální činnost. Například žaludek pracuje nejlépe v období od 7 do 9 hodin, proto je nejlépe se dobře najíst právě v tomto čase.

Tradiční čínská medicína hovoří o pěti chutích – kyselá, hořká, sladká, pálivá a slaná. I těchto pět chutí by mělo být vyvážených. Každá chuť patří k jinému orgánu a podporuje tudíž jeho funkci. Ovšem i zde platí střídmost, protože nadměrné preferování určité chuti může daný orgán poškodit.

Žaludek pracuje nejlépe v období od 7 do 9 hodin, proto je nejlépe se dobře najíst právě v tomto čase.

Na zimu je třeba se zahřát

Staří Číňané následovali koloběh přírody a ročních období. Zima patří plně chladnému jinu. Je to také čas zklidnění, jak fyzického, tak psychického a přípravy na aktivnější činnost na jaře a v létě. Z hlediska stravy by lidé měli konzumovat taková jídla, která zahřívají. Skvělé jsou vývary z kostí, zeleninové polévky nebo pražené ořechy. Preferovanou metodou přípravy je vaření a dušení na nízkou teplotu a dlouhou dobu.

foto: Kompoty jsou skvělým způsobem uchování ovoce a konzumují se v zimním období, kdy čerstvé ovoce není dostupné. (Maxpixel.net)

Opět platí princip, že člověk by měl jíst pouze potraviny, které mu příroda v dané období nabízí. Lidské tělo je na tento způsob stavěno a dává mu přednost. Zatímco fazole, kysané zelí, kompoty, uskladněná jablka, hrušky, brambory a tykve jsou v zimním období v pořádku, čerstvé jahody z druhého konce světa sem rozhodně nepatří!

ZÁSADY ZDRAVÉ VÝŽIVY

jezte pravidelně (3–4krát denně)
jezte pestře co do složení, chuti i barvy
stravujte se podle ročních období (sezónní strava)
omezte maso
zvyšte příjem luštěnin, zeleniny a ovoce
vyhněte se průmyslově zpracovaným potravinám a umělým přísadám
cukr nahraďte jinými sladidly
bílou mouku nahraďte celozrnnou nebo bezlepkovou
kávu, cigarety a alkohol omezte na minimum
jezte střídmě, nepřejídejte se

Stravovací nešvary dnešní doby

Přejídání

Jedno české přísloví praví: „Jez do polosyta, pij do polopita“, zatímco Číňané mají úsloví: „Chceš-li mít zdravé děti, dej jim třetinu hladu a třetinu chladu“. Třetinou hladu se rozumí vyvarovat se přejídání, aby bylo tělo schopno jídlo snadněji strávit. Třetinou chladu je myšleno neoblékat děti příliš teple, aby se posílila schopnost těla odolávat chladu. Totéž platí i pro dospělé.

„Chceš-li mít zdravé děti, dej jim třetinu hladu a třetinu chladu.“ – čínské přísloví

Špatné načasování

Stravovat bychom se měli ideálně vždy ve stejných časech. Snídaně by měla být vydatná, oběd snadno stravitelný a na večeři bychom se měli vyvarovat velkých porcí. Půlnoční svačinky vedou jen k dysfunkcím trávicí soustavy a z toho plynoucím nemocem.

Spěch

Někteří lidé jsou hodně vytížení a své práci dávají naprosto všechno. Jenže neberou vážně svou stravu. Když mají hlad, rychle se najedí, aniž by sousto pořádně požvýkali. Žaludek tímto ztrácí schopnost normálně pracovat.

Jídlo by měl být rituál, při kterém se člověk zklidní a soustředí pouze na tuto jednu úlohu.

Příliš studené stravy

Podle představ tradiční čínské medicíny vede „studená strava ke stagnaci“. Studená strava snadno zablokuje tok čchi a krve a to vyvolává řadu chorob a komplikací, jako např. u žen bolestivou menstruaci. Syrová zelenina a maso, obzvláště syrové, zasahují do správného fungování žaludku a střev.

Zatěžování mozku při jídle

Jídlo by měl být rituál, při kterém se zklidníte a soustředíte pouze na tuto jednu úlohu. Dívat se během jídla na televizi, číst noviny nebo si prohlížet na mobilu Facebook může snadno oslabit funkci žaludku. Konzumace jídla je společenská záležitost a je nejlépe sdílet ji s druhými u stolu. Nezačínejte bezprostředně po jídle pracovat a vyhněte se přílišnému zatěžování mysli.

Další články naleznete ve speciálním vydání Epoch Times „Tělo a Mysl – Nerozlučné spojení“

Čtěte také:
Biopotraviny s příběhem: Hledání dobré stravy i nezávislosti

Jak být v létě zdravý podle čínské medicíny

Nesprávné návyky ve stravování vedou k žaludečním potížím – jak se jim vyhnout

Proč je podle čínské medicíny dobré cvičit a čemu se vyhnout

2017-05-18T19:22:33+00:00

Vyrůstala jsem v plaveckém bazénu. Táta plaval jak na škole, tak za druhé světové války a od nás dětí očekával, že půjdeme v jeho šlépějích. Pamatuji si, jak jsme každé léto ve všední dny, za slunka i deště, trénovali v místním venkovním bazénu. Někdy to byla zábava, jindy ne, ale nikdy to nebylo o tom, že bychom si mohli vybrat. Prostě jsme udělali, co se nám řeklo.

Možná byste si řekli, že budu mít v dospělosti averzi ke všem sportům, ale ve skutečnosti je to právě naopak. Po celý život jsem zůstala aktivní a přičítám to disciplíně, kterou jsem si v těch raných letech vybudovala v bazénu.

Nebylo vždy jednoduché udržet si motivaci k pohybu, vlastně je to do dneška neustálý boj. Za ty roky jsem přišla na různé triky a strategie, které mi pomohly. V dobách, kdy jsem hodně běhávala, byl velkou motivací místní běžecký závod. V průběhu těch let, hlavně ve chvílích, když jsem se musela k pohybu nutit, mi pomáhaly výlety za výšlapy do hor, aktivní dovolené, kamarád sporťák, změna aktivit nebo cvičení s trenérem.

Ilustrační záběr. (Todd Quackenbush / Unsplash)

Uvědomuji si, že kdyby existovala taková věc jako studna věčného mládí, sestávala by z tělocviku. Ať už vezmeme v potaz západní nebo čínskou medicínu, obě se shodují, že zůstat fyzicky aktivní je skvělá věc. Tady se však oba směry léčení liší v tom, že západní lékařství se zaměřuje především na fyzické a fyziologické přínosy tělesné aktivity, zatímco čínská medicína má mírně odlišný pohled. Tady je pár myšlenek vycházejících z čínské zdravotnické teorie:

1. Pohyb vytváří další pohyb

V čínské medicíně je dobré zdraví hlavně o pohybu v podobě toku energie. Prvním předpokladem je, že potřebujeme dostatek energie, aby naše tělo mohlo podat potřebný výkon. Druhou nutností je, aby energie obíhala. Přemýšlejme o tom: krev protéká cévami, potrava cestuje zažívací soustavou a nervové signály se pohybují do mozku a z něj. Dokonce i emoce se mění. Když se tento tok zastaví, začne se vám dostávat známek a příznaků nerovnováhy. Sraženiny krve, srdeční choroby, poruchy trávení, pálení žáhy, neuropatie, stres a deprese – to všechno jsou symptomy toho, že pohyb v těle je nějakým způsobem blokován.

A tak když říkám, že pohyb vytváří další pohyb, myslím tím, že pohyb generuje vnitřní toky v těle. Když cvičíte, zvyšujete výkon srdce a plic a krev se dává do pohybu. Svaly vám hoří a i zažívání funguje lépe. Po citové stránce se také cítíte dobře, protože endorfiny začnou v mozku obíhat ve větším počtu. To přináší příliv radosti anebo přinejmenším uvolňuje stres. Cvičení je proto na každé úrovni protilék na stagnaci.

2. Nezapomínejte na rovnováhu mezi prací a odpočinkem

Zatímco cvičení je aktivní, zahřívá nás a považuje se za jangové, odpočinek a spánek jsou jinové povahy a slouží k osvěžení těla. Abyste zůstali zdraví a vyvážení, potřebujete dost obojího.

3. Všeho moc škodí

V čínské medicíně je přepracování reálná věc a považuje se za příčinu vzniku chorob. Příliš moc času stráveného v kanceláři, pečování o druhé bez odpočinku, nadměrné studium nebo nadbytek fyzického cvičení, to vše se považuje za přepracování. Cvičení je dobrá věc, ale rozhodně se to s ním dá přehnat. Pokud při tréninku navyšujete zátěž, posouvejte se jen o asi deset procent za týden. Běžnými signály přetížení organizmu jsou narušený spánek, podrážděnost a zranění.

4. Následujte jin a jang ročních období

Když jsem se poprvé přestěhovala do Minnesoty, trvala jsem na to, že budu běhat venku za každého počasí. Běhala jsem, i když mrzlo. Jenže po pár letech jsem si sportováním v chladném počasí přivodila astma – upozornění mého těla, že v zimě je čas na odpočinek.

Když budete dbát na změny v ročních obdobích, vaše tělo bude šťastnější, věřte mi. Na jaře a hlavně v létě je vše dělané k tomu, abychom zamířili ven na vzduch. Když se pak ochladí a přijde zima, tělo ocení menší zátěž a víc odpočinku a tepla, popřípadě cvičení ve vnitřních prostorách.

5. Pohyb na čerstvém vzduchu

Čínská medicína je založena na změnách v přírodě. Když jste venku, jste s přírodou ve větším kontaktu. Můžete procítit změny počasí, poslechnout si vyzpěvující ptáky a vidět, jak rostliny rostou. Být venku v přírodě vás také propojí s božskou čchi, silou, která mění roční období, dává rostlinám růst a umožňuje slunci, aby nás ozařovalo. A to je jistojistě dobrá věc, co vy na to?

Abychom to na závěr shrnuli, pohyb je jako zázračná pilulka, která udržuje tělo funkční a mysl aktivní. Co je obtížné, je udržet si dlouhodobě motivaci ke sportování. Cvičení má být zábavné, měli byste z něj mít dobrý pocit a mělo by se odehrávat většinou venku.

Lynn Jaffee je vystudovaná akupunkturistka a autorka knihy „Simple Steps: The Chinese Way to Better Health.” (Jednoduché kroky: Čínská cesta k lepšímu zdraví). Tento článek byl původně zveřejněn na AcupunctureTwinCities.com.

Z angličtiny přeložil Ondřej Horecký;

Tradiční čínská medicína – průvodce pro začátečníka

2017-02-27T12:02:26+00:00

Tradiční čínská medicína (TČM) dokáže vyléčit řadu zdravotních potíží. Dobře známá je její schopnost ulevit od bolesti, ale ve skutečnosti toho dokáže daleko víc. Zlepšení plodnosti, problémy se zažíváním, alergie nebo redukce stresu, to je jen několik věcí, s nimiž vám může TČM pomoci.

Kromě dobře známé akupunktury obsahuje čínská medicína také použití moxování, masáže, bylinky a baňkování. Každou z těchto metod si krátce popíšeme.

Akupunktura

Akupunktura je vpichování tenkých jehliček do specifických bodů na těle. Lékaři ve staré Číně zmapovali za tisíce let celkem 12 hlavních cest energie neboli meridiánů, kterými v těle proudí životní energie zvaná čchi (psáno také qi).

Akupunktura je vpichování tenkých jehliček do přesně stanovených bodů na těle. (Lam Yik Fei / Getty Images)

Každý meridián je napojen na konkrétní orgán nebo skupinu orgánů, které mají na starosti dané tělesné funkce. Akupunkturní body se nacházejí podél těchto meridiánů a když se do nich vpíchnou jehličky, dochází k regulaci čchi v meridiánech, což aktivuje přirozenou schopnost těla uzdravit se. Zdraví je nastoleno v okamžiku, když čchi proudí volně a bez zábran.

Další pojem, s nímž se v čínské medicíně setkáte velmi často, je jin a jang. Vlastně je to všechno o tom dostat tyto dvě protichůdné síly do rovnováhy. Když vpíchnu jehličky na správná místa, rovnováha v těle bude nastolena. Když má pacient chronické potíže, je třeba několik sezení, a když jde o problém akutní, pomoct může už jedno nebo dvě sezení.

Léčba bylinkami (fytoterapie)

Léčba čínskými bylinkami zahrnuje použití rostlin a minerálů. Každá z bylin se používá pro konkrétní problém a každá má rozmanité vlastnosti, které míří na různé stránky choroby. Byliny se dělí na ty, které ochlazují nebo zahřívají, na hořké a sladké a tak dále. Pokud je vaše nemoc chladného typu, použije se bylina, která je zahřívacího typu.

Jako příklad si uveďme obyčejné nachlazení. Příznaky mohou být zahřívajícího typu, jako horečka, žlutý hlen a bolest v krku. Složení bylinek tedy musí zahrnovat látky, které organismus ochlazují a dokáží horkost z těla vyhnat. Protože každý pacient je jiný, je třeba sestavit bylinný lék přesně na míru každého člověka.

Bylinky se obvykle předepisují v podobě tablet a čajů. Pokud se používají správně, pod dohledem praktika TČM, jsou bylinné přípravky obecně bezpečné a k vedlejším účinkům dochází zřídkakdy.

Baňkování

Baňkování je starobylá technika, při níž se přikládají nahřáté skleněné baňky na kůži a vytvářejí vakuum. Tkáň pod nádobkou se částečně nasaje dovnitř, čímž se dosáhne zlepšení krevního oběhu, uvolnění bolesti, odstranění „horkosti“ a vyplavení toxinů.

Baňkování je starobylá technika, při které se baňky pokládají na kůži, aby z těla vyplavily toxiny. (Lam Yik Fei / Getty Images)

Pacient obvykle cítí, jak se kůže pod baňkou napíná, což může být chvilkově nepříjemné, ale následně dojde k pocitu uvolnění bolavého svalstva. Zpravidla se baňky na těle nechávají 5-20 minut. Po baňkování bude pokožka narudlá, namodralá nebo nafialovělá, a to zejména v případech, kdy se pod baňkou nachází zablokovaná energie. Zabarvené kruhy po baňkách zmizí po několika dnech, maximálně dvou týdnech.

Mně se baňky osvědčily u pacientů s chřipkou, nachlazením, bolestmi zad, svalů, alergiemi, zarudlou svědivou pokožkou, horečkami a nejrůznějšími druhy bolesti.

Moxování

Tato technika spočívá v pálení pelyňku poblíž daného akupunkturního bodu, ale v bezpečné vzdálenosti od kůže tak, aby nedošlo k popálení. Moxa se vyrábí z pelyňku a vytváří příjemný pocit tepla. Pomáhá zahřívat meridiány, otevřít dráhy energie, reguluje tok čchi a krve v těle, vylučuje z těla chlad a vlhkost a ohřívá dělohu.

Moxa je svou povahou jangová a používá se tudíž hlavně pro napravení nedostatku jangu, u problémů, jako astma, průjem, revmatické bolesti, bolesti břicha, zvracení, některé gynekologické potíže (často se užívá pro zlepšení plodnosti) a u jakékoliv bolesti způsobené chladem.

Ve své ordinaci v Chicagu často ukážu pacientkám, jak se moxa používá, aby mohly samy v léčbě pokračovat doma.

Masáž tuina

Tuina (vyslovuj tchuej-na), je asijská forma masáže, která může vypadat jako kříženec shiatsu (šiacu) a akupresury. Účinná je zvláště u bolestí kloubů (artritida apod.), ischiasu, u svalových křečí a u bolestí zad, krku a ramen. Pomáhá také s nespavostí, zácpou, bolestmi hlavy a napětím způsobeným stresem.

Styl tuiny praktikovaný v dnešní Číně je spíše podobný chiropraxi než masáži. Většina praktiků ze Západu, kteří tuinu používají, nedělá napravování kostry tak jako jejich kolegové v Číně. Naučit se masáž tuina vyžaduje stejný rozsah výuky jako akupunktura nebo fytoterapie.

Jennifer Dubowsky, je vystudovaná akupunkturistka s praxí v centru Chicaga. Čínské medicíně se věnuje od roku 2002. Během studií absolvovala praxi v Nemocnici čínsko-japonského přátelství v Pekingu. Je autorkou knihy o čínské medicíně a oblíbeného blogu, který najdete na jejích stránkách tcm007.com.

Přeložil: Ondřej Horecký; originální článek:

Čínská medicína: Holistická alternativa k posílení plodnosti

2017-01-09T04:48:09+00:00

Ženy jsou na vrcholu plodnosti mezi dvacátým a třicátým rokem, ale ne vždy se příroda shoduje s plány partnerů. Spousta párů dnes rodinu odkládá až někdy po 35. roku, kdy se šance na otěhotnění snižují a pravděpodobnost potratu se zvyšuje.

Když se podíváme pár desítek let nazpět, párům, kterým se nedařilo počít, nezbývalo než se ohlížet po adopci. Ale dnes, s nástupem umělého oplodnění, jsou lékaři schopni docílit oplodnění přímo v laboratoři.

Dnes se tímto způsobem narodilo v USA víc než pět milionů dětí, ovšem tato procedura je velmi nákladná. Cena za jednu periodu se může pohybovat od 12 do 15 tisíc USD a obvykle není hrazena pojišťovnami. Rovněž může být zátěží pro potenciální maminky a navíc není úspěch zaručen.

Existuje však i jiná možnost. Pokud jsou páry ochotny vydat se o něco pomalejší cestou, je možné, že docílí lepšího výsledku. Vědci objevili, že umělé oplodnění si může leccos vypůjčit z čínské medicíny. Několik studií provedených krátce po roce 2000 ukázalo, že zařazení akupunktury může výrazně zvýšit úspěšnost pacientek. Od té doby zařazuje akupunkturu a další prvky čínské medicíny do lékařských postupů umělého oplodnění stále rostoucí počet žen.

Akupunkturistka Jeanie Lee Bussellová, která se plodností žen zaobírá dlouhodobě, má za to, že čínskou medicínu by páry měly zvažovat jako první možnost, ne jen jako pouhý doplněk umělého oplodnění. I v období, kdy jsou ženy nejplodnější, ovulují normálně jen jedno vajíčko za měsíc, a to zůstává životaschopné pouze 12 až 24 hodin.

Ilustrační foto. (Pixabay)

Při umělém oplodnění se v jedné periodě vyvolá ovulace několika vajíček. To zvyšuje šance na oplodnění, nicméně si to vyžaduje silný koktejl léků, aby toho páry docílily. Aby se dosáhlo správného načasování, ženy musí polykat antibiotika, prášky na kontrolu plodnosti, denně si píchat gonadotropin a další hormonální injekce.

„To je velmi nepřirozené. Ženy neprocházejí umělým oplodněním proto, že by chtěly. Je to proto, že mají pocit, že tohle je jediná možnost, kterou mají,“ říká Bussellová. Na umělém oplodnění je podle ní lákavý fakt, že lze dosáhnout rychlých výsledků, což je pro ženy před čtyřicítkou důležité. Přesto, pokud se páry rozhodnou pro pomalejší cestu, výsledek může být ještě lepší.

„V čínské medicíně k tomu přistupujeme tak, že páry by měly být v optimálním zdravotním stavu ještě předtím, než se o oplodnění pokusí,“ vysvětluje Bussellová a dodává: „Nejde tady totiž o otázku toho, že jste schopna počít, ale abyste měla zdravé dítě.“

Nejlepšími kandidátkami jsou ženy, u nichž lékaři nedokáží určit, proč se jim nedaří otěhotnět. Některé ženy však potřebují okamžitou pomoc odborníka na plodnost, podotýká akupunkturistka, protože existuje možnost anatomických překážek v těle. Kontrolu plodnosti provádí za poplatek většina specializovaných klinik.

Čínská medicína zastává názor, že pokud je tělo ženy v rovnováze, existuje větší pravděpodobnost zdravého těhotenství. (John Moore / Getty Images)

Příběhy o úspěšnosti akupunktury přiměly vědce k bližšímu prozkoumání této metody. Lékaři ze zdravotního střediska Weill Cornell publikovali v roce 2003 v odborném časopise Plodnost a neplodnost článek, kde na zjištění těchto vědců poukazují. Jedna studie ukázala, že akupunktura zvyšuje přívod krve do dělohy, a tím zvyšuje tloušťku děložní stěny, což je důležitý ukazatel plodnosti.

Další studie zjistily, že akupunktura snižuje hladinu stresových hormonů zodpovědných za plodnost, ovlivňuje hladinu hormonů plodnosti v plazmě, normalizuje funkci osy hypotalamus-hypofýza-vaječníky a zvyšuje tvorbu endorfinů. To všechno je potřebné pro zdravé těhotenství.

Umělé oplodnění je především o číslech – čím víc vajíček, tím větší šance na oplodnění, zatímco čínská medicína usiluje o holističtější přístup. Vzájemný rozdíl je tedy otázkou kvantity versus kvality. Umělé oplodnění se zaměřuje na dělohu a vaječníky, kdežto čínská medicína bere v potaz celé tělo včetně mysli a ducha.

„V čínské medicíně se nerozlišuje mezi citovou nebo duchovní stránkou a fyzickým tělem. Když má pacientka hodně citových problémů, projeví se ve fyzické oblasti a stejně tak fyzické nepohodlí má dopad na psychiku,“ míní Bussellová.

Rovnováha jinu a jangu

K dosažení rovnováhy v těle se v čínské medicíně zpravidla používá akupunktura a bylinky, nicméně Bussellová zdůrazňuje, že základem podpoření plodnosti jsou zdravé stravovací návyky, umění zvládat stres a dostatečný spánek.

„Noc je jinová. Abyste dosáhli rovnováhy, je potřeba dobrého jinu, čímž se vytvoří dobrý jang, a naopak. Spánkem trávíme velkou část života, protože tento čas na odpočinek prostě potřebujeme,“ říká akupunkturistka.

Muži hrají v těhotenství také klíčovou roli, byť se často přehlíží. (John Moore/Getty Images)

Důležitou, leč často přehlíženou roli hrají u plodnosti muži. Přibližně v třetině případů spočívá chyba na straně muže (druhou třetinu představují problémy na straně ženy a třetí problémy na obou stranách). Orientální medicína dokáže mužům také pomoci.

„Čínská medicína může přinést zlepšení i u mužů, jedině že by neměli žádné spermie. Potřebují akupunkturu a bylinné přípravky a k tomu úpravu stravy a životního stylu. To vše pomůže nabrat nové síly. Konkrétní kroky závisí na zdravotním stavu daného jedince,“ říká Bussellová.

Pro ty, kdo si hradí umělé oplodnění z vlastní kapsy, je čínská medicína mnohem levnější. Internet a sociální média pomohly rozšířit povědomí o této cestě k těhotenství, ale Bussellová doufá, že se o ní dozví i západní lékaři a budou tuto formu doporučovat těm pacientkám a pacientům, kteří dávají přednost něčemu holističtějšímu.

Zdroj:

„Ženský ženšen“: Proslulá čínská bylina na gynekologické problémy

2016-11-26T17:46:37+00:00

Andělika čínská neboli tang kuej (psáno také dang gui nebo dong quai) je jedna z nejproslulejších bylin tradiční čínské medicíny. Často se jí přezdívá také „ženský ženšen“. Tlusté hnědé kořeny této rostliny jsou nejlépe známy pro své léčivé účinky při premenstruačním syndromu, bolestivých měsíčcích a dalších čistě ženských problémech. Ale i muži pro ni mohou najít využití u jiných zdravotních obtíží.

Bylina roste ve vysokých polohách dalekého východu. Květem připomíná divokou mrkev a opravdu se jedná o příbuznou rostlinu patřící do stejné čeledi jako mrkev, pastinák, celer nebo fenykl. V lékařství a v kuchyni se používá přinejmenším dva tisíce let.

Pověst o vzniku jména

Tang kuej znamená buď „stav návratu“ nebo „návrat ke zdraví“. Bylina má totiž schopnost omlazovat organismus. Název pochází z čínské pověsti, podle které se jeden mladík zařekl, že až se ožení, odejde z domu. Ostatní muži ve vesnici pochybovali o jeho mužnosti, a on jim chtěl ukázat, že je tvrdý chlap, který si zaslouží respekt druhých. Chvíli po svatbě proto vyrazil žít do odlehlých hor. Novomanželce řekl, že jestli se do tří let nevrátí, má si vzít někoho jiného. Počítal totiž s tím, že v té době už bude mrtvý, neschopný přežít drsné podmínky v divočině.

Tři roky přešly a osamocená, zarmoucená manželka se rozhodla následovat radu svého manžela. Znovu se tedy provdala, jenže co se nestalo, krátce po svatbě se první manžel vrátil. Ženu přemohly silné pocity viny a výčitky, až z toho onemocněla. Měla ale štěstí. První manžel si z hor přinesl dosud neznámou rostlinu. Žena si z jejího kořene připravila lék, který ji navrátil zdraví.

Užitečná i v kuchyni

V čínské medicíně slouží tang kuej hlavně na rozhýbání zablokované krve a čchi. Posiluje meridiány srdce, plíce a jater a zlepšuje celkový oběh krve. Proto je bylina vhodná pro každého s chatrným zdravím a chronickou únavou.

Andělika čínská je vskutku výživný kořen plný vitamínů a minerálů. Vysoký obsah železa z něj činí dobrý přípravek na chudokrevnost.

Dobová ilustrace anděliky lékařské z roku 1885. Tato rostlina je blízkou příbuznou anděliky čínské (Angelica sinensis) neboli tang kuej. (volné dílo)

Kdo už někdy popíjel čaje čínské medicíny, ví, že řada čínských bylin chutná dost odporně. Dobrá zpráva je, že tang kuej mezi ně nepatří, právě naopak. Používá se běžně i při vaření. Její nasládlá chuť se skvěle hodí ke kuřecí polévce. Kořen najdete i v kantonském pokrmu „kachna s tang kuei“, což je kachní nebo kuřecí maso v omáčce nebo vývaru ze zázvoru, skořice, rýžového vína a hlavně tang kuej, která celý pokrm krásně provoní. Všechny ingredience se smíchají, hodinu vaří a podávají se lidem, kteří vypadají bledě, slabě a prochlazeně. V různých obměnách se s tímto jídlem setkáte i v jiných částech Číny.

Bylina pro ženy

Tang kuej se v Číně používá již tisíce let na léčbu bolestivé a nepravidelné menstruace, pro zlepšení plodnosti a úlevě od příznaků menopauzy. Farmaceutický gigant Merck přišel jako první s výtažkem z tang kuej (a později s pilulkami), když ženám na Západě již od roku 1899 nabízel produkt jménem Eumenol. Dnes si kořen anděliky čínské oblíbily miliony žen na celém světě.

Chování byliny je pro vědce poněkud matoucí. Její účinky naznačují, že působí na estrogen, přesto výzkumníci nebyli schopni prokázat výrazné estrogenní účinky. Rostlina stimuluje dělohu, ale zrovna tak na ni může mít relaxační účinky. Záleží na typu přípravy.

Jak je možné, že bylina používaná tak dlouze a s takovou skvělou pověstí nevykázala v moderních výzkumech slibnější účinky? Snad je to proto, že čínská medicína používá tang kuej v kombinaci s ostatními bylinami. Je to zkrátka týmový hráč, s nímž se setkáte ve směsích na léčbu všeho možného, od psychózy po lupenku. Pravdou je, že tang kuej najdete ve více bylinných směsích než jakoukoliv jinou bylinu čínské medicíny, s výjimkou lékořice.

Praktici čínské medicíny neléčí pouze příznaky. Zaměřují se také na nerovnováhu v organismu. Z tohoto pohledu je menstruační bolest pouze výsledkem stagnace čchi jater. Tang kuej se například vyskytuje ve velmi často používané směsi siao jao (xiao yao), která se předepisuje na menstruační bolesti a další příznaky zablokovaných jater: zácpu, chronickou podrážděnost a špatné zažívání.

Další využití

Tang kuej můžeme najít ve směsích používaných k léčbě slabosti, infekce a problémů s metabolismem. V kombinaci s kořenem kozince se používá k posílení funkce ledvin. Topická mast z tang kuej se používá k léčbě předčasné ejakulace.

V Číně se vpichuje přípravek z tang kuej do akupunkturních bodů, aby se pacientům ulevilo od bolesti. Bylina je také vynikající jako povzbuzující lék pro oběhový systém. Výzkumy ukázaly, že zvyšuje objem krve, hemoglobinu a množství červených krvinek. Zároveň potlačuje vznik aterosklerotických lézí.

Andělika čínská je blízkou příbuznou anděliky lékařské, která roste v Evropě. Její jméno vzniklo z pověsti o anděli, který prozradil jednomu mnichovi, jak rostlinu použít k vyléčení černého moru. Obě rostliny mají podobné vlastnosti, nicméně se má za to, že čínská odrůda se hodí lépe na hormonální problémy.

Tang kuej je nejedovatá a bezpečná bylina. Přesto existují situace, kdy byste se jí měli vyhnout. Platí to pro ženy se silnou menstruací, osoby, které užívají léky na ředění krve a těhotné ženy. Některé směsi obsahující anděliku čínskou lze v těhotenství používat, ale pouze na doporučení zkušeného fytoterapeuta.

Bylinu najdete snadno. Vyskytuje se v podobě pilulek, výtažků i čajů. V asijských krámech se setkáte dokonce se sušeným kořenem. Nejlépe je však nenechávat nic náhodě a poradit se s praktikem čínské medicíny, která směs bude nejlepší právě pro vás.

Zdroj:

Tváří v tvář smrti: Rakovina není boj, ale cesta

2016-11-24T18:20:33+00:00

V životě nepotkáte mnoho strašlivějších věcí než je rakovina, když buňky přestanou správně fungovat a spolčí se proti vám, a když vám po chemoterapii vypadají vlasy. Ale to není všechno. Musíte se potýkat se všemi těmi nevyzpytatelnými emocemi, které se na vás hrnou.

Rakovina zasahuje do života stále stoupajícího množství lidí a je přední příčinnou úmrtí ve světě. Dokážeme sice nabídnout prášky na bolest po operaci nebo léky na nevolnost po chemoterapii, ale na láskyplnou podporu od blízkého člověka vám lékař předpis nenapíše. Naneštěstí se může stát, že i když jako přihlížející chceme pomoci, může to mít přesně opačný účinek, pokud neporozumíme stavu mysli toho, kdo rakovinou trpí nebo nechápeme, čím si právě prochází.

Rakovina se často předkládá jako boj a ti, kteří jej přežijí, dostávají nálepku vítěze a přeživšího. Jenže pro řadu lidí není metafora s hrdinným bojem to, co si oni sami prožívají.

„O bojování a zápasu se mluví hodně. Mně to připadá divné, protože to zní, jako že jsem něco dokázal a že by se mi mělo dostat gratulace za to, že jsem rakovinu dvakrát porazil,“ říká Toby Peach, divadelní herec, spisovatel a režisér.

Jenže jak Peach poznamenává, on nic nedokázal. „Jen jsem tam seděl a pumpovali do mě prášky a já pověděl ano, když mi řekli, co mi budou dávat.“

Odborná poradkyně Angela Kearneová, jejíž matka zemřela na rakovinu, potvrzuje, že přirovnání k boji s mnoha jejími klienty nerezonuje. „Ten jazyk – oběť, přežila zápas – s tím mám problém. Když s klienty mluvím, říkají mi, že nemají pocit, jakoby vedli nějaký zápas,“ říká Kearneová.

Další poukazují na to, že takové vyjadřování může jen přispívat k pocitům malosti. „Metafora s bojem znamená, že když v ten den nedokážete bojovat, selhali jste a něco s vámi není v pořádku,“ varuje psycholožka Lesley Howellsová a dodává: „Lidé s rakovinou často nemají pocit, že by byli něčí inspirací. Nejsou to běžci maratonu. Hodně lidí chce být jen zase normální.

Nejistota

Po stanovení diagnózy je jedna z nejtěžších věcí nejistota. „Máme sklon žít v budoucnosti, ve svých nadějích a plánech, a ocitnout se v pozici, kdy nemůžete plánovat svou budoucnost, je nesmírně obtížné. Lidé nemají rádi život v nejistotě,“ vysvětluje Howellsová.

U pacientů se vynořuje celá škála emocí a myšlenek, což je naprosto přirozené pro každou lidskou bytost, která se vypořádává s něčím, co nedokáže změnit, podotýká psycholožka.

Ani konec úspěšné léčby neznamená, že nejistota zmizí, poznamenává Kearneová. „Není to tak osvobozující, jak si myslíte. Součástí nového přístupu je žít dál ve strachu a v nejistotě. A s možností, že se to znovu vrátí.“

A i v případech, kdy se rakovina nevrátí, se lidé stále musí vypořádávat s dlouhodobými dopady léčby. „Musí žít s praktickými dopady, citovými dopady, s dopady léčby, dlouhodobou léčbou, žít s dlouhodobými fyzickými důsledky léčby,“ vyjmenovává Howellsová.

Jisté je, že rakovina člověka změní. Může být katalyzátorem, který lidi přiměje přehodnotit svůj postoj k životu, k tomu, co je pro ně důležité a jak chtějí žít. A tak se často stává, že v životě naleznou větší smysl.

„U některých lidí se může jednat o něco, čemu se říká posttraumatický růst: ,Už nebudu takový jako dřív a budu opravdu dělat to, co je důležité. Jak se naučím říkat ne? Jak se naučím starat se o své tělo, místo abych jenom předpokládala, že všechno bude v pořádku?'” popisuje psychické stavy svých klientů a klientek Howellsová.

Realita života s rakovinou – příběhy čtyř osob

Callie Carlingová, 46 let

(osobní archiv Callie Carlingové)

Nejsměšnější na tom je (teď mi to připadne legrační, tehdy moc ne), že se mě kolegyně v práci zeptala: „To je jasné, jsi ve znamení raka a teď máš rakovinu. Co na to říkáš?“ Opravdu, co někteří lidé nevymyslí! Mám z toho být uražená? Kdybych v té době měla nějaké obočí, myslím si, že by mi upadlo, ale chemoterapie mi ho už vzala.

V květnu 2011 mi diagnostikovali rakovinu prsu. Na přesný datum si nepamatuji, nechci si to pamatovat. Když mi stanovili diagnózu, šokovalo mě, že mám rakovinu tak mladá, ale ulevilo se mi, že jsem naslouchala svému tělu a měla jsem tušení, že je něco v nepořádku.

Na jednu stranu si myslíte, že se s tím vypořádáváte, ale to jen procházíte životem. Dělám hodně dobrovolné práce v komunitách lidí s rakovinou. Pro lidi, kteří bojují se svými emocemi nebo kteří mají duševní problémy, neexistovala skoro žádná pomoc.

Když mi skončilo ozařování, vzpomínám si, že jsem seděla v (restauraci) Carluccio v South Kensingtonu (Londýn), usrkávala jsem čokoládu a byla jsem v obrovském šoku. Byla to ta otupělost, víte. Celý život se vám na devět měsíců zastaví, každý den nějací doktoři. A teď nic. Mohla jsem dělat, co se mi zlíbí, ale tělo jsem měla tak unavené, že se mi nic dělat nechtělo.

Toby Peach, 27 let

Důvod, proč jsem se stranil debat o rakovině, je částečně kvůli soucitu. Nechtěl jsem od lidí soucit. Hned jak vypustíte z pusy, že máte rakovinu, řeknou: „Jsi v pohodě?“ Proto jsem se tomu vyhýbal, skrýval jsem jizvy, chtěl jsem být Toby Peach, nic víc. Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomil, že to není možné, protože před tím utéct nemůžete.

Pravda byla, že jizev se nezbavím, musel jsem je přijmout. Vždycky říkám jednu otřepanou frázi: „Nezáleží na tom, jak ke svým jizvám přijdeme, ale na tom, jak je ve svém dennodenním životě nosíme. To je to, co nás charakterizuje.“

Když mi poprvé diagnostikovali Hodgkinův lymfom, bylo mi 19, a pak mi ho znovu diagnostikovali v jednadvaceti. Když se na to dívám zpětně, vnímám to jako čas, když jsem se na dlouhou dobu zablokoval. Skoro jsem o tom nemluvil. Dělal jsem to, o co se snaží spousta mladých pacientů. Zkoušel jsem být v pohodě.

Uvědomil jsem si, že to je součást mého já, že to neschovám. Po třech letech mlčení teď všude své zážitky vykřikuji prostřednictvím své show „The Eulogy of Toby Peach“.

Andy Jackson, 32 let

(osobní archiv Andy Jacksona)

Když mi v 18 našli chronickou myeloidní leukémii, nebyl jsem dostatečně zralý na to pochopit, co se děje. Nevěděl jsem, co je rakovina krve, a oni mně během pár hodin kladli závažné otázky o životě a smrti. Všechno to bylo tak trochu bizarní.

Převládající pocit při diagnóze byl pocit viny, protože mojí matce tři měsíce předtím našli smrtelnou rakovinu tlustého střeva. Zpětně, když se podívám, také jsem byl vyděšený, ale nechtěl jsem přidávat mámě starosti, a tak jsem od začátku přijal roli silného.

Během léčby chcete vědět, co můžete dělat, abyste tomu pomohli. Ale kromě nedělání něčeho hloupého, jako nebrat léky, toho vlastně zas tak moc udělat nemůžete. Máte pocit bezmoci a že nemáte nad věcmi kontrolu.

Po tom všem jsem se rozhodl, že mám co vracet. Proto pořádám sbírky a pomáhám podporovat pacienty a dávat jim přístup k informacím, které potřebují, aby se dostali přes jejich rakovinu krve. Mít rakovinu není žádný klub, kde byste si přáli být, nicméně tam opravdu vnímáte pocit pospolitosti, a to může být opravdu silná, pozitivní věc.

Kewcha Ambroseová, 36 let

(osobní archiv Kewchy Ambroseové)

Doktor řekl: „Mám vám to říct teď nebo počkáme na mámu?“ Máma přišla za chvilku a já se rozbrečela, ani mi ještě nic neřekli.

Asi jsem vycítila, co mi řekne, ale že budu mít rakovinu, jsem si vůbec nepomyslela, dokud to doktor nevyslovil. Bylo to zničující. V tom věku, 26, je pro vás rakovina to samé jako smrt.

Když mi skončila léčba poprvé, co jsem měla rakovinu, chybělo mi chodit do nemocnice a vidět normální lidi. Bylo to fakt divné. Bylo to proto, že léčba se stala na tak dlouhou dobu součástí mého života. Když jsem měla rakovinu podruhé, bylo to daleko těžší než poprvé. Po stránce citové to bylo daleko těžší.

Ne, nikdy bych rakovinu znovu nechtěla, ale přimělo mě to k přehodnocení svého života a toho, co je důležité. To je jedna z věcí, která se u mě změnila. Teď jsem si daleko víc vědomá toho, na co si stěžuji. Mohlo by to být daleko horší.

Přeložil: Ondřej Horecký; zdroj:

Kua ša – stará čínská technika, která z vás seškrábe bolest

2016-11-08T22:59:08+00:00

Jedním z hlavních cílů čínské medicíny je odstranit stagnaci v těle.

Když vám v hadici neteče voda, musíte ji rozplést a narovnat. Stejně tak akupunktura uvolňuje zablokovanou čchi (qi) ve vnitřních orgánech. Technika zvaná kua ša (gua sha, také psáno kvaša) rozmotává uzly blíže povrchu těla.

Jazyk je v tradiční čínské medicíně mapou těla

2016-11-04T21:29:20+00:00

Náš jazyk slouží nejenom k ochutnávání jídla a k artikulaci. Podle tradiční čínské medicíny je to také užitečný diagnostický nástroj.

V dobách, kdy neexistoval rentgen, CT vyšetření ani magnetická rezonance, používali tehdejší lékaři jiné metody ke zjištění zdravotního stavu orgánů. Jednou z technik používaných dodnes je diagnostika jazyka.

Ti, kdo rozumí tajemstvím jazyka, mohou odhalit známky nemoci a nerovnováhy v těle, o nichž pacient nemusí ani vědět. V čínské medicíně slouží jazyk jako mapa vnitřních orgánů.

Špička jazyka odpovídá orgánům, které jsou umístěny výše v hrudi: plíce a srdce. Střed jazyka zastupuje orgány, které jsou uprostřed trupu: játra, žlučník a žaludek. Zadní strana jazyka odpovídá orgánům ukrytým hlouběji v těle, jako jsou střeva, močový měchýř a ledviny.

Abnormality, které se projevují na jazyku, mohou praktikovi čínské medicíny poskytnout vodítko, kde v těle dochází k nerovnováze a jak ji nejlépe léčit.

Mapa jazyka podle TČM. (snímek jazyka Mark Mitchell / Flickr.com, nákres orgánů Epoch Times ČR)

Podle Erica Bakera, profesora na Pacific College of Oriental Medicine v Chicagu, vychází diagnóza jazyka z holografického pohledu staré čínské kultury. „V hologramu je každá část mozaiky odrazem celku. V čínské medicíně je každá část těla jako zmenšeninou celého těla.“

Jazyk je opravdu jedinečný orgán, protože existuje ve dvou sférách. Není ani úplně vnitřní orgán, ale ani tak docela vnější. Stopy na jazyku jsou obvykle slabé a oku nezkušeného lehce uniknou. Na druhou stranu existují extrémní případy, kdy si nelze změn nepovšimnout.

Barva

První věc, které si na vašem jazyku lékař čínské medicíny všimne, je jeho barva. Zdravý jazyk je narůžovělý, což je známka dobrého oběhu krve. Pokud je oběh někde omezený, například při menstruačních bolestech, jazyk bude víc do nachova.

Bledý jazyk je známkou nedostatku krve, například chudokrevnosti. Když je jazyk přehnaně červený, může to znamenat horečku nebo vysoký krevní tlak. Pokud je jazyk nadmíru červený v konkrétních oblastech, znamená to vnitřní horko v odpovídajícím orgánu. Například rudá špička jazyka může být známkou infekce v plicích nebo tzv. „ohně srdce“ (xin huo), což je stav charakterizovaný úzkostí a nespavostí.

Kromě toho se na jazyku v různých místech mohou vyskytovat nejrůznější barevné skvrny a tečky.

Povlak

Když vypláznete jazyk a podíváte se do zrcadla, možná si povšimnete, že je na povrchu pokryt povlakem.

I když se povlaku zbavíte kartáčkem na zuby, brzy se objeví nový. Tenký bílý povlak se považuje za normální a zdravý. Je známkou dobrého zažívání. Silný, mastný nebo žlutý povlak může být známkou nerovnováhy v těle.

„Pokud má někdo hodně hlenu s ucpaným nosem nebo kašlem, když se podíváte na povlak jazyku u těchto lidí, je silnější a tlustší. Nebo může být lepkavý, a to ukazuje, že se v těle shromažďují tyto nadbytečné obstrukční tekutiny,“ říká Baker.

Rýhy a další faktory

Kromě barvy a povlaku lze z jazyka vypozorovat další vodítka, jako rýhy, opuchnutí, skvrny nebo pohyb. Jazyk s otisky zubů po krajích naznačuje zadržování tekutin. Tyto rýhy se objeví proto, že jazyk opuchne a tlačí na zuby.

U některých lidí se rovněž objevuje roztřesený jazyk. Ať se snaží ze všech sil, jazyk se ne a ne uklidnit. To je v čínské medicíně známka tzv. vnitřního větru.

„Když máte nemoc, jako roztroušenou sklerózu nebo Parkinsona, u nichž dochází k třesu, uvidíte, že i samotný jazyk se třese a chvěje. Je to známka toho, že dochází k neurologickým problémům a k nedostatku správného ovládání motoriky,“ říká profesor Baker.

Zároveň upozorňuje, že třes jazyka se může někdy objevit i jako indikátor nadcházejícího problému, například před mozkovou příhodou.

K prohlídce jazyka je zapotřebí dobrého světla a jazyk musí být čistý. Diagnostika bude těžko přesná, když pacient předtím spořádá hrst lentilek nebo červenou řepu. Také káva způsobuje zežloutnutí povlaku a existují i jiné potraviny a léky, které mohou dočasně barvu jazyka změnit.

Tajný rukopis učence Aoa

Dnes se diagnostika jazyka považuje za základní techniku vyučovanou na školách čínské medicíny po celém světě. Ale vraťme se pár stovek let nazpět a zjistíte, že návod na čtení jazyka byl bedlivě střeženým tajemstvím.

Zatímco některé aspekty čínské medicíny mají historii tisíců let, diagnostika jazyka je podle Ioannise Solose, který se zabývá vědeckým výzkumem čínské medicíny, poměrně nedávným přínosem. Solos vystopoval kořeny této metody někdy do 14. století, k rukopisu sepsaném záhadným lékařem zvaným Učenec Ao.

Po nějakých 200 let byly jeho myšlenky pečlivě střeženým tajemstvím určeným jen několika vyvoleným. Solos poukazuje na genetický důkaz ničivé nákazy, které se šířila v Číně za dynastie Sung a Jüan. Epidemie vyvolávala sněť končetin. Jak prsty na rukou a nohou odumíraly, černaly. Čínští lékaři té doby předepisovali léky na základě pulsové diagnostiky, která se ostatně široce používá dodnes. Učenec Ao však přišel s řešením, jak se vyhnout rizikovému doteku s pacientem, a představil diagnostiku jazyka.

Ilustrace čínské diagnostiky jazyka. (poskytl Ioannis Solos)

Aův rukopis zahrnoval dvanáct ilustrací doplněných o bylinnou recepturu. Lékaři si tehdy „mohli jednoduše prohlédnout jazyk pacienta z bezpečné vzdálenosti a předepsat lék, aniž by měřili tep,“ popisuje Solos.

Rukopis učence Aoa objevil Tu Čching-pi, který jej rozšířil na 36 nákresů jazyka, každý s odpovídající recepturou na bylinný lék k vyléčení dané nemoci. Tato verze byla vydána roku 1570 pod názvem Šang Chan Ťin Ťing Lu (Shang Han Jin Jing Lu).

Podle Solose byla tato kniha pro čínskou medicínu převratná. Lékaři tuto metodu nadále zdokonalovali, aby o pár set let později vydali druhý díl: Šang Chan Še Ťien (Shang Han She Jian), který obsahoval víc nákresů a odpovídajících receptur.

„Začátkem 20. století dosáhl systém diagnostiky jazyka takové míry propracovanosti, která mohla konkurovat teorii měření pulsu, ale bez esoterických prvků, které si ta druhá metoda vyžaduje,“ uvádí Solos.

Metoda učence Aoa byla předávána herbalisty čínské medicíny až do roku 1959. K velkým změnám došlo o rok později, kdy si tradiční čínská medicína prošla procesem standardizace.

Jedním rázem tak byly odstřiženy nebo okleštěny mnohé detaily dávné čínské medicíny a nahradila je zestručněná verze tohoto léčebného systému. Tento proces, jak poznamenává Solos, „narušil podstatu celého systému.“

Ilustrace a popis diagnostiky jazyka. (poskytl Ioannis Solos)

„Standardizace nově ustanoveného systému TČM v roce 1960 znamenala, že diagnostika jazyka byla vyrvána z kontextu svého fytoterapeutického původu a byla označena za jednu z klíčových diagnóz TČM, což znamenalo, že ji lze použít napříč všemi čínskými léčebnými technikami. Dnes vidíme akupunkturisty, jak si prohlížejí jazyk, což bylo před rokem 1960 velmi nezvyklé a neodpovídalo to zavedené praxi,“ píše Solos.

Dnes jsou nákresy jazyka podle tradice učence Aoa často považovány za kuriózní pozůstalost z minulosti. Většina praktiků čínské medicíny se v současnosti učí diagnózu jazyka z případových studií na fotografiích. Solos ovšem poznamenává, že fotografie nedokáže vždy jasně naučit teorii a předat způsob uvažování tak, jako to dokážou Aovy ilustrace.

„Tohle je to, co separuje diagnózu jazyka před rokem 1960 a dnes. Aovy nákresy se nepoužívaly jako fotografie, ale spíše jako mapy jazyka vytvořené s cílem předat teorii. S trochou instrukcí mohl schopný lékař té doby porozumět různým typům a abnormalitám a okamžitě předepsat lék bez toho, aniž by musel měřit puls,“ vysvětluje Solos.

Neustálý vývoj

Přestože se za několik posledních desetiletí řada prvků diagnostiky jazyka vytratila, i tak může pořád být užitečným nástrojem ke stanovení diagnózy. Dnešní lékaři navíc přicházejí s novými poznatky, které naše vědomosti obohacují.

Profesor Baker říká, že čínské nemocnice provádějí výzkum, který potvrzuje jak léty osvědčené indikace, tak přichází s novými zjištěními.

„V Číně mají velké nemocniční systémy, kde propojují západní medicínu s tradiční čínskou. V tomto prostředí se provádí daleko víc výzkumu včetně diagnostiky jazyka,“ předkládá Baker. Výzkumy v čínských nemocnicích například ukázaly, že pacienti s rakovinou často vykazují nachovou barvu přesně v místech, kde se jejich rakovina nachází. Jiné studie zkoumající alergie u dětí odhalily spojitost s povlakem jazyka, který je v těchto případech nejednolitý, silný a lepkavý.

Přeložil: Ondřej Horecký; originální článek:

Špatná kvalita bylin může zničit pověst tradiční čínské medicíně

2016-10-04T14:39:32+00:00

Lidé hledající tradiční čínskou medicínu by možná udělali lépe, kdyby se poohlédli po bylinách někde jinde než v Číně.

Čínští lékaři a dokonce Státní správa tradiční čínské medicíny varovali, že řada bylin běžně používaných pro léčbu ztratila kvůli vysokým koncentracím pesticidů a hnojiv v půdě svou účinnost.

„Někteří lidé říkají, že čínská medicína může být přivedena ke zkáze právě kvůli bylinám z Číny a v žádném případě se nejedná o přehnané tvrzení,“ vyslovil se 3. července Wang Kuo-čchiang, ředitel Státní správy TČM. Informovala o tom státní tisková agentura Sin-chua.

Investigativní zpráva Greenpeace z roku 2013 objevila, že byliny pěstované a sklízené v Číně jsou plné pesticidů. Dokument doporučil úřadům, aby zaujaly tvrdá opatření.

Po tradiční čínské medicíně je v posledních letech ve světě zvýšená poptávka. Podle Wanga vedl tento nárůst k rozšířenému prodeji podomácku pěstovaných bylin, které jsou často vystaveny pesticidům a zemědělským hnojivům, a ty narušují léčivé účinky bylinek.

Wang není první, kdo veřejně okomentoval hrozbu, které čínské bylinky čelí. Čou Čung-jing, profesor na Nanťinské univerzitě čínské medicíny, varoval podle zpravodajského portálu Sina již v roce 2011, že čínská medicína může být zničena svými vlastními zbraněmi.

China.com.cn napsaly roku 2013, že Ťing Š'-ming, místopředseda Kuangtungské asociace čínské medicíny, vyzval k přísnějším předpisům, které by zachránily kvalitu čínských bylin.

Jenže problémy nejsou jen pesticidy a kvalita životního prostředí.

Jang Čchao-po, 46letý bývalý doktor čínské medicíny, se TČM věnoval celých dvacet let a pracoval pro jistou nemocnici spolupracující s Čínskou akademií čínských lékařských věd, než emigroval v roce 2014 do Spojených států.

„Čínské byliny si vyžadují speciální zpracování,“ vysvětlil Epoch Times při telefonním rozhovoru Jang, který teď bydlí v čínské čtvrti v New Yorku. „Například kořen rehmannie se musí uvařit v páře a pak nechat sušit na slunci, celkem devětkrát. Ale v Číně se tento krok často nedodržuje.“

Kořen rehmannie, v čínštině zvaný kan ti chuang, se používá k léčbě hepatitidy a srdečních chorob. Jang zůstává skeptický, co se týče prostředí v Číně a budoucnosti léčivých bylin, a to i navzdory prohlášení čínských úřadů a lékařů. Říká, že kdyby se tyto rostliny sbíraly v přírodě, byly by silnější, než když jsou uměle vysazovány. Je to podle něj dáno nedostatky čínského zemědělství.

„Úřady životního prostředí na různých stupních přikládají čínským bylinám pramalou důležitost. Nejsou schopny chránit životní prostředí, protože jim jde o úřední moc a dotace,“ říká doktor.

Jang se domnívá, že kdyby se čínské byliny začaly pěstovat ve Spojených státech, kde je klima podobné tomu v Číně, účinnost bylin i důvěra v jejich efektivnost by výrazně vzrostly.

„Kombinace tradičních čínských metod s přírodním prostředím Ameriky za účelem pěstování čínských léčivých bylin by bylo skvělým způsobem, jak zajistit rozvoj tradiční čínské medicíny,“ uvedl Jang.

Originální článek: