Autor: Č’ Čen
Podle prastaré čínské legendy vtiskla Nebesa lidskému rodu smysl pro morálku a svědomí. Jde o tu nejkrásnější část podstaty lidského života. Umožňuje lidem udržovat podstatu laskavosti a nepřetržitě se pozvedávat k mravnosti, nejvýznamnější lidské kvalitě, o niž stojí za to usilovat.
Šlechetný člověk čte rád dobré knihy a koná dobré skutky. Šíří dobro a probouzí v druhých snahu být dobrým. Opravdový muž vznešeného chování jedná s druhými laskavě a vlídně. Dokáže druhé dojmout a osvětlit jim význam laskavosti, čímž přináší mír a rozkvět světu v souladu se spravedlivými principy Vesmíru.
Jedno staré přísloví říká: „Pravý urozený muž je ten, kdo s druhými jedná laskavě.“
Existuje nespočet příběhů, které nabízejí vlídné rady druhým. Jeden z nich vypráví o muži jménem Wu Čchien-ťin, který žil za dynastie Ming (1368-1644).
Jak laskavě pronesená rada změnila bojovníkův život
Wu byl statný a agresivní muž, který se cvičil v bojových uměních. Když ho někdo dopálil, okamžitě provedl odvetný úder pěstí. Dle libosti zabavoval druhým jejich majetek a peníze a každý se ho bál.
Jednoho horkého dne vyšel nahoru na terasu, aby se trochu osvěžil. V tu dobu už tam bylo několik lidí. Když uviděli Wua, polekali se a utekli, až na jednoho postaršího muže.
Wu promluvil k muži výhružným hlasem: „Každý se dal na útěk, jenom ty jsi tu zůstal. Myslíš si snad, že mé dovednosti v bojových uměních nenahánějí hrůzu?“
„Zbloudil jsi a neuvědomuješ si, jakých pochybení se dopouštíš,“ odpověděl mu ten starý muž.
„Tví rodičové tě vychovávali v naději, že z tebe jednou vyroste člověk, který bude přinášet prospěch své zemi. Ty se však nijak nezamýšlíš nad tím, jak bys mohl jako znalec bojových umění své vlasti prospět. Spíše to vypadá, že ses odevzdal do role chuligána. Naše země tak má o jednu talentovanou osobu méně. Jaká to škoda!“
Wu se obrovsky zastyděl. Se slzami v očích řekl: „Každý si myslí, že jsem zlý člověk, a tak i já se pokládám za špatného. Tvoje dobrá slova mi dnes zní jako ranní zvony a večerní bubnování, které mě znenadání probouzí.“
„Já však byl zlým delší čas. Tak jako měsíc, když je v zatmění, se těžko zakulatí, dokonce i když bych chtěl zlepšit svoje chování. Mohu se vůbec někdy stát opravdu ušlechtilým člověkem?“
Starý muž odvětil: „Pokud budeš opravdu napravovat své srdce i mysl a pěstovat charakter tak, aby ses stal dobrým člověkem, jak bys potom mohl neuspět?“
Od té doby Wu Čchien-ťin měnil svoje chování. Začal sloužit své zemi a později se stal zástupcem velitele armády. Byl vysoce uznáván a ceněn nejen pro svoje profesionální schopnosti při velení, ale i pro svoji lásku k lidem.
Proměny lidských duší
Jedno staré přísloví říká: „Chybovat je lidské, ale není většího dobra než napravit něčí chybu.“
Když jeden učí druhé svou ctností a snaží se v nich vyvolat změny pomocí laskavosti, může je též přimět k přemýšlení o pravém smyslu života a dalších morálních otázkách, jako třeba jak se starat o druhé a milovat je namísto podléhání žádostivostem a prospěchářství.
Chybovat je lidské, ale není většího dobra než napravit něčí (nejlépe svoji) chybu.
